A co když se člověku běhat opravdu nechce?
Znáte to. Běhat se vám dnes opravdu nechce. Jsou tady však mnohé výzvy, plány, rady, očekávání, cíle a jiné motivační mantry. Potřeba vyvěsit naběhané kilometry na facebook, vložit záznam ze sporttestru na blog, mít co sdílet s dalšími mně podobnými. Ta zdravá soutěživost, to správné sebepřekonávání… Jenže mě se dneska prostě nechce!
Přiznat si, že se vám dnes prostě opravdu nechce, je skvělá věc. A hlavně skvělá věc, která nemá nic společného s leností, slabou vůlí, ani ničím podobným. Naopak, může jít o důležitý vnitřní hlas, že je potřeba se zastavit, počkat, zamyslet se: Dělám opravdu to, co chci? Kvůli čemu se strojím do běžeckého, když se mi prostě nechce? A co se mi vlastně opravdu chce?
Přiznat si, že se mi dnes vážně nechce, navrací člověka zpět do kontaktu sama se sebou. Když konám, přestože se mi nechce, vytvářím odpor. Dělám činnost proti něčemu a to je špatně, ať už to pojmenuji jako silnou vůli, zocelování, nebo plnění plánu. Mistr světa, který se jím stal díky tomu, že „překonával sám sebe“, bude pravděpodobně velmi nešťastný mistr světa.
Přiznat si, že se mi prostě a jednoduše nechce, může být ohromě úlevné a prospěšné. Vzpomínám si, kolikrát jsem sám stál na startu nějakého závodu a říkal jsem si někdy sám pro sebe, někdy i nahlas soupeřům okolo: „ty jo, mě se dnes tak strašně nechce…“
To, že jsem se v takových závodech vždy jen vytrápil a fyzicky vyčerpal víc, než by bylo zdrávo, je nabíledni. Dnes už bych nebyl tak sveřepý a přezíravý k moudrosti těla. Prostě bych se šel převléknout zpět do civilu, šel domů a přemýšlel, co že se mi teď vlastně ve skutečnosti CHCE.
Přiznat si, že se mi dnes nechce, může znamenat nabytí sebejistoty a důvěryhodnosti v očích ostatních. Pokud vím, že jsem unavený a nechci jít na hodinu klavíru, zavolám učiteli a řeknu mu, že jsem unavený a nechci jít na hodinu klavíru. Výsledný efekt bude pro oba pozitivní – já si odpočinu, učitel se nebude muset rozčilovat s apatickým nebo neurotickým studentem. No a ozvu se, až budu mít zase energii a bude se mi chtít.
Přiznat si, že se vám nechce, znamená být „při znání“. Překonávat se (lépe řečeno neposlouchat se), znamená logicky naopak být „od znání“. Může být velmi ulevující být při znání, že už se vám nechce naplňovat něčí očekávání, překonávat nějaké výzvy, jet v zajetých kolejích. Může být úlevné být při znání, že se vám dnes prostě nechce jít běhat. A jít místo toho třeba na pivo, do divadla, na fotbal, válet se v posteli, nebo uklízet. Prostě a jednoduše dělat něco, co se vám teď zrovna doopravdy chce. A běhat můžete jít třeba hned, jakmile se vám bude zase chtít…
Poznámka: Pokud se vám chce překonávat vaše nechtění, není tento článek momentálně určen pro vás!
Autor je sociální pracovník a terapeut. A pochopitelně sám běžec.
Komentáře (Celkem 28)
tklaster 07.01.2014 22:27:35
Znáte to. Běhat se vám dnes opravdu nechce. Jsou tady však mnohé výzvy,
plány, rady, očekávání, cíle a jiné motivační mantry. Potřeba vyvěsit
naběhané kilometry na facebook, vložit záznam ze sporttestru na blog, mít
co sdílet s dalšími mě podobnými. Ta zdravá soutěživost, to správné
sebepřekonávání… Jenže mě se dneska prostě nechce!
Odkaz
na článek
claudius 08.01.2014 09:28:51
Ahoj, hele já chápu že tenhle web je o tom že každej běžec se tu dělí osvoje zkušenosti a nějaký další tu nabírá ale přesto se mi zdá že se pořád dokola kecá o tom samým…vždyť to základní status quo běhu se nemění…a opravdu to enní o tom…když se ti to nelíbí tak to nečti…je to seriózní web, což Reflex kdysi taky býval…ale pak se začaly měnit žebříčky hodnot a každej kdo vznesl námitku tak byl odpálkován, leckdy dost tvrdě…pište o něčem zajímavém…tohle je pořád na jedno brdo. přatelsky J. K. S.
Skritek Hugo 08.01.2014 10:02:51
Ja bych se nad tim clankem nepohorsovala. Obsahuje velmi, velmi dobrou myslenku. A totiz, ze kdyz se mi nechce jit behat (sportovat), tak mam premyslet nad tim, co se mi opravdu chce. Pokud takovou aktivitu najdu – chci si cist, schovat se do perin a spat, jit di divadla, do kina, chci si uzit odpocinek v saune ci si zahrat s partnerem scrabble, tak at delam to, na co mam chut a nestresuji se tim, ze nahodou nevybehnu dle treninkoveho planu, co jsem si nasla/napsala… Ono si telo samo rika, co potrebuje a obcas je to i ten odpocinek. A regenerace je preci dulezita. Pokud ovsem dojdu k zaveru, ze se mi nechce vlastne vubec nic a ze nevim, tak je zahodno obleci se a jit alespon na prochazku. Protoze to neni o unave ci pretrenovani nebo zahlceni sebe sama nejakou stale se opakujici cinnosti, ale je to o lenosti. A obcas si toto zopakovat neni na skodu, ctenari webu se meni, prichazeji novacci, proc ne?!
Tento clanek ma peknou myslenku. A vubec bych jej nehazela do jednoho pytle s nesmysly, ktere se v posledni dobe objevuji na ruznych sport. webech na tema: X debilnich duvodu, proc jit/nejit behat/ X radoby vtipnych duvodu, proc beham nebo bych nemel behat apod. … U tech clanku nechapu jejich smysl. Neni to ani vtipne, porad se to opakuje a prinos sportujici obci veskery zadny. Vetsinou to pusobi dojmem, ze autor dostal za ukol napsat clanek a nez se vypravit na zavody ci si sednout a nastudovat neco prinosneho pro trenink v danem obdobi, tak radeji vyvrhne na net podobnou hovadinu.
Skritek Hugo 08.01.2014 10:20:51
>> rudo, 08. 01. 2014 10:14:20
Vsak taky davat si takovou blbost jako predsevzeti uprostred zimy, kdy i medvedi spinkaji, to je proti prirode!
claudius 08.01.2014 10:24:59
Pokud skutečně někdo potřebuje článek o tom jak když se mu nechce běhat tak nemá běhat ale má dělat něco jiného nebo meditovat je mi ho opravdu líto…ale když to vezmu z jiného pohledu (nejsem buldok co si pořád vede svou)třeba to skutečně někdo potřebuje vědět a někdy jsou v životě člověka momenty kdy potřebuje impuls zvenčí. Na to je asi tenhle článek dobrý…nicméně je dobře napsaný…
Skritek Hugo 08.01.2014 10:35:15
>> claudius, 08. 01. 2014 10:24:59
Ono to tak je. Nekteri novacci to potrebuji. Kdyz dlouho lezis doma na gauci a pak se zvednes a nedej boze si nekde najdes treninkovy plan a mas potrebu si najednou dokazat, ze ubehnes maraton za 100dni, tak bys takovy clanek mel mit poveseny i na zachode. Ono se tu pak casto objevuje, jak se nekdo zranil z premiry pocatecni snahy a pocitu, ze kdyz ted vynecham, tak o neco prijdu. Nebo je vse boli, ale dal behaji. Nebo to takove jedince prestane bavit a divi se, kde je jejich pocatecni elan. Je dobre si obcas pripomenout, ze i odpocinek je dulezity.
Nicmene hluboce s tebou souhlasim. Jen jsem nabidla jiny uhel pohledu. A nadchla mne tva reakce. V posledni dobe se tu casteji a casteji objevuje velke dotceni az urazeni nad tim, kdyz nekdo povi jiny nazor nez pisatel. Tvou reakci by tu meli napsat zlatym pismem.
Stranná
DASK 08.01.2014 11:10:11
Člověk je od přírody líný a je taky velký rozdíl, jestli se mi sportovat (běhat) chce nebo jestli nemůžu/nesmím (únava, nemoc, zranění). Mně se třeba nechce téměř nikdy a kdybych se tím řídil, NEnajedu na kole ročně 12000 km a NEnaběhám 3000 km. Článek je zbytečný a demotivující.
claudius 08.01.2014 11:35:32
>> DASK, 08. 01. 2014 11:10:11
Nepsal bych zbytečný…každá, i ta sebevětší sračka (což ale není tenhle případ) ti může něco dát…a ohledně chci/můžu, nechci/nemůžu, hledání záminek či pravé důvody…to je na hodiny a hodiny přednášek ale dá se to shrnout tak že jsi li normální zdravý jedinec tak by se ti mělo chtít uběhnout určité penzum (které ale když máš přirozené nutkání je velmi malé a zvětšuje se pouze pozvolna)ovšem pak jsou i případy kdy máš nepřirozené nutkání takzvaně „něco dělat“…znal jsem kdysi dávno jednu paní které utekl snoubenec a ona se během 3 měsíců dostala z 3km tratí na MUM který dokončila ale zdecimoval ji…lidská touha po koncentraci je vražedná…uvedu jiný příklad, názornější a z jiného soudku…ročně se dá vyžvýkat x lístků rostliny koka, které na tebe působí povzbudivě nicméně ten limit tam je…chuťový, časový funkční (nemůžeš být pořád dope že ? ) a to co bys „vyžvejkal“ za rok tak v krystalické, koncentrované formě v klidu vyšňupeš za dva měsíce…celoživotní žvýkání koky tě nezabije, maximálně ti obarví zuby ale zkus dva měsíce šňupat bílej prach a tvoej existence se roztříští… a zkus to dělat rok…obloukem se vrátím k běhu…člověk není od přírody líný jak tvrdíš, je (ovšem opakuji není li tučný, starý nebo mentálně zaostalý nebo jinak deformovaný) naopak aktivní a má potřebu se pohybovat…ovšem plynule a tak nějak pořád…ne deset hodin dřepět v ajnclíku a pak zaběhnou půlmaraton…bože už mě bolí prsty…já nevím…z dostupného si vyberte tak nějak to best of…doufám že jsem se vyjáddřil jasně, stručněji to nešlo…
Černé Voděrady
MartiNo 08.01.2014 11:39:19
>> DASK, 08. 01. 2014 11:10:11
Pro tebe je možná zbytečný, ale jak píše >> skritek Hugo, 08. 01. 2014 10:35:15 jsou lidi, pro které je jak dělaný. Přiznat si, že někdy je fakt rozumnější si místo tréninku přečíst noviny, je pro někoho opravdu těžké. Ovšem ještě těžší je odlišit to od lenosti ;)
Pavel novotný 08.01.2014 12:25:11
>> DASK, 08. 01. 2014 11:10:11
Naprostý souhlas. Článku by pomohlo, kdyby se alespoň v pár větách zmínil o nutnosti regenerace, přetrénování a zotavení se např. z maratonu(jak DASK zmínil kdy člověk nemůže/nesmí). Právě proto aby se to dalo lépe oddělit od lenosti.
Na internetu je dneska až moc článků o tom jak běhání povznáší, přináší samé pozitivní pocity, člověka osvobozuje a podobné hippie věci. Málokdo zmíní, že běhání taky bolí a že pro splnění určitého cíle musí kolikrát člověk něco obětovat a „kousnout se“.
Taktéž se mi nechce běhat skoro nikdy, dobré pocity mám výjimečně a většinu času to bolí a musím se přemáhat a snažit se plnit plán. Na druhou stranu to dobrovolně podstupuji, protože vím, že je to nezbytné pro splnění cíle. Kdybych nepřekonával „pocit kdy se mi nechce“ nikdy bych nezaběhl marathon, natož ultramathon.
Tachlovice
kaz67 08.01.2014 13:03:54
>> claudius, 08. 01. 2014 09:28:51
jestli je článek ok nebo ne to bych být tebou neřešil, a tvoje rada abychom psali o něčem jiném je dost divná,
díky tvému příspěvku se z tohoto tématu právě stal ten bulvár,
kritizovat umí každý, jdi příkladem – nahoď nějaké zajímavé téma,
a také to nemyslím nějak špatně – jsem se jen vyjádřil, ať ti to běhá
Brno
milan 08.01.2014 13:22:06
Jedna z důležitých pomůcek pro odlišení únavy od lenosti jsou statistiky počtu naběhaných kilometrů, treningového efektu, průměrných rychlostí, počtu nastoupaných metrů aj.
Pokud jsem měl v loňském roce dojem, že se občas flákám (díky nižšímu počtu uběhnutých kilometrů), tak při srovnání s počtem naběhaných hodin a zejména téměř čtyřnásobku převýšení vypadá situace jinak.
Článek považuji za užitečný, proč o něčem nemluvit.
Ondřej S. (aka
poohDA)
08.01.2014 13:33:39
Já na to jdu lingvisticky. Já to rozlišuji takto: „nechce SE mi“=lenost x „JÁ nechci“=moje rozhodnutí (což může být i rozhodnutí mého těla, které chce/potřebuje odpočívat.)
V prvním výroku je podmětem, tedy původcem děje jakýsi SE, kdežto v druhém je podmětem konkrétní JÁ.
Z vlastní zkušenosti znám i případy, kde „Mně se nechce“ se po pár kilometrech proměnilo v „Mně se chce“.
10Vladimir 08.01.2014 13:48:06
myslím si,že članek je dobře napsaný,sice moc nenaběhám,ale prostě je chvíle kdy se mě opravdu nechce a nejsou nějaké závody tak nejdu pustím si hudbu relaxuji a jsem na druhý den nažhavený
runtachykard72 08.01.2014 15:16:36
>> 10Vladimir, 08. 01. 2014 13:48:06 to bude určite váhou..kebyže mám vláčiť 15–17kilové bremeno-nejdem ani ja.
Praha - Velká Ohrada
34Regulus 08.01.2014 18:05:23
Musím přiznat, že se mi spousta věcí nechce! Začíná to placením čehokoli , čekáním na červené, navštěvování doktorů, uklízení, velmi často i práce, vstávání popř čištění zubů a i běhání a cvičení. No ! Myslím, že jelikož je svět o prioritách , tak prostě některé věci musím, pakliže ..... Nicméně je pravda, že pokud opravdu HODNĚ nechcete a to hodně je jen jediný den z týdne, tak je lepší mávnout rukou a prostě zůstat doma. Zítra vám to poběží/poťape/cvičí lépe.
Lazarus 08.01.2014 20:39:12
Přímo u běhání se mi to nestává. Akorát jsem posledních pár měsíců hrozně línej zmáčknout stopky, zapsat uběhnutý kilometry do deníku, pochlubit se novým osobákem, koupit nový boty a vůbec všechny ty opičky, co se kolem běhání dělají.
junipery 10.01.2014 16:29:31
Bože to je článek, jako první článek tohohle webu mně to šoklo, ale prošel jsem další a naštěstí to nejsou takové slátaniny, ono totiž vařit z ničeho se taky nedá. Doporučuju smazat – ale můžete si u toho říct, že mazat se Vám to nechce a jít se místo toho třeba bodnout (nic ve zlém). ZAchránil to jen komentář Lazaruse :)
rudo 10.01.2014 21:33:32
zaujimave reakcie, podrzadilo to asi aj tu cast osobnosti, kde sa nieco robi automaticky ale nesmie sa sam seba spytat ze rpeco vlastne to robi, aky to zmysle a co sa tym chce dosiahnut. vzdy ked pride debatu k tomuto bodu hoci oklukou, je to ako bodnutie do osieho hniezda.
Praha
marek27 11.01.2014 08:48:22
Tenhle článek jen ukazuje, jak je těžké neustále vymýšlet něco nového, co běžcům prodat. Ti, které současný běžecký boom živí, musí na jednu stranu neustále opakovat, jak je běh jednoduchý a že to zvládne každý, na druhou stranu je to ale strašně komplikovaná věc a bez dalších a dalších rad a technických vychytávek to nejde. A k tomu je třeba přidat hromadu nicneříkajících textů, výplně.
Lysá nad Labem
zdeno 16.01.2014 12:39:50
Tak mi ty závěrečné kritické komentáře podnítili mou zvědavost natolik, že jsem si ten článek přečetl. Moc jsem se s ním neztotožňoval, až do chvíle, kdy jsem si přečetl poslední větu. Tam jsem zjistil, že článek není určený pro mne. Mně se totiž chce překonávat moje občasné nechtění, protože vím, že mi to v budoucnosti přinese i příjemné okamžiky. Nejen při závodění, ale i při běžném životě dobrá kondice přináší pohodu. Fyzickou i psychickou. Jinak mi článek nepřijde nijak tragický. Je prostě jen zaměřený na tu skupinu, která se stavu svého těla a mysli nevšímá, anebo se chová způsobem „slyším ale neposlouchám“, že může být občas žádoucí tohle „volání“ vyslyšet.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.