Marcelo, jak se před šampionátem cítíš? Co stehenní sval, který tě trápil?

„Během přípravy mě nějaká drobná zranění potkala, ostatně jako každého sportovce, ale sval – klepu na zuby – je již dávno v pořádku.“

A po psychické stránce? Těšíš se?

„Proběhly nějaké momenty demotivace a nechutě, ale to vše je dávno za mnou a teď jsem naprosto koncentrovaná a pozitivně nastavená směrem k MS v Dauhá. Nerada nahlas říkám, že jsem zdravá a vše je super. Během minuty může být vše jinak, ale soustředění probíhá dobře, odběháno zatím vše podle plánu, možná i nad má očekávání.“

Zvolila jsi osvědčenou tréninkovou destinaci, alpské středisko Livigno. Kolik času tu celkem strávíš?

„Soustředění tu začalo v půlce srpna a stále pokračuje. Rozhodla jsem se tady zůstat až do 24. září a den nato poletím s reprezentací do Dauhá.“

A už 27. září poběžíš svůj závod! Takže aklimatizaci nijak neřešíš?

„Ne a ani na nezvyklé klimatické podmínky se nijak zvlášť nepřipravuji, ani neběhám tréninky o půlnoci. Možná je to velký risk, ale vzhledem k tomu, že ještě nemám příliš mnoho zkušeností s vysokohorským tréninkem a načasováním příjezdu, opakuji mou jedinou a osvědčenou zkušenost z Keni. Zkrátka doufám a věřím, že se s podmínkami mé tělo a hlava nějak popere. Celý ten závod je dost specifický a netroufnu si cokoli dopředu predikovat.“

Jaké máš nyní pocity z tréninkové dřiny?

„Jedna věc je odběhat kvalitně všechny tréninky a ta druhá je prodat to v závodě. A co si budeme povídat Katar, závodní trať ani tamní podmínky nejsou osobákům příliš nakloněny. Na druhou stranu to bude pro všechny maratonce stejné, takže se zkrátka uvidí.“

Jak vypadá tvé zázemí v Livignu?

„Bydlím tady v jednom malém apartmánu přímo v centru, což mi vyhovuje. Mám to blízko jak do bazénu, tak na atletický stadion. Jsem tady zatím pět týdnů.“

Loni jsme o tobě psali jako o trenérce bez trenéra. Už nějakého máš?

„Ano, trénuji podle tréninkového plánu Pavla Červinky (trenér běhů pražské Dukly, pozn.red.). Jen k tomu chodím pravidelně plavat, ale to spíše v rámci regenerace a změny aktivity. Na spolupráci si zatím nemohu stěžovat. O tréninku hodně diskutujeme, a vzhledem k tomu, že jsem dlouho běhala sama a znám se tedy nejlíp, je tam i jistá benevolence. Řekla bych, že to zatím funguje dobře, ale to se musíte zeptat spíše jeho (smích).“

Jsi na běh tedy sama, bez sparringa?

„Týden tady se mnou byl přítel, dva týdny jsem byla sama a dva týdny s trenérem. Takže jediným sparringem mi byl přítel, který mi naprosto vyhovuje, ale chvíli mi nevadí být ani sama. Občas si ráda vyčistím hlavu, dělám si, co chci, jak chci, kdy chci a prostě jednou za čas mi vyhovuje být jen sama se sebou. Disciplínu na to, abych odběhala, co je psáno, mám.“

Livigno je mezi sportovci hodně oblíbené. Potkala jsi tu někoho známého?

„Potkávala jsem tady třeba Saru Dossenu (špičková italská vytrvalkyně, pozn.red.), i v bazénu, jednou jsme prohodily pár slov, ale neběhaly jsme spolu. Na to se musím ještě dost zlepšit (smích). Ale je jedním z mých vzorů, takže to bylo příjemné. Potkala jsem párkrát i některé české běžce. Každý si jel svůj program, ale slušně a s úsměvem jsme se pozdravili.”

Kromě trénování stihli jste také otestovat formu v závodě?

„V plánu byl i jeden testovací závod v okolí, ale v tom období jsem měla zrovna pokles, byla bez motivace a ani to neběhalo, takže jsme to nechali plavat a směřujeme vše k Dauhá.“

Jak tvůj trénink vypadá? Běháš něco speciálního?

„Celý plán je podřízen maratonské přípravě, která v sobě samozřejmě zahrnuje i speciální maratonská tempa. Můj program sestává převážně ze dvou běžeckých fází, někdy jen z jedné. Záleží, co je za trénink. A k tomu chodím 4–5× v týdně plavat, tak nějak mi ta změna aktivity vyhovuje, k tomu si pak můžu rovnou skočit do vířivky, páry, sauny nebo se důkladně protáhnout v posilovně, která je součástí areálu. Týdny nemají stejnou kilometráž, ale v průměru to může dát těch 170 km.“

To není vůbec málo…

„Tím, že neběhám tak dlouho, a tím, že jsem se rozhodla pro maraton teprve před rokem, každá sezona je úplně jiná a pro mě nová. Kilometráž postupně rostla, v jiných sportech jsem ubrala a zkoncentrovala se teď hlavně na běh. Trochu podobný trénink jsem měla v Keni (před jarním kvalifikačním maratonem, pozn.red.), ale ne úplně stejný.“

Tušíš, co nebo kdo tě v závodě potká?

„Konkurenci neřeším, soustředím se jen sama na sebe. Jsem si moc dobře vědoma, jaký mám zaběhnutý čas a jaké časy běhá světová špička. Rozhodně tedy nedělám velká ramena. Jsem šťastná, že jsem limit zaběhla, poctivě pracuji na tom, abych se ještě zlepšila a i dál zlepšovala, ale nechci to uspěchat, když vidím nějaké případy, kdy šlo vše až nepřirozeně rychle. Do tréninku chodím naplno, a nemám-li nějaký zdravotní problém, odběhám, co mám.“

Přemýšlíš o nějaké strategii po startovním výstřelu?

„Stejně jako poctivě pracuji v tréninku, hodlám přistoupit i k závodu a zabojovat. Uvidím, kam mě v katarských podmínkách mé limity pustí, to si netroufnu říct… Bude to má premiéra na MS, a tak se těším na jeho atmosféru i na fandění ostatním českým sportovcům.“