Každý člověk cítí v jiném věku, že dochází ke změnám, ale když přijdou, boj je zbytečný. Boj (ať fyzický nebo psychologický – a především ten proti přírodě, který je předem prohraný) je velká ztráta energie, kterou bychom mohli mít k dispozici na něco užitečnějšího – třeba pro své zdraví. Proto doporučuji tento termín nepoužívat. Chápu, že někteří lidé svůj postoj ve skutečnosti jako „proti přírodě“ nemyslí, ale pozor na slova – podvědomě nás programují! A naše podvědomí pak podle tohoto programu opravdu jedná!

Když poslouchám klienta, který je starší, má problémy a přitom chce běhat nebo jinak cvičit, aby si udržel zdraví, bavíme se vždy o realitě. Uvědomění si toho, co je, jaký je stav těla i mysli – to je pro každého člověka důležité. Když plně uvidí a pochopí, jak na tom opravdu je, pak se to může i změnit.

Inspirující bývá diskuze o tom, jak moc může pohyb stárnoucí organismus osvěžit a oživit, pokud se dělá ve správné míře. A ona míra je vysoce individuální, souvisí nejen s momentálním stavem, ale i s předchozími zkušenostmi, genetikou a schopností regenerace. Regenerace je vázána na výživu, schopnost trávit a zpracovávat živiny. A taky úzce souvisí se stavem mysli, s pozitivním naladěním. To se u starších dostavuje právě tehdy, jestliže jsou plně v souladu a smířeni se svým věkem a svými případnými omezeními. Pak mohou s potěšením běhat střídavě s chůzí a vytvořit si své tempo a styl odpovídající jejich zdravotnímu stavu.

A to platí nejen u starých, ale už i u začínajících veteránů, tedy čtyřicátníků. Jak uvnitř smutní a unavení jsou lidé, kteří se s utrápeným výrazem v tváři ptají, jaké výživové doplňky by měli jíst, aby se cítili jako zamlada?

Je nutné pochopit, že stáří přináší svá úskalí, že se častěji objevují nemoci a že regenerace je skutečně poněkud pomalejší. Že je potřeba soustavné práce už jen pro udržení stávajícího stavu, zvyšování výkonnosti je pak bonusem navíc. Každý má nějaké ty rezervy a u převážné většiny lidí taky ke zvýšení výkonů nakonec dochází. Kdo na to má chuť, pak bych aktivitu určitě doporučovala. V zimě jsou třeba vhodné i běžky – klouzání klasickým způsobem zapojuje i paže, a tak se tělo procvičuje ještě komplexněji. A je úžasné, jaké potěšení jen mírné zlepšení výkonnosti lidem přináší do celého jejich života.

Jestliže se člověk vzdá potřeby boje proti stárnutí a naopak bude využívat jeho výhod, stane se mnohem klidnějším a spokojenějším. Dnešní společnost je hodně orientována na tzv. anti-aging. Kult věčného mládí jakoby se stával mantrou dnešní společnosti. Podle mého názoru se jedná o boj proti přírodě a o základní neúctu ke stáří, k přirozenosti a získané životní moudrosti – a myslím tím i moudrost těla, nejen mysli.

Psychologicky můžeme vystopovat u mnohých lidí středního věku i neúctu ke svým starším příbuzným, ke svým kořenům a potom i pocit osobní životní neukotvenosti a nestability. Nedostatek respektu k starším a důchodcům se pak odráží v celé společnosti a bohužel se s takovými lidmi dost často zachází jako s nadbytečnými a nepotřebnými. Kruh se uzavírá tím, že i tito starší pak ztrácí motivaci k tomu být potřebnými a užitečnými – až se nakonec obávané stane realitou. Aktivní pohyb, nabytí sebeúcty a samostatnosti by mnohým lidem možná pomohlo tento kruh otevřít.

Starší lidé jsou v hloubi velmi moudří – pokud dokážou přijmout, že skutečně zestárli. A ona moudrost se projevuje i v těle, v regeneračních a sebeuzdravujících procesech, takoví lidé působí vitálně a i přes své bolesti zdravě a vyrovnaně. Prostě to nezabalili, nelekli se svého věku. Proč by měli? Stáří nemusí být hendikep, ale spíše kredit, který s sebou nese holt i nějaké to nepohodlí.

Když se starý člověk dokáže otočit nazpět a podívat se, co všechno ve svém životě dělal, zažil a předal dál, co všechno přežil, vydržel, co všechno se povedlo a jaké chyby a omyly jej v životě provázely a jaká z toho nakonec vytěžil poučení, když pochopí, že jeho životní cyklus se pomalu završuje, pak začne předávat ostatním to, co sám dosud získal a pochopil, pak… se stane moudrým.

Bohužel – málokdo umí takto zestárnout. Častěji vidíme boje proti vráskám, boje proti stáří dětinskou módou oblékání a podobně.

Vzpomínám na rozhovor s doc. Vélem, který již léta jako důchodce stále noblesně ukazuje mladým studentům FTVS, jaké může stáří být. Má na to recept – neustále zaměstnávat mozek i tělo. Proto stále pracuje, předává studentům své poznatky, vědecky bádá, tvoří a pohybuje se, jak jen to tělo dovolí.

Martina Vystrčilová

www.cestouzivota.cz

Po studiích na Univerzitě Karlově působila jako lektorka atletiky, přitom se věnovala výzkumu sportovní fyzioterapie. Zajímala se i o východní metody cvičení a léčení. V současnosti pracuje jako fyzioterapeutka v ambulanci na poliklinice Zbraslav a v soukromé praxi nabízí konzultace a masáže.