1) Jak a kde si závod vyberu?

Třeba u nás na webu, kde je termínovka obsahující více než 1 100 závodů. K vyhledávání můžete použít filtr podle místa konání, délky, povrchu a mnoha dalších kritérií. Dalším důležitým zdrojem informací je šeptanda mezi běžci. Každý závod má svou atmosféru, své plusy a minusy, které kamarád běžec dokáže předat.

2) Nejsem nikde registrovaná/ý. Můžu se i tak přihlásit?

Zúčastnit se můžete téměř jakéhokoliv závodu. Výjimkou jsou mistrovství republiky, ta jsou pouze pro registrované. „Mistráky“ jsou ale většinou spojeny s veřejným během, takže ani to nemusí být překážka. Ohledně přihlášení je vhodné prozkoumat termínovku nebo webové stránky pořadatele. Na malé závody se přihlásíte bez problémů těsně před startem. Pozor na ty větší, jejich kapacita bývá vyčerpána někdy i dlouho dopředu. Přihlásíte se přes web pořadatele. Startovné u přihlášek dopředu bývá o nějakou tu kačku levnější, případně nabízí dárek navíc.

3) Budu určitě poslední…

Možná ano. A co jako? Někdo být poslední musí. Při troše dobré vůle na tom také můžete najít mnoho pozitivního. Poslední většinou mívá větší aplaus než vítěz. Je to samozřejmě dáno jednak tím, že všichni jsou už v cíli a čekají na vyhlášení, a jednak je to ocenění toho, jaké úsilí vás to muselo stát dostat se do cíle. Prostudujte také výsledkové listiny z minulých ročníků. U řady menších závodů zjistíte, že poslední místo je v podstatě rezervováno někomu již řadu let. A jeho čas je většinou k překonání…

Další možností je vybírat si velké závody. Pravděpodobnost, že tam bude někdo pomalejší, je téměř stoprocentní. A největší trémisté si mohou vybrat závod s intervalovým startem, na trati totiž nikdo nepozná, kolikátý kdo je. Zkuste proto prostudovat i propozice, tedy souhrn základních informací, které každý pořádný organizátor o své akci sdělí na webu. Někdy totiž zjistíte, že pořadatelé slibují prvnímu od konce zajímavou výhru. Možná i zajímavější než prvnímu. Kvůli cenám sice nikdo neběhá, ale pokud se to přihodí a jste poslední, můžete se tvářit, že je to pouze kvůli té ceně.

A pamatujte: až na jednoho účastníka mají všichni jistotu, že někoho předběhnou a tím pádem nad někým zvítězí. A to vždycky potěší. Jestli předběhnutým je o půl století starší veterán nebo korpulentní dáma, která si spletla závod se zdravotní procházkou, je v podstatě jedno. Na to se již historie neptá. Ale vážně, i ten poslední zvítězil sám nad sebou. Při běhu zjistíte, že to není fráze.

4) Diváci se mi budou smát…

Účastí v závodě jste se dostali před všechny ty, kteří se neodvážili slézt z kanape. A hlavně diváci na běžeckých závodech jsou převážně také běžci, kteří z důvodu zranění či věku běžet nemohou, a tak vám spíš závidí. Běžecký bonton ovšem doporučuje se divákům za to nevysmívat.

5) Co mi řeknou doma?

Pokud zbytek rodiny nejsou sportovci, tak se na to raději ani neptejte! Na druhou stranu neodvážit se je osudné a každý, kdo sebere odvahu, může být příjemně překvapen odpovědí. Možná zjistíte, že výlet z gauče za takto bohulibým účelem bude kladně kvitován.

6) Nejsem na to stará/ý?

Pravděpodobně jste, a právě proto je třeba to udělat. K mládí patří konání nerozvážných skutků, tak proč už jenom tím neomládnout. A krom toho starých mladíků je na závodech fůra. A nezapomeňte, že běžci si tykají, a pokud vám tykne o generace mladší dívka (mladík), tak si také hned budete připadat o něco mladší. A svým vrstevníkům s pivním pupkem můžete věnovat sebevědomý pohled.

7) Žádné jiné běžce neznám…

Seznámíte se s jinými běžci a zjistíte, že v tom opravdu nejste sami. Hlavně na místních závodech můžete najít i parťáka (parťačku) na společné tréninky, pivo a možná i víc…

8) Prý při závodu poběžím rychleji, než běžně běhám?

Ano, zjistíte, jak na tom skutečně jste po běžecké stránce. Srovnání s ostatními běžci na závodech je nedocenitelný zdroj informací o vaší běžecké úrovni. Na závodě běžíte totiž vždy (hnáni davem) mnohem rychleji a při následném srovnání výsledků s časy z tréninků budete příjemně překvapeni.

9) Není to drahé?

Není! Krom několika velkých běhů je startovné většinou symbolické a občerstvení po závodě vás zřejmě přijde dráž. Většina malých běhů vybírá startovné od 20 do 100 Kč.

10) Nevím, co si obléct.

To, v čem běháte normálně. Koupit si na závod nové drahé triko nemusí být nejlepší nápad. Startovní číslo se přichytává spínacími špendlíky a dělat si do nového trika dírky se většinou nikomu nechce. Rozhodně ale neberte zase to nejstarší nebo to, které jste po posledním běhu jenom pověsili proluftovat na balkon. Někteří běžci použijí technické hadříky bez vyprání i několikrát po sobě. Pokud tak běhají na samotě v hlubokých hvozdech, budiž, alespoň na ně nejdou komáři a klíšťata. Ale běžet za takovým běžcem v závodě v závěsu je zážitek, který nikomu nepřejeme zažít. Odér se, bohužel, totiž může linout i z běžců, které prostě nemáte šanci předběhnout.

11) Má to vůbec smysl? Stojí mi to za to?

Stojí, už kvůli té euforii v cíli. Může být způsobená endorfiny, jak říkají odborníci, nebo i prostým faktem, že to už máte za sebou a nemusíte běžet dál. Ty endorfiny na to asi zásadní vliv mít budou, úleva, že jste v cíli, by vás za týden či měsíc na start dalšího závodu asi nepostavila. A že tam budete, na to můžete vzít jed. Nebo vsadit poslední energetickou tyčku.

V cíli většinou něco dostanete. Krom občerstvení to bývají i nějaké předměty sběratelského charakteru. Většinou je to startovní číslo, někdy medaile, anebo dokonce finišerské tričko. Tyto předměty se dají vhodně rozvěsit po bytě či pracovišti a obdiv návštěv nebere konce. Časem je ovšem třeba začít pečlivě vybírat, které trofeje vystavit. Byt nebo kancelář, kde pro startovní čísla nejsou vidět nové tapety, popřípadě originál Zrzavého a při průvanu jemně cinkají stovky medailí, ocení málokterý člen rodiny, natož spolupracovník.

12) Čím jsou běžecké závody výjimečné oproti jiným sportům?

Asi jako v jediném sportu se budete potkávat na stejných závodech i s českou (někdo dokonce světovou) špičkou. Běh je nejdemokratičtější a nejpřátelštější sport. Pokud hrajete hokej, těžko budete po zápase stát s Jágrem frontu na guláš. Po běžeckém závodě si ve frontě běžně popovídáte třeba s ultrahvězdami Danem Orálkem, Radkem Brunnerem a dalšími. A oni ve vás uvidí kolegu běžce, ne obtížný hmyz.

13) U běhu vypadám divně…

Takových je většina, pravděpodobně tedy zapadnete v davu. Někteří zasloužilí běžci vypadají sto metrů po startu jako při mrtvičném záchvatu a taky na ně nikdo (zatím) sanitku nezavolal.

Možná máte ještě další důvody, pro které se vám na start nechce. Věřte, že na všechny zapomenete nejpozději po překročení startovní čáry. Pak už jenom endorfiny, adrenalin a pot. A chvíli po závodě se přistihnete, že zase listujete termínovkou a hledáte další vhodný závod. Je to totiž vskutku návykové…