Šárko, je pravda, že se chceš pokusit o splnění kvalifikačního limitu 2:35:00?

„Ano, nedávám si malé cíle, reprezentovat naši zemi na nějaké velké mezinárodní akci je jedním z nich. Cesta k tomu je ale dlouhá, náročná a má spoustu překážek. Já se snažím touto cestou po malých krůčcích jít. A jestli se mi podaří dojít až ke stanovenému limitu, to uvidíme.“

Co si myslíš o tom, že ČAS kvalifikační limity zpřísnil a zveřejnil je poměrně pozdě?

„Také jsem netrpělivě hlídala, jak ČAS rozhodne, ale jinak to mou přípravu neovlivnilo. Trénuji již několik let s cílem zaběhnout maraton co nejlépe. Bohužel tréninková pásma se nedají přeskočit, je potřeba si jimi projít – proběhat. Tajně jsem doufala, že tam bude nějaká rezerva, kdybych měla tréninkový výpadek. No, nebude to jednoduché, ale je to pro mě výzva.“

Proč ses rozhodla pro olympijský maraton?

„Tréninky cílím k celkovému zlepšení, olympijský maraton je sen, motivace a výzva. Pokud by to vyšlo, bude to pro mě největší odměna za dřinu, kterou podstupuji.“

Jak probíhá tvá aktuální zimní příprava?

„Momentálně se zaměřuji na rychlost, tak abych pak byla schopná se zlepšit na tratích od 5 000 m po půlmaraton. Brzy ale začne rychlosti ubývat a přijde speciální maratonská příprava.“

Co zdraví, drží?

„Výpadků jsem loni měla poměrně hodně a neustále jsem se plácala na mrtvém bodě. Nejdřív mě zradila achilovka, po dlouhé pauze jsem tak tak natrénovala na mistrovský maraton v Praze, po něm jsem byla dlouho ve velké únavě, pak přišla nemoc, antibiotika. Další měsíc bez pořádného tréninku. Když už to vypadalo nadějně, že se bude moct v tréninku zase přidat, přišla další nemoc a tak pořád dokola. Poslední výpadek z tréninku jsem měla v půlce září. Pak už byla šance se dostat do pořádného tréninkového rytmu a až teď vnímám, že jsem se konečně někam pohnula.“

Dá se zdraví nějak olivnit?

„Chce to hodně zodpovědný přístup ke všemu – ke stravě, odpočinku, vyhýbání se místům s velkou koncentrací nemocných, dávat si pozor na prochladnutí a podobně.“

Spolupracuješ s Alenou Peterkovou. Jak to probíhá?

„Alena je pro mě velkou autoritou a to na mě platí. Je nekompromisní, ale i trpělivá, zároveň však dokáže vycítit, kdy je potřeba povzbudit. Zkrátka profesionální. Naše spolupráce funguje na dálku, Alena mi posílá plány mailem, vše konzultujeme také mailem nebo si zavoláme. Dokud bylo rozumné počasí, dojížděla jsem za trenérkou do Havířova na společné tréninky. Na tyto společné dny vzpomínám moc ráda a škoda, že ji nemůžu mít u sebe v Brně pořád.“

Zařadila jsi do aktuální přípravy něco mimořádného či neobvyklého?¨

„Můj trénink je velmi pestrý, mám v něm dlouhé běhy, tempové tréninky, intervaly, rychlost, posilování, běžecké abecedy. Na podzim jsme se více zaměřily na práci kotníku, na odraz a také jsem přidala na strečinku.“

Je něco dalšího, na co se chceš zaměřit?

„Ano, vím ještě o jedné rezervě, ale s tou se mi nedaří moc dobře pracovat – je to odpočinek a regenerace. Snažím si čas od času dopřát alespoň saunu nebo masáž.“

Zvýšila jsi tréninkové dávky?

„Neřekla bych, že se dávky zvýšily, ale spíše zintenzivněly.“ (úsměv)

A víš, kolik toho týdně naběháš?

„Nejsem úplně statistický tip, ale občas pro zajímavost mrknu na kilometráž. Když není zdravotní výpadek, tak se má kilometráž pohybuje mezi 120 a 150 km za týden. Jak přijdou závody, kilometráž klesá. Na konci roku jsem měla v hodinkách cifru 6 000 km.“

Kde se připravuješ?

„V lednu jsem tři týdny trénovala na Mallorce. Je to poprvé, co jsem utekla před sněhem a ledem do tepla (úsměv). Byla to hodně příjemná změna a myslím, že mi prospěla. V únoru a březnu budu trénovat doma v Brně a v dubnu bych ráda zase vyjela trénovat do hor. Momentálně ladíme termín soustředění v italském Livignu, kde bych měla být s Evou Vrabcovou-Nývltovou.“

A na jakém závodě chceš limit zaběhnout?

„Uvažovala jsem o Vídni nebo Rotterdamu, ale to bych pak nemohla běžet svůj srdcový maraton v Praze. Takže padlo rozhodnutí, že svůj nejlepší maratonský výkon předvedu v rámci MČR v Praze. Poběžím od začátku naplno, jestli z toho bude limit nebo jen osobáček bude hodně záležet i na tom, jak se mi podaří závěrečná příprava, jestli vydrží zdraví a pak i na dalších okolnostech v den závodu.“

Zvládáš při tréninku pracovat?

„Už to bude víc jak rok, co jsem skončila v zaměstnání a vydala se cestou vlastní. Jsem tedy svým vlastním šéfem, nemám pevnou pracovní dobu a nemusím se bát říkat si o dovolenou. Má to samozřejmě i spoustu nevýhod, ale běh se teď pro mě stal prioritou. Abych mohla kvalitně trénovat a jezdit na soustředění, tak to bylo potřeba vyzkoušet. Jsem architektka, většina mé práce probíhá u počítače, a tak třeba po tréninku lehnu do postele, natáhnu nohy a vezmu notebook na klín a čerpám inspiraci pro své práce.“

Jakým projektům se věnuješ?

„Teď pracuji na moc pěkném projektu, navrhuji interiér běžeckého klubu, který se bude zanedlouho otevírat v Brně. Prostory se nacházejí blízko Lužáneckého parku, který je takovým Central parkem brněnských běžců. Běžci tam budou mít zázemí se sprchami, šatnami, budou moct využít služby trenérů a fyzioterapeutky, bonusem bude kavárna, která běžcům nabídne osvěžení a občerstvení.“

Jsi vdaná paní, nepomýšlíš také na založení rodiny?

„Můj manžel mi neustále připomíná, že už nejsem nejmladší a že by už bylo dobré na rodinu pomýšlet. Já mu na to odpovídám slovy Jardy Jágra: Věk je jen číslo! (smích) Ale vážně… už si dokážu představit, že budu mít vedle sebe malého fanouška, co bude volat: Mami, poběž! Do této olympiády to ale nestihneme.“ (úsměv)