>> Strouhal zdenek, 28. 06. 2011 20:17:12

Tak to je pech, ale snad to někdo četl včas. Já doufám, že budu běhat tak za dva-tři dny. Jak to léčíš? Já to propíchnul, nechal tam provázek a těď už jen čekám :(.

>> krmitko, 28. 06. 2011 21:36:52 Mě to prasklo v noci v práci samo zasypané pudrem na vysychání a přelepeno náplastí s polštářkem -BĚHU ZDAR-

>> Strouhal zdenek, 29. 06. 2011 20:08:25

pudr! to je nápad já věděl, že se ty věci po miminu můžou někdy hodit díky za tip.

Na dovolený jsem společně s hlavou nechal odpočívat i nohy a zlehka vyběhl jen několikrát, z toho naboso po asfaltce 5 km a 10 km v tempu 5min/km.

Zdravím vás. Na tohle forum mě upozornila kámoška, že prý se tu řeší běhání bos. Já už dlouho chodím všude bos, ale teprve, až mi řekla, že se dá i běhat, tak jsem to zkusil. Je to bomba, běhám v lese po cestách, jehličí, trávě, do kopce, z kopce, vodou, prostě všude kromě ostružin. A moje postřehy – člověk se nesmí snažit, musí být lehkej, pozná se to tak, že došlapy nebolí, a netřeba se dívat na zem. Rozhodně bych ani nic neměřil, jednoduše proto, že čísla jsou digitální, svět analogový, a ve světě nemá svůj obraz nic digitálního, to je stejný nesmysl, jako se vážit:) Jinak běžím dokud můžu, pak jdu, pak zas běžím, a tak dál, dokud se nesetmí. Připadám si jako nějaké zvíře, a hlavně z toho mám pocit, že opravdu žiju bezprostředně v každém okamžiku, ve zbytku mého života věc zatím vzácná. Jen jsem se chtěl podělit:)

Dnes večer bosovýklus 6km@5:00, po pondělních sprintech jsem si připadal jako paní starostová na procházce.

Protože jsme s dětma byli na dovolené, tak se chodilo na výlety – jeden – přibližně 9 km jsme všichni šli bosky. Bylo to lepší než v pohorách, vylezli jsme na kdejakou vyhlídku, po pískovci to vůbec neklouzalo. Sice jsme byli atrakcí, ale pro nás byl výlet mnohem zajímavější. Endorfiny se vyplavily velice rychle.

Dnes večer neplánovaně a proto s plným žaludkem, ale svižně 8km@4:30.

>> Leszczynski, 28. 07. 2011 16:49:20

Jo, paráda. Je to ještě mnohem lepší, než když jsem psal poprvé. Někde na youtube jsem viděl dokument o Tarahumarech, a tam kdosi říkal, že člověk byl evolucí postaven jako běžec, tedy, že doběhne jakékoliv čtyřnohé zvíře na vytrvalost, a tak také lovil a loví (xi xao):) Tak jsem párkrát běžel kolem řeky, a zkoušel jsem, co to dá, když jsem teda k tomu běhu stvořenej. No a včera jsem uběhl zhruba 14 km v kuse, což mi přijde jako neuvěřitelný, na gymplu jsem nedal ani 3. Možná je to tím psychickým dopingem, o tréningu nemůže být ani řeč, prostě jak běžím, tak občas mám úplně husí kůži, nekecám, a představuju si, jaký sem divoký monstrum, takže pak běžím a ještě se u toho směju sám sobě, no chybí jen ten oštěp. A taky je paráda, po cestě jsem asi 6× přebíhal tu řeku, a jak je člověk rozpálenej, vůbec mi nepříde ta voda studená, úplně chápu, jak tam třeba pes kdykoliv vleze, a to klidně i v zimě. Prostě když proudí ta energie, život je hned snažší. A přísahám, je to návykový!

Večer 6km za lehkého deště, převážně po trávě, takové dobíjení baterek.

dnes 1.5km asfaltkou. o pol kiláku viac než dosť podľa pľuzgiera pod pravým palcom. zvyčajne sa dostaví až po 6–8km. zhoršuje sa mi technika? bolo to po 10km behu v minibotkách, únava žiadna.. ale dosť teplo a hrubozrnný asfalt.

>> belpe, 07. 08. 2011 21:19:56

Puchýř nutně neznamená, že se ti zhoršuje technika. Např. Haile měl po vítězném závodě na 10 000 m na olympiádě v Atlantě nohy samý puchýř vinou nezvyklé tvrdého povrchu.

Včera první výběh 600–700 po trávě.Dnes 1km po asfaltu.Je to super.

>> belpe, 07. 08. 2011 21:19:56 pluzgiere zvyknu kracat ruka v ruke s vlhkostou. ak si predtym bezal 10k v topankach, je mozne, ze koza sa rozmoci a je nachylnejsia na pluzgiere.

mne sa pluzgiere urobia vzdy, ked dlhsie obdobie beham uplne naboso a potom si obujem trebars VFF – prave kvoli vlhkosti.

ina vec je, preco mas pluzgier prave pod palcom – ci nedopadas prilis cez prsty. to byva vedlajsi efekt behu vo VFF alebo inych minimalist topankach, ked sice doslapujes na prednu cast najprv, ale topanky ti umoznia ist „cez prsty“, co je naboso citit.

spravna adaptacia by mala viest k behu bez pluzgierov. ked napriklad bezim prilis vela po tazkom povrchu alebo drsnom asfalte, nohy su potom citlive, ale nie su pluzgiere

Obcas mam pocit, ze ste blazni, vsetci, co behate naboso 

No v kutiku duse obdivujem. Viem, co je to zazivat kontakt s roznym povrchom zeme naboso a ze je to nadherne, lenze stale nedokazem na cosi take najst odvahu. Brzdia ma dva dost dolezite faktory.

Prvy je, ze nemam sancu najst v rozumnej dostupnosti od bytu trasu, kde by sa nenasli rozbite flase a iny bordel. Dokonca i v „divocine“, ak tak mozem nazvat nas mestsky les. 

Druhy, ze mam panicky strach z toho, zeby som stupila na vcelu. Som na ne alergicka a naposledy, ked sa mi cosi take prihodilo (este v detstve) s modrou, napuchnutou nohou az po koleno ma rodicia viezli k lekarovi.

Takze moja odvaha hoc i len chodit naboso je velmi mala. Velmi ma to vsak laka. Asi si zacnem podrobnejsie sledovat moje tradicne trasy, kadial behavam. Snad nejaky pekny usek predsa len najdem, kde sa na to odvazim. Neda sa nenadchnut, ked citavam ine nadsene komentare. 

>> PeterFabok, 08. 08. 2011 14:45:28

S vlhkosťou nebol problém, lebo iba jedna noha.

Nakoniec to zrejme bolo únavou, za týždeň som dal dosť km a včera to bol jediný beh pri teplote cez 20 stupňov (skoro 30). Inak behám vždy skoro ráno, keď je chladno.

Dopadám na vonkajšiu hranu chodidla, prsty pomáhajú až pri odraze. A práve tam mám problém s pravou nohou – asi dochádza k miernemu krúteniu. Aj žena ma včera upozornila, že nohu viac vykrúcam špičkou smerom von. Keď sa na to sústredím, viem ju udržať rovno, ale inak sa hneď vráti. A pri únave je krútenie asi výraznejšie, lebo pri iných bosobehoch sa pľuzgier nedostaví. Alebo až výrazne neskôr a vtedy viem odhadnúť kedy sa obuť.

Tak som zvedavý, či a ako sa takéto niečo dá odučiť.. a že behanie je najjednoduchši­a vec..

Dík za rady.

>> alen.KA, 08. 08. 2011 16:28:23

Zkus běhat po chodnících nebo po hladké asfaltce, za světla, abys viděla pod nohy. Tam na včelu nešlápneš. Běhám i po trávě, ale na včelu jsem ještě nešlápl, protože obyčejně běžím tam, kde je pěšinka nebo je tráva sešlapaná a kde včely nemají důvod být. Dokonce bych řekl, že kdybych na včelu šlápl při běhu, zašlápnu jí nebo nestačí bodnout.

>> alen.KA, 08. 08. 2011 16:28:23 Držím palce na najití alespoň kousku tratě na bosoběh.

>> alen.KA, 08. 08. 2011 16:28:23

mozes naboso napr. chodit, nie len bezat…

kusy skla v konecnom dosledku pri uvolnenom doslape posobia podobne ako kamienky

Musim se pridat. Dneska jsem poprve vyzul VFF a cca 2km bezel naboso. Zadny extra teren, ale sotolina a drobny sterk, obcas asfalt. Chodidla bolela, ale pocit prijemny. Nejlepsi teda byla posleni cast, kde byla pouze s hladkou zamkovou dlazbou…:)POrad to praktikovat nebudu, ale je to prijemne. Ke konci uz to bolelo, asi fakt, ze prselo a nohy byly celkem mokre… D.

>> alen.KA, 08. 08. 2011 16:28:23 tak to můžu poradit, a dopředu upozorňuju, že vše, co je napsáno dále myslím naprosto vážně: bosoběh nebo bosochůzi nedělaj nohy, který došlapujou na zem plnou střepů a včel, ale je to magickej akt, kterej vzniká vůlí, na stejném principu, jako například chůze po žhavejch uhlících. tahle tvoje vůle je schopná, bez nejmenší pochybnosti, zařídit to, že na nic nepěknýho nešlápneš, přemýšlej, proč třeba psi, kteří choděj ve střepech, se nepořežou, to pomůže proti počáteční skepsi! dál pomáhá, když svůj strach vnímáš, ale vidíš, že nejhorší, co se může stát, je rozříznout si chodidlo, to nic neni, horší je, když tě strach připraví o něco, co je přirozenym dědictví lidí jako tvorů, které „evoluce“ vyladila na život na zemi (doslova), a o něco, co má nepředstavitelné účinky na kvalitu života, ale to už je jiná kapitola. a i kdyby ti to prořízlo tepnu nebo co, a měla tam na místě vykrvácet, tak si buď jistá, že to nebude bolet, narozdíl od smrti v nemocniční posteli. k tomu by řekl můj kámoš, že jen zbabělci umíraj v nemocnici:)a pak si zuj boty, jdi, a nekoukej se přímo pod nohy se skloněnou hlavou, ale spíš dopředu, nebo dopředu a dolů. jdi s důvěrou a zároveň s odevzdáním, a po prvních metrech, kdy tě něco tu a tam píchne zjistíš, že naprosto proti předpokladům se ti najednou jde líp aniž bys kontrolovala, kam šlapeš. to už se tvoje tělo ujalo vlády, a si piš, že ví, jak na to (prej jsme tu chodili nějakejch 40k+ let). jdi tak dlouho, dokud nepůjdeš přirozeně, a pak se sama rozběhneš, pocit je to, jako když běžíš bosa v bahně, našlapuješ úplně lehce, spíš letíš a země se letmo dotýkáš. jedinou překážkou ti budou myšlenky, poznáš to hned, protože jak se nad něčim zamyslíš, v tu chvíli (!) tě něco píchne do nohy. takže poslední tip, s každym výdechem vydechni myšlenky. sama poznáš, že nejen že nejsou potřeba, ale drží tě při zemi. a jsem si jistej, že na běhání něco najdeš, ideální je louka, klidně i se vzrostlou trávou a nebo les, asfalt ze začátku štípe. stejně jako jezdíš třeba do bazénu, aby sis zaplavala, tak můžeš jezdit na místo, kde se dá bos, je jich naštěstí hodně. i když se to nezná. takže ti přeju, a byl bych rád, kdyby ses k těm bláznům přidala. jednou třeba změníme svět.

Trochu offtopic – v dnešnej pošte (elektronickej) som našiel email od Marka Sissona s výzvou „Go Barefoot for a Day“.. a tak som teda šiel. Je zaujímavé sledovať reakcie ľudí, napr. hneď ráno vo výťahu, potom v obchode, v práci. Ale dokázal som to. Až na ranný beh, poštu čítam až po ňom 

>> nobody, 09. 08. 2011 19:58:46

Pro upřesnění, bosí chodíme řádově mnohem déle, tak 2M+ let. Nelíbí se mi, že navozuješ dojem, že při bosoběhu se nemůžeš zranit, protože je přirozený. I taková antilopa se může zranit při běhu a pak končí v tlamách šelem.

>> nobody, 09. 08. 2011 19:58:46

najprv jej tlacis kaleraby a potom to zabijes tym, ze asfalt stipe, hehe.

ked ma dnesny clovek behat bosy a odmietat dnesne povrchy, nema to v kontexte evolucie zmysel. zijeme v interakcii s okolim, boli nas to, lebo sa pri tom kontakte nevieme uvolnit a sustredit na pritomnost.

aky akt vole mas na mysli? aky zazrak? to zavana ignoraciou reality meniaceho sa okolia. potrebujes realitu objat, pochopit,najst cestu ako splynut a prejavit sa v priestore. ziadne vitazstvo ducha nad hmotou, ale prejavenie sa ducha v hmote.

ujasni si to. telo treba respektovat.

mulisak, Strouhal zdenek, PeterFabok, nobody: Dakujem za povzbudenie.

Uz som si to pri poslednych behoch overila, ze na mojej beznej bezeckej trase je bosobeh nepraktizovatelny. Predsa len, mesto, privela ludi co by mali potrebu trusit kadejake komentare, odpadky a psie kopky… Potrebujem ozajstnu prirodu a samotu, aby som si to vedela skutocne vychutnat.

Tento vikend vyrazim niekde do divociny na turu, takze vyskusam aspon tu chodzu. Mojim cielom je naucit sa najskor bez strachu a s vystertou hlavou kracat. Beh pride az neskorsej faze Ak neleje, tak som kazdy vikend niekde mimo mesta, takze budem skusat a skusat a o par tyzdnov sa uvidi 

mulisak: asi mas pravdu, sanca stupit na vcelu je minimalna, ale toho iracionalneho strachu sa musim najskor zbavit, co je nelahka uloha. Mozno pre kludnejsi pocit by som si mala do vrecka strcit pre pripad nejake antihistaminika, potom sa mi pojde lahsie.

nobody: Odvahy si mi sice nepridal, skor naopak, no chut na bosu chodzu mi to vylepsilo Psa s clovekom nejde porovnavat. Pes chodi na boso cely zivot a hrubku koze na tlapkach ma niekolkonasobne hrubsiu, teda i odolnejsiu. Ked chodim po vonku cely zivot obuta, je samozrejme ze i koza na chodidlach je jemna, makka a zranitelna. Nepozna takmer nic ine ako hladky povrch.

Nemyslim, ze sa to da len volou, hura, vyzujem sa a ide to. Ratam s tym, ze si musim nohy najskor vycvicit, opatrne, v malych davkach ich nechat na boso. A postupne vzdy dlhsie a dlhsie.

Kazdopadne, rada sa do klubu bosochodiacich blaznov pridam 

>> alen.KA, 10. 08. 2011 14:21:59

" mulisak: asi mas pravdu, sanca stupit na vcelu je minimalna "

Stala sa mi ina nahoda. Bezal som v bezeckych topankach, pri behu som sa zrazil so vcelou narazila mi do holene tesne nad topankou a zapadla rovno za jazyk. Pri odraze ju samozrejme jazyk pritlacil a tak ma pichla do kotniku. (Cele sa to samozrejme odohralo v zlomuku sekundy polovice kroku. Takze nijak reagovat som nemohol) No takze take nahody so vcelami sa stavaju a clovek sa ani nemusi vyzuvat.

>> SlavoK, 10. 08. 2011 14:37:28

Já se taky spíš než šlápnutí na včelu bojím vdechnutí včely nebo vosy (při běhu, na kole). To by bylo nebezpečné i pro člověka bez alergie na hmyzí bodnutí.

alen.Ka: máš samozřejmě pravdu, já jsem taky chodil bos dlouho předtím, než jsem začal běhat, svůj příspěvek jsem psal v euforii – po návratu z jednoho bosoběhu, takže určitě je na místě alespoň základní opatrnost. zajímavý je, že belpe píše, že mu nevadí, když na něj lidi čumí, a že je ještě pozoruje, já jsem byl párkrát bos i ve městě na jednání (jsem obchoďák), a je to sice super, ale pro určitý druh lidí jste pak tak trochu neseriózní exot. jinak třeba nakupovat chodím bos celkem často, a zajímavý je, že si toho, teda aspoň co stačím pozorovat, všimne málokdo, hlavně teda děti:) jinak neodmítám žádnej povrch, ani žádnou realitu, ale asfalt rád nemám, horší je jenom asfalt posypanej štěrkem:) když běžím, nebo chodím bos, beru to jako magickej akt, kterej se nedá přesně uchopit myšlením, takže jsem, co se týká zranění a dalších nepříjemností bez starostí, a za celou dobu jsem si zapíchl střep do nohy jednou, a to ještě u sebe na dvoře, když mi sklenář předtím měnil rozbité okno:) jednu dobu jsem pravidelně večer chodil po cestě na takový kopec, co mám za zahradou, a po týdnu jsem tam šel ve dne, a všiml si, že celá cesta je poházená střepy z rozbitých láhví. může to být xmíchu, ale to právě není o náhodě, ale o magii bosých nohou, resp. komunikace se Zemí. OK, přiznávám, já už jsem se mezi ty blázny přidal:)

když doma po výběhu utrousím, že dnes by ze mne měl rudo nebo PetrFabok radost, moje ženuška okamžitě ví, že jsem buď běžel bos, nebo držel tep nízko:-D … dneska ráno obojí – 6,5km bos po asfaltu do kopce při prům.tepu 113, 7,46min/km, pak bosochůze 2,5km dolů, obtížen vodou ze studánky na čajování, zkratkou (trávou, štěrkem, hlínou)… snad jednou i tohle budu běhat:-) … co je ale nejsladší – osobní vzdálenostní rekord bez puchýřů:-)

Dneska nouzově z práce, 13km tempem 4:20 – 5:00, po asfaltu a přestože převážně v polostínu, tak v tom horku to stačilo na mírné popálení chodidel a náznaky puchýřů.