Máro, gratulace. Jak vypadala tvá příprava?

„Příprava neproběhla vůbec dobře. Od 20. prosince jsem tři týdny netrénoval. Z Patagonie jsem si dovezl nějaký virus, který mi nedovolil trénovat. Když jsem 13. ledna odlétal na Nový Zéland, ani jsem nevěděl, jestli vůbec budu na Taraweře startovat. Na konci ledna už jsem se cítil lépe. Deset dní před závodem jsem se rozhodl, že poběžím v podstatě bez přípravy, nebyl čas zaměřit se na nic. Prvních 35 km se běželo tempo, a to mi sedí. V podstatě mi to vyhovuje o hodně víc než choďák do prudkého kopce.“

Je tam s tebou někdo, kdo ti dělal support?

„Ano, tři týdny jsem byl u kamaráda v Queenstownu, až v týdnu před závodem jsme letěli na místo startu, kam přicestoval ještě jeden kamarád, a tím pádem se o mě borci na závodě fantasticky postarali, za což jim patří velké díky.“

Zmiňoval jsi, že to nešlo přesně dle tvých představ. V čem přesně se to nepodařilo?

„Já mám vždycky ambice, nikdy nejdu závod jen dokončit. Trochu jsem nastudoval profil závodu a celkový čas mi vycházel pod devět hodin. Probral jsem to s koučem Zdeňkem Křížem, řekl mi, ať ze začátku běžím s rezervou, že když se uvařím, tak se z toho těžko budu dostávat. Poslechl jsem ho, nepřepálil to, ale i tak už jsem byl po třech hodinách závodu hrozně unavený, neměl jsem nohy. Až do cíle to pro mě bylo dost těžké. Ani terén v prostřední části závodu mi na pohodě nepřidal, bylo to těžší, než jsem čekal. Širokou šotolinovou cestu vystřídala úzká stezka s ostrými kameny a kořeny, kde se už nedalo běžet tak rychle jako v úvodní části. Neustále jsem musel koukat pod nohy, kam šlapu.“

Jaké byly podmínky?

„Bylo dost teplo, ale byly úseky, kdy se běželo v lese, tak to nebylo tak hrozné. Občerstvovačky a lidé na nich byli vynikající jako všichni obyvatelé na Novém Zélandu. A konkurence měla být ještě větší, než nakonec byla, přesto si myslím, že se tady sjelo dost kvalitních běžců. Přede mnou už skončili pouze zkušení světoví borci.“

Na tak dlouhou dobu letět na Nový Zéland není jen tak. Máš nějaké mecenáše? A co práce?

„Plním si sny! Už od dětství jsem na Nový Zéland chtěl. Aby to mělo nějaký smysl, jsem tady šest týdnů, od poloviny ledna do konce února. Tenhle trip nikdo nesponzoruje, v práci mám od prosince až do konce února neplacené volno. A že sem pojedu na delší dobu, jsem věděl už někdy v říjnu, napadlo mě, že bych mohl běžet Taraweru, o které jsem věděl z UTWT. Napsal jsem pořadatelům a na základě výsledku z minulosti mě zařadili mezi elitní atlety. Nakonec jsem startoval v neúplné, tedy spíš v žádné formě, a právě proto je šesté místo ještě cennější. Po všech těch problémech, které jsem v poslední době měl, je to super výsledek, moc si ho cením. V tréninku opět nastartuje moji hlavu. Chci začít naplno makat a zlepšovat se, protože možností pro zlepšení je ještě moc! Den po závodě už plánuju, že se sem příští rok vrátím.“