Příprava na zimní přípravu

Protože a poněvadž nechci měnit šatník a manžel už vůbec ne to sponzorovat, a přesto se dobře nacpat, budu muset s tím během pokračovat i nadále. Řekla bych, že je zřejmě nejlepší čas, abych si naplánovala, co a jak příští rok kde poběžím a začala se přizpůsobovat.

Neberte to jako slova od nějakého běžeckého mistra či superběžce, jen si tak v hlavě přemítám, jak jsem ty dva maratony letos zvládla, že to bylo i přes výkyvy počasí fajn a co vše bych měla udělat proto, aby příště to bylo aspoň o fous lepší. S chladnějším počasím se lépe běhá a tím pádem i lépe plánuje.

Sama sebe si sice nedovedu představit, jak si každý den odškrtnu v tréninkovém plánu další bod, když horko těžko dodržuji pravidla silničního provozu. Po pravdě, vlastně ty taky někdy ne. Nicméně pokusit se můžu. A také vymyslím variantu A, B a popřípadě i C; plány jsou od toho, aby se přece občas porušily. A pokud už se je snažíme dodržovat, nějaká ta patálie se zdravím či nepředvídatelné a nekontrolovatelné události se vždy najdou.

Taky si říkám, jestli na to ještě není brzo. Zakousnout se už teď do tréninku? Nebude lepší si ještě trochu dáchnout, popřemýšlet, jak by se to všechno mohlo udělat a pomalu s rozvahou začít hltat kilometry? Zatím mám v plánu až Pražský maraton a ten je taaaaak daleko.

Tady vidíte, jak to se mnou je, když na pět dnů vysadím. Hned jsem líná se hejbat, za to povolná cokoliv kdykoliv sníst. A tak by to právě nešlo. Vyvarovat se zbytečnému cpaní, lenošení a následným výčitkám, raději se pustím do plánů.

Pravidelnost má něco do sebe. Neříkám, že to budu lámat přes koleno, ale vynechat jeden den stačí. Nevím, jak jste na tom vy, jak se dostáváte zpět do zavedeného režimu? Mně dnes o poznání déle trvalo, než jsem se chytla tempa a přestala sledovat, kde mě co škrtí, tlačí či omezuje. Jindy se rozběhnu a během prvního kilometru jsem v pohodě a nechávám se unášet.

Je těžké najít motiv, když venku prší, teplota spíš žádná, postel tak blízko a maraton a promenáda v plavkách tak daleko. Prozatím se budu držet tzv. udržovacího tréninku. Což znamená určitá týdenní naběhaná kilometráž (nutno dodržet), s občasným zpestřením podle nálady (není podmínkou) v podobě plavání, kola, cleanrobiku (možno zcela vypustit) nebo surfování na žehlícím prkně (bohužel nezbytné). No a pokud mi školní povinnosti a sourozenecké soudcovství dovolí přemýšlet i o něčem jiném, zcela jistě přijdu na další fázi přípravy či na to, kam nasměruji další trénink.

Rozhodnutí je jasné. Neupadávat na duchnu a běhat. Jak nakonec dopadne celá ta zimní příprava, ale nedovedu odhadnout. Pokud zapadneme sněhem jak vlastenci a vyhrabou nás až na Pražský půlmaraton, asi moc slavná nebude. S čistým svědomím však budu moci tvrdit, že naplánováno bylo.