Běžecká nirvána. Zažili jste ji?
Vybíháme celí zničení na svou pravidelnou trasu, na které známe každičký kamínek. Celé tělo je ztuhlé, v hlavě válčí myšlenky, zvoní telefony, hučí v ní jako v úlu. Máme chuť to otočit, nebo se alespoň zastavit, sednout si na kraj cesty a zavřít oči a nevnímat nic.
V jednom momentě se v nás ale něco zlomí. Přestaneme cítit námahu, změní se rytmus dechu, vše kolem se ztiší a staneme se výrazně vnímavější. V mžiku se nám v hlavě srovná to, čím se hodiny a dny trápíme. Běžíme lehce, tep poklesne a tělem i duší začne následně cloumat euforie.
V angličtině se tomuto stavu říká runner's high. Ne vždy se ale dostaví. Tak jako rybář ne vždy uloví. A přesto to jde zkoušet znovu a znovu…
Co vy, prožili jste již tento moment? Pokud ano, bylo to v přírodě, ve městě, v parku, u vody, nebo dokonce ve fitness na běhátku? Byli jste přitom sami? Ve skupině? Poslouchali jste hudbu nebo zvuky kolem sebe? Bylo to ráno, v poledne nebo večer či uprostřed noci? Bylo to během závodu nebo naopak jste si byli jen tak zaběhat? Jak dlouho to trvalo a co následovalo potom?
A jak se to vlastně řekne hezky česky?
Komentáře (Celkem 21)
Radek Narovec 17.06.2010 17:09:24
Vybíháme celí zničení na svou pravidelnou trasu, na které známe
každičký kamínek. Celé tělo je ztuhlé, v hlavě válčí myšlenky,
zvoní telefony, hučí v ní jako v úlu. Máme chuť to otočit, nebo se
alespoň zastavit, sednout si na kraj cesty a zavřít oči a nevnímat nic.
Odkaz na článek
runner2 17.06.2010 21:00:00
Tuto záležitost zažívám spíše v zimě, kdy se tep srovná a celé tělo zalije krásný teplo. Zažívám ale i jiné pocity, akorát nevím jestli je to ono. Když běžím v závodním tempu 1500m tak většinou dobíhám tzv. na mlhu. Příznaky jsou následující : od 800m už běžím na kyslíkový dluh na 1km přestávám vidět celý obraz je rozmlžený, na 1200m už vůbec necítím nohy připadá mi, jako by se po tartanu vznášely a do cíle dobíhám jen díky aspoň trochu viditelným čarám ukazujícím jednotlivé dráhy. Jestli je to nirvána nevím, ale někdy to má i pokračování po doběhu do cíle, ale to už není nic příjemného. Jinak při delších bězích mám občas mrazení v zádech, teď naposled třeba když jsem míjel hada (asi užovku).
Manětín
Kydy 17.06.2010 23:01:31
Já tomu říkám česky „Čtvrtý rozměr“ anebo anglicky „Forest Gump“ (doufám, že nemusím vysvětlovat). Prostě se ocitnu někde úplně mimo… a je to nádherný… no prostě běhání. Tak čus všichni běžci
Olomouc
321919 17.06.2010 23:18:22
Používám pro to označení „běžecká euforie“. V mém případě se dostavuje nejčastěji při běhu v přírodě nebo olomouckých parcích. Přichází nezávisle na denní době, téměř výhradně při sólovém běhu. Kdo to nezažil nepochopí.....
HvozdikKartouzek 18.06.2010 09:13:58
Já tomu říkám běžecký (na běžkách pak běžkařský) orgasmus. Většinou se dostaví, když se mi ani moc nechce někam běžet a pak, zničehonic, to přijde.
Chebsko
R V M 18.06.2010 10:02:05
Euforie jen v cíli závodů, ale zdaleka ne vždy..
Jinak stav „zúženého“ vědomí se dostavuje při tréninku a hlavně při delších tratích celkem pravidelně. Mám to rád
Praha 4
Dav 18.06.2010 10:36:14
>> runner2, 17. 06. 2010 21:00:00
..ale houbec euforie a nirvána, to seš normálně vyšitej , btw, velký obdiv že to dokážeš, já takhle na krev běhat neumím,… ale zase pro změnu se mi daří na delších štrekách se nějak smířit s bolestí, akceptovat ji, sedět s ní v jedné místnosti a moc si nevšímat jeden druhého…
Drahoš 18.06.2010 10:56:00
Ahojte. Občas ten pocit, alebo niečo, čo sa k tomu približuje, počas tréningu zažívam, ale až po cca 40 minútach behu, keď sa začnú uvoľňovať endorfíny. A občas aj na pretekoch, keď mám dosť síl a predbieham súperov, ale to je málokedy.
xPablos 18.06.2010 11:15:33
Zazil jsem pri poslednich par stech metrech prvniho pulmaratonu.
Na dvacatym kilometru jsem mel v nohach krece, takze jsem nebyl schopen bezet dyl nez 20 metru, pak jsem prechazel do chuze. Kdyz jsem zatocil v Pardubicich na tridu miru – zelena brana (v podstate cil) na dohled, tak jsem se do toho oprel a bolest nejak zmizela V cili jsem se pak pristihnul, ze tam byly i nejaky slzy stesti
Řevnice
hofle 18.06.2010 11:53:11
Jojo, takhle se běháním sjíždím celkem pravidelně. Akorát nevím, jestli se stávám výrazně vnímavějším – spíš mám pocit, že totálně vypnu, poddám se té euforii a nic jiného nevnímám.
Pardubice
Verbir 18.06.2010 12:29:07
Já tomu říkám normálně – endorfin
Už jsem to tu psal – ale hodí se to k tomuto napsat znovu. Loni před operací kolene jsem chodil o berlích – hodně to bolelo, ale říkal jsem si, že stejně na tu operaci jdu – tak je jedno, jak moc to koleno zrasím Přišel jsem na závod na 10,3 km s převýšením Kunětické hory o berlích. Odložil jsem je a odstartoval. První dva kilometry jsem byl skoro poslední – byla na mě vidět obrovská bolest – ostatní běžci na mě pokřikovali, že to mám okamžitě zabalit. Já však vytrval. Po 2 km mě najednou bolest přešla a já se rozeběhl. Začal jsem předbíhat jednoho běžce za druhým až z toho bylo krásné čtvrté místo pouhou minutu za osobákem. V cíli jsem padl. Po chvíli jsem se chtěl jít vyklusat – ale opět ta veliká bolest – endorfiny asi odezněly – tak jsem popadl berle a odkulhal jsem domů
Benešov u Prahy
chuchvi 18.06.2010 16:59:10
Hm,škoda.Běhám už nějaký čas a o endorfinech a euforii se mi může jenom zdát.Můžu běžet jakoukoliv vzdálenost s jakýmykoliv překážkami na trati.A ani ve vítězné pozici stále nic.Prostě jenom běžim bez žádných emocí.
vosice 19.06.2010 07:13:38
>> chuchvi, 18. 06. 2010 16:59:10
To je zvláštní.To snad ani nejde.Proč potom běháš? A endorfiny se vyplavují vždy po sportovní činnosti,kdy se tzv.zapotíš. Ten úžasný pocit z pohybu tě přece na konci zaplavit musí..
Benešov u Prahy
chuchvi 19.06.2010 07:53:26
>> vosice, 19. 06. 2010 07:13:38
Běhám abych něco dělal.Před tím sem hodně kouřil a válel se po hospodách(doslova).Ale možná,že se tak děje,ale vůbec si to neuvědomuju nebo mi to nedochází.
Drahoš 19.06.2010 09:09:31
>> chuchvi, 19. 06. 2010 07:53:26
Ten pocit počas behu nemusí byť až taký intenzívny a môže prísť len občas, ale spokojnosť, pohoda a príjemná únava po dobrom tréningu sa dostaví takmer vždy.
Praha
Rico 19.06.2010 10:22:34
Ze začátku se u mě žádné takové pocity nedostavovaly. První cca 2–3 měsíce nic. Ale ted je mám prakticky při každém běhu. Takový úžasný pocit, že takto bych dokázal běžet věčně, občas (hl. třeba při závodě) tranz, při kterém vnímám vše jen vzdáleně. Někdy se mi stane že běžím a najednou se jakoby"rozhlídnu" a překvapeně si říkám „to už jsem tady?“. Ty příjemný pocity se mi dostavují tak od 4.kilometru. Ale první 2km jsou vždy pocitový peklo.
Drahoš 19.06.2010 14:45:36
>> Rico, 19. 06. 2010 10:22:34
To je normálne, že prvé príjemné pocity počas behu sa dostavia až po 6–12 týždňoch behania, zhruba toľko trvá „aklimatizácia“. Samozrejme, dľžka aklimatizácie je závislá aj od toho, či začínaš od „nuly“, alebo už máš nejakú fyzičku z iných športov. Mám s tým skúsenosti, keďže som 4 krát začínal takmer od nuly. Trúfam si povedať, že väčšina začiatočníkov to počas tohto obdobia vzdá, ale pre tých čo zotrvajú, sa obvykle stane beh trvalou a príjemnou súčasťou života …
Sokolov
Amater 21.06.2010 08:50:28
u mě se ta „nirvana“ projevuje tak, že třeba při závodě najednou zjistím, že běžím poměrně slušným tempem a přitom necítím únavu ve svalech, nedostatek kyslíku apod. Zdá se, že myšlenky odlétly od tělesné schránky. Dokonce se přistihnu při tom, že koukám po okolních běžcích s údivem, že jsou tak zarudlí a supící:-) Ale bohužel zase tak často to nemívám.......a Kurta je fakt škoda…
Brno
Petr Kaňovský 21.06.2010 19:50:11
Znám. Zejména při většině z 8 maratonů, které jsem běžel, obvykle mezi 27. až 39. km, většinou po překonání větší krize, kdy získám novou chuť do běhu i do života.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.