Původně plánovala běžet maraton v Chicagu, ale nedohodla se s pořadateli. Z jejich strany nebyla vůle zajistit jí možnost mít na občerstvovací stanici vlastní lahve s pitím. Proto se začala rozhlížet po jiné možnosti a volba padla právě na Toronto.

„Domluvila mi to kamarádka a spolubydlící z univerzity Mary Davies. Byla u nás na soustředění v Portlandu a sama se na maraton v Torontu chystala. Dohodla mi to u pořadatelů na poslední chvíli. Zastávám názor, že během maratonu se musí hodně pít, proto jsem se v Chicagu, kde bych se mohla občerstvovat jen z kelímků podél trati, bála běžet,“ vysvětluje vedoucí žena letošních maratonských tabulek.

Loni na podzim běžela svůj první maraton (2:45:53 – Victoria, Kanada) a vyšlo jí to podle jejích slov naprosto dokonale. Proto se těšila i na ten druhý, torontský.

„Maraton je však hodně záludná disciplína a letos mě rychlejší tempo v prvních třiceti kilometrech stálo hodně sil. Závěrečných osm kilometrů bylo proto utrpením,“ vrací se ke svému výkonu v Torontu a dodává, že se chtěla pokusit co nejvíce se přiblížit hranici 2:42, což je kvalifikační limit IAAF pro olympijské hry v Riu de Janeiro. „Stále nevím, jaký limit vypíše Český atletický svaz, ačkoli se teoreticky smí plnit již od ledna letošního roku,“ říká Eva Vail.

Pro zbytek sezóny již žádné velké ambice nemá. „Nejdříve se musím naučit chodit po schodech dolů,“ směje se. Po regeneraci plánuje účast na v USA a Kanadě tolik populárních krosových závodech, bude vybírat z termínovky těch, které se konají v okolí Portlandu. Zvažuje též možnost běžet v půlce prosince v Portlandu půlmaraton.

A kdy ji uvidíme při některém běžeckém závodě v Čechách? „Do Čech jezdím převážně na návštěvu rodiny a kamarádů, takže si žádné velké závody neplánuji. Pokud ale s manželem pojedeme na Vánoce do Čech, určitě poběžím Mikulášský běh v Kamenici nad Lipou, který moje rodina spolupořádá,“ říká nejrychlejší česká maratonská běžkyně tohoto roku.