Vraťme se ještě k vašemu výkonu v Olomouci. Běžela jste s maximálním úsilím nebo tam ještě byla rezerva?

„Běh jsem si užívala, bavilo mě, že se běželo v pěkném přírodním prostředí. Pro mě to nebyl jednoznačný závod od startu. Mám respekt ke jménům Ivana Sekyrová či Petra Kamínková. Uznávám tyto výborné běžkyně. V Olomouci mi moc pomohl jeden z mužů, který běžel celý závod přede mnou. Já se ho snažila zuby nehty držet. Ano, běžela jsem tedy v daný moment na maximum svých možností. Přesto věřím, že prostor pro další zlepšování ještě mám.“

Rezervu máte asi i vzhledem k dlouhému tréninkovému výpadku. Letos jste po zimní sezóně dlouho marodila, čtyřikrát brala antibiotika a trénovat začala až počátkem července. Jak si tedy ty aktuální výborné běžecké výkony vysvětlujete?

„Sama nad tím kroutím hlavou. Podařilo se mi udržet výkonnost ze zimní olympijské sezóny. Všechny závody teď absolvuji z objemového tréninku, sílu budu teprve dohánět. Za 14 dní mě čeká soustředění na Dachsteinu. Uvidím, co to se mnou udělá.“

Dříve jste se v závodech světového poháru v běhu na lyžích umisťovala nejlépe na třicáté příčce. Průlom nastal v uplynulé olympijské sezóně. Nejprve jste v Tour de Ski obsadila osmou příčku, umístění kolem desítky se ve světovém poháru stala pravidlem a na třicítce na olympiádě jste doběhla pátá. Ve vašem životě se muselo stát něco zásadního. Co to bylo?

„Do letošního jara jsem vydělávala směšné částky. Živil mě můj partner, sport mi nepřinášel radost. Seznámila jsem se však s lidmi, kteří mi ukázali do té doby nepoznanou lásku ke sportu. Nešlo přitom o lidi, kteří by se pohybovali kolem běhu na lyžích. Změnila jsem i přístup k tréninku, do něhož jsem zařadila více tréninku síly, posilování. Uvědomila jsem si, že nejsem na sportu existenčně závislá, že už nemusím za každou cenu. To mě uklidnilo a pomohlo psychicky.“

Když už jste zmínila změnu v tréninku, jak tedy v těchto dnech vypadá váš tréninkový den?

„Začínám procházkou se psem v půl osmé ráno. V osm hodin snídám. V půl desáté vyrážím na dopolední trénink. Délku běhu či běhu na kolečkových lyžích volím podle toho, jak se zrovna cítím. Pak si připravuji oběd, odpoledne mě čeká další trénink, většinou to bývá běh na kolečkových lyžích. V týdnu před RunTour jsem takto v jednom dni absolvovala dopoledne 20 kilometrů běhu a odpoledne pak běh na kolečkových lyžích o délce 40 kilometrů. To však byl spíše extrémní tréninkový den. Večer pak ještě chodím cvičit do posilovny.“

Běháte většinou závody RunTour. Čím vás tato série oslovila?

„Všechny závody probíhají v příjemné atmosféře, baví mě, jsou dobře organizačně připravené. Vyhovují mi také svou délkou. Běhám však i jinde. Třikrát jsem běžela Běchovice, letos jsem se chystala i na Birell Grand Prix, bohužel to však nevyšlo.“

Do startu Běchovic chybí jen několik dní. Poběžíte i letos?

„Ano, chystám se tam.“

Jaký výkon od vás můžeme očekávat?

„Chci si ten závod hlavně užít. Rozhodně mi však není jedno, na kterém místě doběhnu. Trochu se pokusím připravit, ale o žádnou speciální přípravu, vyladění směrem k tomu závodu, nepůjde. Ani to tak být nemůže, o víkendu mě totiž vedle Běchovic čeká i mistrovství republiky v běhu na kolečkových lyžích.“

Pozn. redakce: Statistiky časů starších roku 2008 dosažených při bězích mimo dráhu na deset kilometrů nevede ani Český atletický svaz. Neoficiálně drží český rekord Petra Kamínková z roku 2000, kdy zaběhla na silnici čas 32:30. Rok před rozdělením federace však Alena Peterková zvládla výkon 32:10.