Reklama na tuto knihu mi vyskakuje na tejto stranke stale dookola a aj preto som nebol nakloneny jej kupe. Manzelke ju vsak velmi odporucal jej trener, s dlhorocnymi skusenostami, s tym, ze sa jedna o literarne vyjadrenie jeho bezeckej filozofie. Tak ju kupila. Kedze som presiel rovnakou bezeckou skolou (trenoval ma v mladosti jeho zverenec podla rovnakého systemu), tak som prepadol zvedavosti a zacital som sa do nej.

No, je fantasticka. Asi jedna z najlepsich knih, aku som cital. Julian Goater v nej velmi jasne popisuje svoje skusenosti vrcholového bezca, kde rekreacny, ale aj vrcholovi bezci robia chyby, na co sa sustredit pri tréningu a co je dolezite. Stara skola? Urcite ano, ale este som nenasiel lepsie definicie toho, co bezca najviac brzdi pri podavani lepsieho vykonu, ani to, ako najlepsie vyladit a podat vrcholny vykon, ked je to ziadane. Jasne, bez zbytocnych tabuliek a prepoctov tempa, ci co robit v pondelok, utorok, stredu, atd. Skratka celistvy pohlad na trening a pripravu na zavody. Jeho osobne zazitky a skusenosti su uzasnym ozivenim tohto citania.

Snad jedinu vycitku mam k nie najlepsiemu ceskemu prekladu. Pouzivanie niektorých terminov doslova kole oci a su v bezeckej hantyrke uplne mimo (napr. „beh na trati“, mal prekladatel jednoznacne prelozit, ako trening na drahe; „zvedani rychlosti“ malo byt stupnovane tempo, pripadne crescendo, atd…). Nabudúce si vydavatel moze vybrat prekladatela sportovca (poznam niekolkych, dokonca aj bývalých bezcov), alebo aspon konzultanta, ktory im opravi vyrazove nezmysly. Text sa vsak da dobre pochopit a aj napriek niektorym opakujucim sa podivnym termínom, to nie je na prekazku, aby sa citatel velmi obohatil.

Velmi odporucam.

Vďaka za tip

http://www.athleticsweekly.com/…goater-38773

“I took part in the Haute Route Pyrenees – a seven-day bike race from Biarritz to Toulouse via as many mountains as they could fit in. We covered over 800km and climbed over 20,000m in total – quite an experience and great fun, at least on the downhills.” Read more at http://www.athleticsweekly.com/…goater-38773#…

>> rudo, 07. 02. 2018 10:20:35

Na sestdesiatnika celkom slusny vykon…

Podla mna vsak podstata clanku lezi v tychto dvoch vetach, v ktorych opisuje knihu a motivaciu k jej napisaniu: *“I think today’s distance runners tend to be rather ‘manufactured’ and ‘programmed’ by the system, given a huge amount of scientific coaching, medical and financial back-up and as a result maybe many lack the passion, the aggression, the sense of being on a mission,” says Goater honestly. These thoughts were a major reason as to why he wrote his book. “I wanted to show the sort of performances which the Brits achieved without all the science in the Seventies and Eighties. I try to show the skill and art of producing peak performances, which simply cannot be explained scientifically,” he says.

Read more at http://www.athleticsweekly.com/…goater-38773#…*

To naprogramovanie, nedostatok pasie, dlhodobeho ciela, za ktorym treba az fanaticky ist, nedostatku vole a bojovnosti – hej, to vystihuje aj tuto a predoslu generaciu atletov skoro v celej Europe. Nie deti sa malo hybu (oni sa sice hybu malo, ale kvoli rodicom), ale su prilis ofukovane a nedajboze, aby si zazili pocit zlyhania, nedostatocnosti a hanby. Chudatka, este by ich to natrvalo poznacilo… Lenze co ich potom ma motivovat?

>> Mato, 07. 02. 2018 10:45:17

ano

ale osobne som velmi skepticky voci dopinkovej cistote u britov v tych rokoch, cim ale nechcem povedat ze prave tento tiez.

cital som jeho knihu uz davnejsie v originale, ale uz si z nej moc nepamatam, viac podobnych knih od britskych bezcov ospevuju klubovu kulturu tych casov.

>> Mato, 07. 02. 2018 10:45:17

????

Deti sa teraz hybu malo koli rodicom. To ako Rychle sipy sa viac hybali lebo im to naordinovali rodicia, alebo jak?

Nedostatok vole a bojovnosti tejto a predoslej generacie atletov v Europe? Teda ja sa v sporte ani ako fanusik moc neorientujem, ale ze toto povies ty… ( Roman Volak, Michal Martikan, Peter Sagan – nemusim obchadzat celu EU aby som menoval fanaticky zapalenych sampionov). Alebo mas snad na mysli len atletov lahkej atletiky – tam fakt z hlavy nemozem sluzit, ale iste to bude skor mojim ignoranstvom, nez tym ze by ziadni sampioni neexitovali.

A proč vůbec rychleji běhat? Nestačí běhat rekreačně a kondičně? Proč se furt hnát za vteřinami? Vždyť vrcholostní sport je o zdraví a na zdraví má nejlepší vliv právě umírněný pohyb.

A proč vůbec běhat, nestačí se hýbat jinak? Stačí.

Vrcholný výkon u hobíka je většinou spojen ze zcela nesmyslným uběhnutím maratonu pod 3, 4, 5… hodin, kdy nejde o sport, ale spíš o zdraví.

Já bych děti na vrcholový sport nedal. Úspěšných je jen promile účastníků a ti, kteří odpadnou cestou, ty nikoho pak už nezajímají. A odpadne většina a sláva na vrcholu je vrtkavá a riziko zranění (i handicap) do dalšího života velké.

A už úplně nesmyslná móda je, kdy jako ethalon běžce hobíka se bere meta maratonu…

>> rejca, 07. 02. 2018 13:54:25

norsko si na ZOH priviezlo 6 tisic davok proti „astme“

svedsko+ finsko dokopy vraj iba 600, ze ved si v dedine dokupia.

>> SlavoK, 07. 02. 2018 13:47:21

Ano, hybu sa menej kvoli rodicom, ktori im toleruju, alebo doslova ich navadzaju na pohodlny a neaktivny zivot. Na kazdeho aktivneho rodica, co s deckami po skole chodi (mimo kruzkov a klubovych sportov) na luku, ihrisko, ci vylety, su stovky takych, co ich ani nehne. Radsej im strcia tablet, mobil, ci Xbox, pustia telku. Hej, hej, je ina doba, rodicia su prepracovani, unaveni, vystresovani a nemaju cas. No, ani ti nasi nemali, ale aspon sa nebali nas pustit na ihrisko, ci tulat sa s kamaratmi po vonku. Alebo ked chceli mat klud a urobil som im doma z bytu telocvicnu, tak ma vyhnali aj v hnusnom pocasi von… Decka sa vsade vyvazaju, do skol dochadzaju z predmesti autami (ze by chodili na lokalnu skolu, to nie, co ak by mali o 1% horsie vysledky, ako rovesnici z elitnej skoly, bozechran), po skole vecer s ropdicmi spat, atd, atd. Ano, mozu za to rodicia. Prehnana starostlivost, helikopterove maminky, len aby nedajboze dietatko nezlyhalo a nenieslo si dosledky za svoje chyby. Vyrastaju nam uz dve generacie totalnych slabochov. Cela kultura politickej korektnosti zapadneho sveta je v tomto zobrazena. Len aby sa niekomu neskrivila emocna struna. Vsetci sme vitazi, kazdy si zasluzi velke uznanie, nebudeme predsa nikoho diskriminovat.

Tych par Martikanov, Saganov a im podobnym (vacsinov hodne drsne odchovanych jedincov, kde fnukanie bolo neakceptovatelne) to nezachrani. Ludia su skratka dnes, az na naozajstne vynimky, makky a vseobecna kultura a spolocenske pravidla (ak nejake este existuju) ich v tom este utvrdzuju.

Heslo dna a celej generacie: I am offended! Ze ta niekto nazval lenivym, tucnym, pomalym, neschopnym a bez vole, bez ciela… no kamosko, asi to bude pravda, co s tym spravis? Zazalujem vas za diskriminaciu. Prilis sa dba na pocity, ako to vnima jednotlivec a nie na objektivne vysledky. A potom sa nestacime divit, ako nas (a nielen v sporte) prevalcuju kultury, kde fnukanie a sebalutost nema ziaden priestor.

>> SlavoK, 07. 02. 2018 13:47:21

>> Mato, 07. 02. 2018 14:57:48

Má pravdu, předsedo!

Pár střípků…

Mamka doučuje děcka (hlavně druhý stupeň ZŠ) matiku, a ony nejsou schopné k ní dojít např. 1,5 km po městě. Rodiče je musí/chtějí vozit. A pak si pro ně přijedou. Jednomu páťákovi maminka nosila i tašku s věcma, že ji prej nechce nosit. Mamka ho to „naučila“, a jeho maminka se divila, jak je nějakej samostatnej najednou…

Jakmile studentům sdělím jakoukoli sebemenší ale konstruktivní kritiku, jsem obvykle špatnej (čest výjimkám, co si z toho vezmou ponaučení). Mám pár diplomantů, kteří nejsou ani schopní si moji opakovanou zpětnou vazbu vzít, a ve své práci něco opravit, oni si myslí, že je všechno v pořádku. U spousty kolegů jsem extrémně přísnej, a to jenom proto, že hodnotím výborné práce výborně, a dobré práce dobře a vyhovující práce jako vyhovující.

U spousty lidí v mém okolí jsem divnej jenom proto, že mám tu a tam potřebu jít při pohybu i v práci k fyzickému limitu a ještě z toho nedělat vědu a brát to jako normální a přirozenou věc. Oni se jen při představě na tohle skoro psychicky hroutí Nedejbože, pokud by něco takového měly dělat jejich děti 

Když jsem byl malej (kolem 12 let), běhal jsem s kamarádama 3 km za městem po lese, a rodiče v tom nespatřovali nic divného/nebez­pečného… zkus se na tohle zeptat současných rodičů, a tak odhadem 3 z 10 jenom tahle představa poslše do mdlob, 6 z 10 Ti řeknou, že ses zbláznil, a 1 z 10 o tom bude buď aspoň přemýšlet, nebo řekne, že to je ok.

A takhle by se dalo pokračovat až do večera…

>> Luckyboy, 07. 02. 2018 15:35:36

Nechcem vypadat ako staromilec a kniha Goatera o tomto ani nie je – skor ukazuje jednoduchy navod na to, co mozes v treningu, mysleni a pristupe k treningu zmenit. Bez spekulovania, super technickych vymozenosti – doslova iba pristupom a nazvanim veci a javov ich spravnymi a presnymi menami. Takze ziaden sebaklam a ospravedlnovanie si lenivosti, ci chyb v pristupe.

>> Mato, 07. 02. 2018 08:46:47

Ano, aj mne sa tá kniha páčila… čítala sa velmi dobre, je to popretkávané skúsenostami a príbehmi. Napr. som si kúpila i knižku od Pauly Radcliffe. No a z toho som bola sklamaná… je taká encyklopedicky písaná… taká klasika, takých je na trhu vela. Mám rada knihy, ktoré majú dušu. Kde sa dozvieš to, k čomu sa bežne nedostaneš.

jo knihu vdaka banerom na behej.com mam doma tiez a rady z nej sa snazim postupne zaradovat do treningu

>> Mato, 07. 02. 2018 14:57:48

>> Luckyboy, 07. 02. 2018 15:35:36

To ze ludia pohodlneju – miesto vlastnych sil pouzivaju techniku – nema zmysel potvrdzovat, od toho mame auta, lietadla, bagre, kombajny…

Priklady mozem tiez vytahovat – kazde rano 7:02 ide po mojej ulici skupinka 5deti veku 7–12 rokov, vyzdvihnu cestou dalsich dvoch a 7:15 odchadza autobus natrieskany deckami z dediny do nedalekeho mestecka.

Vlete sa od potoka pri dedine vratili najcistejsi a najsuchsi 2 a 3 rocne decko pretoze starsi 5–7rocny sa o nich starali aby do potoka nespadli a stavali im z kamenov most.

To ze pretym mali deti viac pohybu nepopieram, popieram ze je to vina dnesnych ci zasluha minulych generacii rodicov. Ved to Mato sam pises, teba von vyhanali aby si dnuka nerobil bordel a aj sam si siel rad lebo doma bola nuda. Dnes uz doma nuda pre samotne dieta nie je a bordel nerobi, reakcia rodicov je uplne stejna ako ked moj otec pred 50rokmi cital Mayovky. A myslim si ze predsa len dnes vecsia cast rodicov aktivne sportuje, vedie k tomu svoje deti a viac aj dba na to ich vyhnat von aj ked doma bordel nerobia. Takze z mojho pohladu je skor zasluha casti rodicov ze aspon cast deti ma nejaky pohyb vonku a aj viac v roznych kruzkoch, nez to byvavalo pred par generaciami.

>> SlavoK, 07. 02. 2018 22:17:44

Nekupim mobil, konzolu, nedovolim zapnut telku len tak, pripadne ak kupim, tak urcim pravidla, kedy ano a kedy nie. A to, ze sa zacnu nudit je len fajn, vtedy su najkreativnejsie.

Ide skor o to, ako rodicia deti ofukuju a nedajboze aby zacitili pocit prehry, ci zlyhania. Predstav si situaciu z mojich skolskych cias: nastenka na chodbe s tymi, co ziskali zlaty odznak zdatnosti. Pre kazdeho aspon semi-sportovo zalozeneho jedinca to bola otazka osobnej hanby, ak sa tam nedostal. Nasa ucitelka nam to dokonca (chlapcom) stazila tak, ze sa zavesila na lano, aby sme si nemohli pomahat nohami (bez prirazu ziadala vysplhanie). Okrem jedneho plavca a zápasníka sme v tu jesen ostatni zlyhali a mali len strieborny odznak. Dokonca nas verejne pranierovala, ze aki sme to len sportovci. Reakcia? Do jari som makal skoro kazdy den aby sa mi to uz nestalo a so mnou vacsina tych, co mali aspon trochu ctiziadostivosti v sebe. Doma som sa s tym hanbil priznat a ked sa to otec nahodou dozvedel, tak len pohrdlivo odfrkol. Vies si to predstavit dnes? Rodicia by okamzite napochodovali do skoly, stazovali by sa prinajmensom riaditelovi, ze ako si dovoluju vôbec testovat deti, ved to je ponizujuce a to ani nehovorim o nejakých nástenkách, ci nedajboze trochu sarkastickejsej pedagogicke. A toto si nevymyslam nejaku hypoteticku situaciu. Videl som to, ked manzelka ucila TV, vidim to dnes na rodickach, ked vsetci mozu za lenivost, hlupost a nedostatocnost deciek, len nie ony same (plus ich rodicia, ze na ne nedozru a tvrdou rukou nezasiahnu, ked sa flakaju). Rodicia, v absolutnej vacsine, svojim detom ani len nedovolia zlyhat, takze deti v sebe nemaju ctiziadost, hanbu, ci pocit hrdosti, ak sa Ti nieco obtiaznejsie podari dokazat, napriek prvotnym nezdarom. A zial vidim to aj u nas doma v niektorých situáciách. Narozdiel od mnohých rodicov, by som vsak nikdy detom nezhanal na poslednu chvilu pomôcky, ci im nosil cez prestavky zabudnute zosity, projekty, ulohy, desiate, ci cele tasky (aj to sa stalo). Az narazia na dosledky svojej neporiadnosti, tak si to lepsie zapamataju, ako ked by som im to vyzehlil. 9z10 rodicov tam vsak nakluse. Preco?

>> SlavoK, 07. 02. 2018 22:17:44

Musim suhlasit – som z „Husakovych deti“ a a aj mam 2 deti (17 a 8) – my sme ale ked sme boli mali vonku chceli ist – pre rordicov v tom case bol skor problem dostat deti vecer domov – nijako aspon mna a mojich kamaratov nemuseli motivovat a lakat na nejake sporty. Skor mi treningy zakazovali ked som dostal zlu znamku alebo ma nechceli pustit von. Vtedy totizto znamenalo zostat doma zavrety medzi styrmi stenami trest – dnes to je pre deti skor vyhra. Dnes je na hlavu ako musim deti motivovat (s manzelkou sme obaja sportovo aj inak aktivny az az) aby boli ochotny ist von, pobicyklovat, polyzovat, zaplavat alebo do lesa na huby , turistiku – ked uz ich tam dostanem tak su aj vacsinou radi – ale proste v dnesnej dobe je strasne vela lakadiel – a ze nekupim mobil , telku a tak. Sak sa nasackuju niekde ku kamaratom ktori to maju – nic neporiesis (nehovoriac ze v skolach uz NB rozdavaju ako ucebnu pomocku). A vobec sa im necudujem. Si velmi dobre pametam na leto ked kamos dostal atari – cele leto nas vonku v podstate nebolo – neboli sme iny len sme zizli v inej dobe. Ano je to na nas rodicoch – ale oproti nasim rodicom mame hodne stazenu situaciu na ktoru nas naviac nikto nepripravil – neboli v case nasho dospievania ziadne vzory pre vychovu v takychto situaciach.

>> Mato, 08. 02. 2018 08:27:51

To ale popisujes uplne ine veci, socialny vyvoj v spolocnosti. V tom sa isto zhodneme, ze nemajuc ine problemy riesime kraviny no a isto spusta rodicov takto napriklad prilis ofukuje deti.

Iste ze to vidis aj doma – ja napriklad po drevo do krbu nechodim do lesa s pilou ani travnik nakosim rucne. Nepolemizujem s tebou ci sa styl zivota meni, ale ci je zasluha/vina rodicov na tom ze dnes maju deti a i dospeli menej pohybu nez pred XXX rokmi.

No a potom ma zarazila ta druha vec, ze posledne generacie atletov podla teba nemaju ten zapal pre dosiahnutie ciela ako predosle. Ja si skor myslim ze ked niekto dnes uspeje v bojovych umeniach, vzpierani, hode ostepom… musi makat minimalne tak na hrane moznosti ako pred 50 rokmi. Ostane anekdoticky – v poviedke Otty Pavla Proklety cyklista to bolo myslim. Kde sa kdosi pozastavoval nad mladym cyklistom ze jazdi aj v nedelu = to z neho bude sampion. Dnes sa nad dvojfazovym treningom 7dni v tyzdni nikdo nepozastavi.

>> Mato, 08. 02. 2018 08:27:51 …nastenka na chodbe s tymi, co ziskali zlaty odznak zdatnosti… v tu jesen ostatni zlyhali a mali len strieborny odznak…

Bezna skola na malem meste (=bez bazenu ⇒ nebyly body v kazde discipline) v pozdnich 70. letech: trida s jednim stribrnym a nekolika (=spocetne malo) bronzovymi odznaky.

>> SlavoK, 08. 02. 2018 09:04:00

Lenze sampioni z pred 50tich rokov ako tak vedeli, ci tusili, co robili superi, a ked mali ambiciu, isli v tréningu daleko nad to – casto pokus-omyl. Dnes mas informacii o najmodernejsom tréningu spusto a skoro nikto ho nie je ochotny absolvovat. Vacsina maldych by Ta vysmiala uz pri zmienke vykonat co i len 1/3. Ano, ti najlepsi urcite makaju ak nie viac, tak rozhodne efeketivnejsie, najcastejsie oboje. Rozdiel je v tej ochote tych najlepsich emulovat. Doprial by som Ti prilezitost sa porozpravat s mojim prvym trénerom. Nech porovna moju generaciu (ktora uz bola o kus makksia, ako ta predosla) zverencov, s tou dnesnou. Ti dorastenci a juniori mu to skratka neodbehaju. Nie jeden, ci par, ziaden. Ani objemy, ani intenzitu a talentov ta ma aspon takých, ako v nasej dobe. Ani len nemoze zadat trening podobného charakteru, nieto este v pozadovanej rychlosti. A ti jeho mladi nie su nejaki domasedi, len si to skratka nevedia vtesnat do hlavy, ze koncept 20km fartleku v lese, je relativne oddychovy den a skutocna praca pride na druhy den na drahe (po rannom 90min behu – to mu nedal za posledných 10 rokov ziaden zverenec). K vrcholovému, ci výkonnostnému tréningu sa vzdy pristupovalo v prvom rade z nadsenia a fanaticky. Inak to nejde. Dnes, pokial nevidia v blízkej buducnosti velku slavu, ci zivot bohatej sportovej hviezdy, skoro ziaden do toho neda dlhodobo oboje. Iste ma to aj spustu dalsich socio-ekonomickych pricin, ale hlavna je v makkosti a v pristupe generacie mladych. Spolocnost uz neocenuje buldociu zatatost, dlhodobu snahu a disciplinu. Iba to, cim sa odprezentujes (najlepsie na sociálnych sietach) a ako sa vychvalis. Lenza, sakra, ak skoncis 37mi zo 45tich, tak to nie je ani za zmienku, nieto este na chvalenie sa. V spolocnosti totiz chyba ten fenomen tvrdej pravdy. Skusis ju povedat, tak si odlud, mizantrop, neprajnik, hejter…

>> jm1, 08. 02. 2018 09:04:34

Nepresne vyjadrenie: z tych sportovo zalozenych, co by inak mohli mat sancu na zlaty odznak, ziskali (vdaka stazenym podmienkam) „len“ strieborny. A ja som chodil na skolu v drohom najvacsom meste v CSSR, takze rozdiel tam bol aj v tom plus z 19tich chlapcov v triede nerobilo oddielovy sport len 20% aspon do 8 rocnika. Zo 16tich dievcat 10 robilo sport aspon do tej puberty, 4 vrcholovo.

>> Mato, 08. 02. 2018 09:15:58

Pises o bezcoch a ze to s Europskymi bezcami potazmo priamo Slovenskymi islo do… lu vodou vieme. Maju to stejne i cojaviem… judisti?

Alebo je to tak ze koncepcia vytrvalostneho behu je u nas nafigu a decka sa na tom len vezu. Mne sa proste uz po x-ty krat zda, ze na tychto strankach sa marast vytrvalostneho behu u nas zobecnuje na cely sport. Pritom v inych sportoch su casto dnesni nasi sportovci uspesnejsi nez minule generacie.

>> SlavoK, 08. 02. 2018 09:38:26

Pozri sa na zakladnu, zajdi na sportove skoly a popytaj sa ludi z vrcholových stredisk. Ja o tom pocuvam denne. Skoro vzdy sa jedna o jedincov, ktorých vytiahli na ich uroven fanaticky rodicia, pripadne mali nehorazne stastie na absolutne oddaneho a spickoveho trénera. Snad s výnimkou hokeja a futbalu – tam aj decka v mladom veku maju vidinu, ze raz mozno budu superbohati. A zvacsa je to vyhradene iba pre deti bohatých rodicov, co si mozu dovolit platit treningove akademie. Ostatne sporty su na tom – koncepcne – strasne zle.

>> Mato, 08. 02. 2018 09:15:58

Jak si teraz doplnil to o buldocej povahe a prezentacii.

Ano s tym presne suhlasim, spolocnost sa nemi, hlavne v moznosti sebereprezentacie rastu raketovym tempom. Toto iste najviac vpliva na dnesne deti, ze netreba roky makat na sebe staci sa rychlo dobre odprezentovat. To mi pripomenulo ked som pred casom hladal na youtube cosi o klikoch – vzporoch lezmo – nie mysou. Tak presne milion videi mladych frajerov, niektori dokazali urobit hrdistvo aj z toho ze planovanych 1000 za den nedali. Dalsi dali ale tak ze vlastne ani jeden poriadny pritom neurobili. A ked sa medzi spustov obdivnych komentarov objavil niekto kto povedal pravdu, jake ze kliky to boli, tak sa hned nanho zosypalo, ze nech neuraza a ze vsak sa ten na videu snazil atd. Pritom sa figu snazil. Nijak na to netrenoval proste nieco skusil vyslo/nevyslo koniec.

Myslim ze to je ale prirodzeny vyvoj spolocnosti koli technologiam. Vsak aj v Atenskej demokracii bol najuspesnejsi dobry recnik. Aj na stredovekom trhu lepsie predal ten co dobre vykrilokoval a chvalil svoje.

>> SlavoK, 08. 02. 2018 09:54:53

Lenze to je o vychove. Prehnane deti chvalit za (ledva) dostatocnost? Davat im za vzor rychlokvasne selebritky, ci zbohatlickov, co nikdy nic poriadne nedokazali? To, ze ma niekto pekny ksicht a ritku este nie je hodne obdivu.

Alebo im prizvukovat, ze nic, do coho nevlozis aspon 10.000 hodin usilia/trénin­gu/snahy nestoji za vacsiu pochvalu a pripadny uspech bez tejto investicie je iba stastim pripadne stale nevyuzitym potenciálom. Ak v tomto rodic zlyha, potom sa nemoze divit, aka generacia nam tu rastie…

>> Mato, 08. 02. 2018 13:48:30

Pochvalu snad primerane veku a situacii. Inak tych 10000hodin – v profile mas 120tis km, pokial si to NEbehal priemerne rychlejsie nez 12km/h tak gratulujem, konecne si sa na tych 10tis hodin dostal. 

A ostatne aj ten priklad s donesenou taskou do skoly. To je zas zavisle od situacie a kedze priklad co spominas ty, ja samozrejme nepoznam, napisem len vseobecne iny pohlad na vec.

Ked cestou do prace poveziem svoju manzelku a ona si v auta zabudne notebook, tak bez zavahania, ak mam tu moznost, tak jej ho donesiem. K svojim detom ktore su z detskej prirodzenosti roztrzitejsie by som mal pristupovat inak. Sorry jako, ale to povazujem za blbost. Jak si take cosi vyriesime doma v a pripade opakovania situacie je ina vec. Ale voci okolitemu svetu sme si najblizsia rodina. Tak synov chcem vychovat k tomu, ze ked bracha urobi blbost tak druhy zanho bude cedit krv a nie, ze mu to necha vyzrat a ukaze dlhy nos.

>> SlavoK, 08. 02. 2018 15:08:49

Kilometraz som neupdatoval x rokov. Ono to skor bude 150tisic, ale to je jedno. Odtrenovanych 10.000hod mam uz hodne davno (najmä ak neratam iba beh). A inak sa chvali progres a snaha (u deti obzvlast) a inak dosiahnutie urciteho profesionálneho levelu (to u mna sport nikdy nebol). Tam uz je na mieste uznanie a pripadne (ak je za co) obdiv.

Jedna vec je si pomoct a to je bez debaty. Ci sused, bracho, ci kamarat. Druha opakovane a sustavne tahat horuce gastany z ohna za deti. Manzelke by som notebook priniesol aj opakovane, lebo ma milion iných starosti a povinnosti. Dietatu tasku raz (stalo sa) a potom upozornenie, ze uz nikdy. Skola je jeho jedina seriozna povinnost, tak za zlyhanie si musi niest zodpovednost samo. Nakoniec otocit sa a dokracat si po tasku vo svojom veku dokaze aj bez toho, aby rodic freneticky robil okruznu jazdu a behal trapne po chodbách skoly. A ulohy, ci zabudnute zosity uz vôbec. Ak ma smolu a chytia ho bez ulohy, dostane co si zasluzi. Mna uz znamkovali v zivote dost, preco sa mam snazit zan. A presne o tomto hovorim. O zodpovednosti, nesenia si dosledkov za svoje ciny, o zasluzenej odmene, o zlyhaniach a ponauceni. To si musi clovek odzit. Lenze ked tu prilezitost dostane, az ked vyleti z hniezda, tak zrazu tu „krutost sveta“ nemusi a casto ani nechce uniest…

Omlouvám se, ale po přečtení této diskuze jsem si nemohl pomoct  (cit):

Na mezinárodní konferenci o mládeži, pod záštitou UNESCA pronesl první řečník k přítomným odborníkům (vědcům) tato slova:

Naše mládež zná jen rozkoše a není moudře vychovávána, všemu se vysmívá a nebere ohled na starší. Naše děti se staly tyrany, nepovstanou, když do místnosti vchází starší člověk a protiví se vlastním rodičům. Zkrátka mládež je hrozně zlá. (470 – 399 před K.) Náš svět dosáhl kritického momentu. Děti neposlouchají rodiče. Je vidět, že už je blízko konec světa. (Egyptský papyrus starý 5 tisíc let) Naše mládež je zkažena až do morku kosti. Je intrikánská a líná. Nikdy nebude připomínat mládež dávných časů. Mladé pokolení dnešních dnů není schopno zachovat naši kulturu. (Babylonská hliněná tabulka) Veliký potlesk, ovace.

A teprve pak řečník řekl, že jsou to tak staré citáty. Posluchači, tedy vědci, odborníci, se určitě za svůj potlesk, tedy za projevení souhlasu, zastyděli.

>> Momo11, 08. 02. 2018 19:00:08

Jenže tady mícháš trochu hrušky s jablky. Diskuze tu není o slušném (vy)chování, projevu úcty, zachovávání kultury a dalších věcech, které jsou velmi proměnlivé a relativní. Ale o tom, že když dneska někomu řekneš, že holt má 2 (a to je v mnoha případech ukrutně málo) roky makat a pak teprve třeba přijde nějaký výsledek, tak se Ti vysměje, nebo rovnou pošle někam, někdo dokáže být i agresivní.

Když někomu řekneš, že neodvedl dobrou práci, protože a, b, c, d, tak ho dnes „ve skutečnosti“ nemotivuješ, jsi arogantní, a jenom mu to (v mém případě studentům) znechutíš. Setkávám se s tím každý semestr. A pouze proto, že o špatné práci, testu, zkoušce, odpovědi řeknu, že je špatně a proč je špatně. Žádné dík, příště to zkusím líp apod. Buď odmítnutí, nebo v některých případech skoro až nenávist. Občas mi píší rodiče dospělých lidí (je jim třeba 25), jestli by nešlo těm studentům dám nějak ještě aspoň jednu šanci, pokud už je to s nima hodně špatný a hrozí jim vyhazov ze studia.

Ti studenti, co mají podle mě štěstí, podle většiny ale smůlu , co se mi dostanou pod ruku, tak si to časem uvědomí. Ale trvá to třeba rok, nebo rok a půl soustavné práce a ukazování, o čem je poučení se z neúspěchu, z toho, co udělají špatně, že soustavná, poctivá tvrdá práce nese výsledky. Někteří to jednoduše nepochopí, protože po pár měsících mávnou ruku a řeknou si, že to je moc těžký, a že na to kašlou. A to neučím na matfyzu, na jaderce, žádnou chemii, medicínu apod. Ale jenom „blbou“ podnikovou informatiku, systémy managementu, procesní řízení a podobné srandy.

Mně, když někdo řekl, nebo řekne, že jsem udělal něco špatně, tak jsem to řešil, vymejšlel, jak to neudělat znovu špatně, ale dobře, soustředím se na to. Protože mě to motivuje, od mala jsem byl vychovávaný v tom, že chybu může udělat každej, ale opakuje ji jenom blbec A pokud ji zopakuji, tak se taky tak po právu cítím. Projdi se dneska po vysoký škole (a to je ještě ta „kvalitnější“ část společnosti; pro jistotu podotýkám, že ne samozřejmě ve všem) a uvidíš to tak u jednoho studenta z 10 nebo možná spíš 20. Já jsem kolem sebe měl od mala skoro jenom podobně vychovaný a smýšlející lidi, jako jsem já.

Ještě dodatek – co se týče lenosti, tak ta je lidem (všem tvorům) vlastní. Problém ale je, když se z být líný stane norma a spíš se zpětnovazebně potvrzuje (však dneska nemusíš Mirečku na trénink/do školy/do kroužku/se smetím, když se Ti nechce), než aby se označila jako něco, co je občas možná fajn, ale jako životní program to nefunguje 

>> Momo11, 08. 02. 2018 19:00:08

Toto vzdy pocuvam, ked sa bavim o ufnukanej generacii millenials. Ja plne akceptujem, ze v ociach starsich budu mladi vzdy drzi, trufali, arogantni, neuctivi a bez kuska respektu. V ociach tych starsich som taky byval vzdy aj ja. Co si pamatam, to bola vseobecna charakteristika husakovych deti, generacie boomerov, tej predtým, atd. Nikde vsak neviem najst pri týchto spolocnych charakteristikách hodnotenie: lenivy, spokojny s vlastnou (pod)priemernostou, Bez cielov, bez vydrze, urazlivy, precitliveny, ufnukany, s pocitom, ze mu nieco patri za nic (entitled), ze nanho cely svet caka, a ze ma pravo na stastie bez adekvátneho usilia.

A, toto je presne charakteristika millenials. Spytaj sa ucitelov, trenerov, vedúcich kruzkov. Iste povzdychnu si nad drzostou, ci nezaujmom (ako kazdy pedagog po veky vekov), ale povacsinou vytiahnu kopu z vyssie uvedených charakteristik. Pecene holuby do huby a bez pohnutia ritou. Mna takto charakterizovat, tak sa prepadnem od hanby. A oni su este na to aj hrdi a pochvalia sa na sociálnych sietach.

Ako zamestnavatelovi mi stale chodia zivotopisy a sem tam dam sancu aj nejakému pohovoru, aj ked radsej si vyberam sam pri oslovovani potenciálnych kolegov. Millenial nevie, co je to realna protihodnota. Vysoko precenuje svoje schopnosti (bez akejkolvek sebareflexie) pri nulových skusenostiach a najmä svoju mzdovu hodnotu na trhu. Preto je medzi nimi v EU a aj v USA najrychlejsie rastuce percento nezamestnaných. Nuz, modikum reality dostavaju prilis neskoro a to je chyba prave vychovy a toho vecneho ofukovania a vodenia za rucicku.

>> Mato, 07. 02. 2018 08:46:47 včera som kúpil, stiahol, čítam. Dnes ráno som už utekal rýchlejšie :) Dik za typ.

>> satch, 09. 02. 2018 08:27:10

No to je fofr. To musis byt millenial Rado sa stalo, mimochodom.