Vrchařská výzva: Trápení u konce, práce nikoli

Sobotní změna počasí na intenzivní hustý celodenní déšť znamenala, že jsem se rozhodl trénink na in-linech vynechat. Kdo jezdí, ví, že za deště to obvykle bývá zdraví nebezpečné. Mimo jiné jsem měl v plánu další nesportovní aktivity a možná náhradní varianta, zajít si třeba zaplavat do bazénu, již nekorespondovala s časovým plánem pro daný den. Vynechat jeden trénink nepovažuji za tragédii. Nakonec jeden den odpočinku navíc mi přišel k dobru.

Nedělní počasí bylo ze zcela jiné kategorie. Slunečno, a navíc jsem byl na návštěvě u svých rodičů, kde v blízkém okolí je mnoho zajímavých možností jít si zaběhat po brdských kopcích. Volba padla na bájný Plešivec (někteří tento vrch znají z účasti na závodě v běhu do kopce Lochovice – Plešivec). K vyběhnutí se nechal zlákat i kamarád Jarda, který se rovněž připravuje na zářijový mistrovský závod. Společně jsme odběhli přibližně 14 km za 1:30:00 hod. a nastoupali odhadem 470 výškových metrů.

Na pondělní trénink jsem se těšil už proto, že proti minulému týdnu jsem si ohlídal pitný režim a navíc mě čekalo „jen“ šest výběhů do známého kopce. Začal jsem šestikilometrovým rozběhem a poctivým protažením. Proč opakovaně zdůrazňuji poctivé protažení? Protože s odstupem několika týdnů a tím, jak kopce rostou, to bez poctivého protažení prostě nejde. Postupuji od hlavy k nohám, s tím že každý jednotlivý protahovací cvik provádím kolem dvaceti vteřin. V mém případě mi protahovací cvičení zabere celkem kolem deseti minut a tato „časová ztráta“ se mi zatím vždy vyplatila, když porovnávám s obdobím, kdy jsem stylem „pravé lýtko pět vteřin, levé lýtko pět vteřin a hurá běh“ zažil nejednu nepříjemnou zkušenost v podobě namožených svalů, nutné delší regenerace před dalším tréninkem a podobných zbytečných lapálií. Zkrátka, komu není rady, tomu není pomoci a někdo jako já si to prostě musel prožít na vlastní kůži, než dal za pravdu zkušenějším běžcům.  Pozitivní na tréninku bylo, že všechny úseky jsem zaběhl pod 7 minut a poslední dokonce pod 6:30.

 Po úterním volném vyklusání na 10 kilometrů jsem ve středu v upraveném rozsahu tréninku odjel v hlavní části 2×13 minut (3 350m za úsek) v průměrném tempu 1:55,9 min/500m, se zátěží 5 z deseti možných. Odjetá vzdálenost včetně rozjetí a vyjetí byla 9 800m a čas kolem 40 minut.

 A byl tu čtvrtek a ranní běh do zaměstnání. Tím, že léto se přehouplo do své poslední třetiny a dny se pomalu zkracují, jsem ráno, krátce po páté hodině vybíhal ještě za svitu měsíce. Trénink proběhl v pohodě. Obvyklou vzdálenost 19,5 kilometru jsem dal v průměrném tempu 5:08 min/km.

 Pátek byl rezervovaný pro odpočinek, protažení a sbírání sil. Nyní jsem nejvíc zvědavý na to, jaký tréninkový plán Miloš přichystá pro zbývající dva týdny.

Dušanovi skončilo období, kdy poznal, jak bolí trénink, pokud si stanovíme cíl na hranici svých možností a navíc máme k dispozici proklatě málo času.
Na Dušanovi je velmi sympatické, že o svém tréninku přemýšlí, a i přes menší zkušenosti s běžeckým tréninkem chápe, jak je důležité umět naslouchat nejen svému trenérovi ale především svému tělu.

Nyní už má před sebou jen čtrnáct dní, které ho dělí od chvíle, kdy pozná, nakolik se jeho dvouměsíční úsilí setká s úspěchem. Schválně volím jen slovo úspěch, protože v něj osobně věřím. Cítím, že Dušan, po všem co pro to udělal, si věří také.

Tréninkový plán na 9. týden tréninku (od 25.8. do 31.8.)

Pondělí – 4 km rozklus; protažení; 6×500 m do kopce – MB volný seběh dolů; 4 km výběh

Úterý – 8 – 10 km volný běh

Středa – veslařský trenažer – 15´rozveslování; 4× 1500 m (3 minuty pauza); 15´vyjetí

Čtvrtek – 15 km do práce

Pátek – volno

Sobota – 1 – 2 hod in-line brusle

Neděle – 15 km volný běh v kopcích

Startovní listina MS veteránů v běhu do vrchu

Web MS veteránů v běhu do vrchu