Dane, jak to máš poslední roky s motivací vítězit? Je ti 48 let, máš za sebou řadu skvělých závodů, ale sám přiznáváš, že ti to nyní moc neběhalo. Přitom ultra bez motivace dělat nejde, že?

„Považuji motivaci za jednu z nejdůležitějších věcí, pokud člověk dělá ultramaraton, protože při něm vždycky nastane chvilka, kdy si řekneš, jestli ti to za to stojí. A motivace je motorem, který tě posune.“

A máš nyní tedy motivaci?

„Mám. Já ji mám pořád, jinak bych to nedělal. Dělám ultra už příliš dlouho a kdybych ji neměl, vyhoření se dostaví hodně rychle. Jeden dva závody, kdy ti nejde, jsi úplně na šrot, rozseká tě to psychicky a už budeš mít problém.“

Poslední roky, když jsi na svém blogu popisoval své závody, tak to byl občas pořádný horor. Hledá se ti vůle to nezabalit v tvém věku hůře?

„Ani ne. Pořád mám velkou chuť běhat a závodit. Možná mne některý závod už tolik nebaví, ale nic a nikdo mne do něj nenutí. Pociťuji hlavně u těch krátkých závodů určitě zpomalení, ale v ultramaratonu jsem ještě pořád hodně pod svými rezervami. Necítím v tomto nějaký problém.“

Jsou běžci, kteří když začnou zpomalovat, tak je to zlomí.

„Právě ultra v tomto ohledu nabízí spoustu možností. Úroveň v něm není vyhnaná do nebetyčných výšin, protože je to amatérský sport, takže tam máš šanci uspět klidně i v 45 letech a nepotřebuješ mít nějaké zvláštní dispozice. Pokud tedy někdo hledá, v čem by se realizoval, je ultramaraton dobrou volbou.“

Takže kdybych se vrátil k tobě a řekl, že právě prožíváš svou krizi, tak to odmítneš?

(chvíli přemýšlí) „Krizi prožívám určitě fyzickou, poslední dva roky mám nějaké problémy, které nejsem schopný sám vyřešit. Nevím, jakého jsou typu, vím jen, jak se projevují: prostě přijde závod a mně to zoufale nejde. Musím ale zaklepat, nyní se to hodně zlepšuje, tak doufejme, že jsem to překonal.“

Jsi šéfem České asociace ultraběhu, co ty považuješ za vrcholy ultra sezony? MS, ME nebo třeba Spartathlon, kam letos také míříš?

„Jako šéf asociace považuji za vrcholy ME na 24 hodin a MS na 100 km, které nás čeká. Z hlediska osobního to je samozřejmě Spartathlon. Je tam víc Čechů na trati, potkáváme se tam, navzájem se podporujeme. Je to někde úplně jinde než před šesti, sedmi lety, kdy jsem tam byl skoro sám.“

Tvé ambice letos?

„Mám cíl to doběhnout. Po tom, co jsem si prožil v minulých letech… Pokud by to šlo, budu se snažit o co nejlepší výsledek. Mám ten závod opravdu rád, má skvělou atmosféru. Ten doběh, to je něco, díky čemuž rychle zapomeneš na to, co bylo na trase na začátku.“

Ukázka z velkého rozhovoru, který najdete v novém čísle Běhej, které vyjde ve čtvrtek 5. července