Nebezpečí první – prochladlé svaly

Svaly pro svoji bezchybnou činnost potřebují správnou provozní teplotu. Pokud je zatěžujeme v chladu, hrozí riziko poškození tím větší, čím více jsme odbyli rozklusání a rozcvičení. A ani sebedokonalejší rozcvičení nás nezachrání, pokud jsme například donuceni k přestávce a svaly necháme znovu prochladnout. Nedovolují-li to podmínky, nepouštějme se proto do náročných silových a rychlostních aktivit.

Nebezpečí druhé – zhoršené tlumení

V mrazu se měkká lesní cesta změní v betonový mlat, ale to není jediná změna. Prakticky všechny moderní tlumicí technologie v běžeckých botách s mrazem citelně ztrácejí na účinnosti. Sečteme-li všechny vlivy, je pro naše klouby zimní běh výrazně vyšší zátěží, než běh v teple. Nelámejme tedy raději ani rekordy v kilometráži.

Nebezpečí třetí – nerovnosti

Ušlapaný přemrzlý sníh nikdy není dokonale rovný. Při každém došlapu tedy naše chodidlo dopadá na zem pod jiným úhlem, ať už v podélném nebo příčném směru. Pro kotník, zvláště začátečnický, to představuje nezvyklou zátěž. Často začnou bolet svaly a úpony o jejichž existenci jsme doposud neměli ani tušení. I v tomto případě je namístě nepřehánět naběhané objemy a především nezanedbávat protahovací a kompenzační cvičení.

Nebezpečí čtvrté – skryté záludnosti terénu

Běh po špatně osvětlených cestách plných zmrazků a výmolů může skončit všelijak. Ani nesmeky nejsou všelékem, protože ani ty někdy nezabrání uklouznutí. Navíc často vyřazují některé tlumicí prvky boty a přispívají k rizikům popsaným ve druhém a třetím odstavci. Když se nám tedy občas povede zpestřit si zimu proběhnutím v hale nebo na běhátku, nohy to pocítí jako příjemnou změnu.

Nebezpečí páté – změněná biomechanika pohybu

V hlubokém sněhu musíme nezvykle zvedat nohy, na kluzkém povrchu podvědomě měníme došlap, neustále čekáme, kdy při odrazu noha proklouzne, do zatáček vbíháme zeširoka. To vše má daleko k optimálnímu běžeckému stylu a vede k rychlejšímu nástupu únavy. A unavený běžec, to je kandidát na zranění číslo jedna. Pokud tedy cítíme, že únava nastoupila dřív, než jsme zvyklí, nepřemáhejme se a nechtějme vždy a za každou cenu splnit tréninkový plán. Daleko pozorněji než jindy sledujme signály vlastního těla a řiďme se jimi.

Má to tedy vůbec cenu?

Rozhodně má. I na sněhu a ledu se dá běhat relativně bezpečně. I zimní běh má své kouzlo a svůj význam pro naši běžeckou kondici, ať už jsme závoďáci tělem a duší, nebo běháme jen pro radost. Ale nic bychom neměli přehánět. Vždyť jarní běžecká sezóna už je na dosah a my si ji chceme užít  ve zdraví.