Loňská sezona se ti opravdu povedla! Kterého nebo kterých umístění si ceníš nejvíce?

„Já si vážím všech výsledků, kterých jsem dosáhl. Ale pokud mám říct jeden, tak je to čtvrté místo v celkovém hodnocení SWS (pozn.red.: Skyrunner® World Series) UltraSky.“

V červnu jsi na švýcarském Scenic Trailu vybojoval třetí místo. Řekl bys, že tě tento výsledek namotivoval k tomu zabojovat o celkové umístění v sérii?

„Třetí místo na Scenicu bylo něčím, s čím jsem rozhodně nepočítal. A když to při premiéře v SWS tak hezky začalo, chtěl jsem to určitě někam dotáhnout. Že pojedu na High Trail Vanoise, bylo jasné už před Scenicem. A abych byl hodnocen celkově, potřeboval jsem odběhnout ještě jeden závod, což bylo Ultra Pirineu. Tam mi to vinou Beskydské 7 nevyšlo úplně tak, jak jsem si představoval, ale tak to v životě chodí.“

Pokud srovnáš české závody, ať je to právě B7, Pražská 100 nebo třeba Perun, s těmi zahraničními, v čem vidíš hlavní rozdíl?

„Především v konkurenci. Ale zastávám názor, že závodit lze skoro s každým.“

Lze na vyhlášené světové závody u nás natrénovat?

„Na některé technické úseky a závody, kde je to spíš o lezení, je asi složitější se u nás připravit. Ale obecně si myslím, že máme podmínky k tréninku velice kvalitní a natrénovat se tady dá velice dobře.“

Pokud bys měl srovnat tuzemskou běžeckou elitu (trail a ultra) s tou světovou, v čem vidíš hlavní rozdíl?

„Podmínky k tréninku nemáme všichni stejné. Nevím to přesně, ale určitě ne všichni elitní světoví běžci musí chodit do práce. Ono je třeba se na to koukat ale i z druhé strany. V podmínkách, které máme, dokážeme světové elitě konkurovat. Jirka Čípa, Robert Krupička, Radek Brunner, ale i spousta dalších je schopna se kvalitně připravit a běhat víc než dobré výsledky i ve světové konkurenci.“

Beskydy máš za rohem, trénuješ zejména tam. Před loňskou LH24 se proslýchalo, že za měsíc jsi nastoupal přes 42 km?

„Ano, trénuji převážně v Beskydech, tam jsem doma a mám to tam rád, nic k poctivému tréninku mi nechybí. V letošní sezoně mám v plánu nějaká soustředění, ale pravidlem a nutností to není. A těch 42 kilometrů? Máš pravdu, loni v lednu jsem tohle číslo opravdu nastoupal, letos je tomu ale úplně jinak. Mám odtrénováno ještě víc hodin, ale co se týče kvality, je to určitě lepší. Do kopců nechodím tak často, víc času trávím v údolí, kde zařazuju cviky běžecké abecedy, různé druhy odrazu, rovinky, pracuji na síle a rozvíjím obecnou vytrvalost.“

Pozn.red.: Ukázka z rozhovoru, jehož plné znění najdete v chystaném čísle tištěného Běhej. To vyjde počátkem března.