Ještě než se přeneseme do letoška, sluší se připomenout si, co přinesl právě skončený rok 2016. Tak předně jsme v květnu v Praze díky bývalé reprezentační běžkyni na lyžích Evě Vrabcové Nývltové viděli druhý nejrychlejší maraton všech dob v podání české či československé běžkyně. Rychlejší čas má v historických tabulkách už jen Alena Peterková, které tímto na dálku přejeme brzký návrat pevného zdraví!

Eva vlétla mezi silniční (a krosové) běžce jako kometa a když jí to její droboučké tělo umožnilo, mocně zatápěla ostatním – včetně mužů – na špici akcí, na něž zavítala. V Praze při půlmaratonu málem „nechtěně“ přepsala národní rekord Aleny Peterkové v půlmaratonu, aby následně při maratonu vystřihla čas 2:30:08 a v pohodě si mohla plánovat cestu do olympijské Brazílie. Pravda, tamní vedro jí příliš nesedlo a možná taktičtěji běžící soupeřky jí záhy utekly, a tak na českou reprezentantku zbylo „jen“ 26. místo. Ukázala však – hlavně mužům -, že o olympiádu se bojuje srdcem a pevnou vírou, méně pak diskusemi o kvalifikačních limitech.

Ač se mu olympijský sen nenaplnil, pozornost médií i široké veřejnosti si vydobyl. Řeč je o brněnském sympaťákovi Jirkovi Homoláčovi. V lednu odcestoval do Keni, aby tam nabral formu pro jaro a hlavně pozitivní myšlení v zemi maratonu zaslíbené. Sice se mu s výjimkou půlmaratonu už tolik nedařilo přiblížit se kvalifikačním metám, ale byla na něj radost pohledět po celý rok a jeho práce s fanoušky skrz sociální sítě, to je světová špička ve svém oboru!!! Držme mu palce, aby se s novým trenérem (a velkým vzorem) Róbertem Štefkem probojoval nejen na letošní světový šampionát, ale hlavně na start olympijského maratonu v Tokiu.

Co dál se loni událo a povedlo? Potlesk si zaslouží comeback Simony Vrzalové (titul z Běchovic i při podzimním krosovém šampionátu). Repre vrchař Jan Janů utnul sérii vítězství Honzy Procházky na Velké kunratické a Alexander Šaňo Simon coby úřadující československý sběrač maratonů navýšil počet uběhnutých maratonů na 905. Bohužel smutná zpráva přišla těsně před Vánocemi, kdy nás navždy opustil Václav Chudomel, soupeř a kamarád Emila Zátopka.

Čeští skyrunneři vybojovali v létě stříbro v týmech a veleúspěšné byly i repre týmy vrchařů a vrchařek. Zejména rodinný „klan“ Stránských zraje jako víno! Fenomenální úspěch individuální zaznamenal v září Radek Brunner na řeckém Spartathlonu a v jeho stínu dozrává i další skvělý ultraběžec Ondra Velička. Ironman Petr Vabroušek si v srpnu zpestřil sbírku unikátních trofejí o Norsemana, přestože mu norské klima tentokrát příliš nesedlo.

RunCzech se blyští světovými známkami, největšími startovními poli a skvělými africkými běžci. V září při GP pořadatelům unikl vysněný světový rekord jen o pouhé tři sekundy!!! Kromě známkami ověnčeného seriálu Carla Capalba si místo na výsluní našly i další masovky, ať už na silnici či mimo ni. Za všechny jmenujme seriály RunTour, Night Run či originální Běhej Lesy, který snad neměl hluchých míst a oslovuje jak špičkové profíky, tak „obyčejného“ hobíka.

Spolu se stovkami menších a středně velkých běhů tak je trochu tlačenka termínová a to si myslím, že i letos počet akcí v již tak přeplněném kalendáři stoupne. Stále více popularity získávají třeba překážkové běhy a řada firem si již dělá nebo bude dělat své vlastní (možná veřejnosti otevřené) teambuildingové či marketingové akce. I vyznavači organizačně náročných horských běhů si mohou vybírat z komerčních masovek i ryzích srdcovek.

Teprv třetí ročník unikátní štafety týmů od pramene Vltavy do Prahy loni přilákal skoro tři tisíce účastníků a stal se jakýmsi neoficiálním mistrovstvím Česka týmů. Olympijské běhy získaly modernější podobu i větší osvětu (jejich počet se oproti roku 2015 zdvojnásobil), přitom pro milovníky původní podoby zůstaly v řadě měst i olympijské běhy poklasicku, tedy méně komerční.

Přes to všechno se daří nacházet akce, kde se utkává širší domácí špička (krosový šampionát na podzim, Běchovice, jarní půlmaratony, skyrace…).

Stále se zvyšuje startovné (ne že by pořadatelé nevěděli co s penězi, spíše byly ceny historicky nastaveny tristně nízko) a vášnivé debaty rozpoutává způsob začleňování charit a nadací do distribuce startovních míst na nejpopulárnějších (a pěkně drahých) závodech.

Běh je stále častěji vidět v televizi, což mj. zvyšuje prestiž tohoto dosud nemediálního (rozuměj nekoukatelného) sportu. Nabídka běžecké literatury už předčí tu cyklistickou, běžeckých stránek a blogů je nejvíce v historii, což zase vytváří prostor pro jejich specializaci. Nabízí se desítky běžeckých kempů a není snad města, kde by nebylo možné si zajít zaběhat v partě. Existují desítky bezplatných či levných běžeckých aplikací pro mobily s vytuněnými tréninkovými deníky.

Zejména díky Decathlonu už neplatí, že dobře nakoupit si běžci musí zajet do některé z malých speciálek. Opačně některé speciálky už se trochu brzdí v tom, která nabídne dražší a technologičtější botu a hlavu nezkušeného hobíka zmate „odborným“ vyšetřením došlapu, nad kterým odborníci z řad fyzioterapeutů spíše nevěřícně kroutí hlavou.

Rozhodně si myslím, že v oboru prodeje a nabídky běžeckého sortimentu je ještě co ladit, vždyť opravdové běžecké boty by měly být k dostání ve všech sportovních prodejnách a ne aby je běžec musel nejdříve pracně guglit a přemýšlet, z jakého zahraničního eshopu si je pořídí s rizikem, že mu nebudou sedět.

Hezký a úspěšný běžecký rok vám přeje celá redakce Běhej.com!