Evi, jak a kdy jsi zjistila, že jsi v jiném stavu? Jaká byla tvoje první bezprostřední reakce?

“Zjistila jsem to v srpnu, těsně před odjezdem na naši dovolenou – mimochodem první asi po osmi letech -, takže to bylo docela vtipné. (smích) Určitě jsem ale měla velikou radost, protože o miminko jsme se snažili. Vzhledem k dlouhodobým problémům s achilovkami mi doktoři delší pauzu doporučovali. Původně ale měla být následující sezona mojí poslední, takže doufám, že si teď běžeckou kariéru o několik let prodloužím! Těsně před otěhotněním jsem již byla schopna plné zátěže a achilovky to zvládaly.”

Plánovala jsi těhotenství, nebo to bylo vyústění toho, že nemůžeš trénovat, tak jsi chtěla život otočit jiným směrem?

“Byla to asi kombinace obojího. Původně měla být následující sezona mou poslední a vzhledem k tomu, že mě běhání pořád naplňuje, nechtěla jsem poslední sezonu strávit laborováním se zdravím. Navíc na miminko už je čas. Původně jsme se o rodinu chtěli pokusit až po olympiádě, ale myslím, že to nakonec dopadlo nejlépe, jak mohlo.” (úsměv)

Jak zatím těhotenství prožíváš? Je ti dobře? Máš nějaké chutě?

“Musím zaklepat, zatím se cítím dobře. Víceméně na sobě nic nepociťuju. Teda jen přírůstek na váze a rostoucí bříško. (úsměv) Chutě… Já a sladké, to je nekonečný příběh.” (smích)

Můžeš nám prozradit, jaké pohlaví miminka by sis víc přála? Už jste s manželem rozebírali možná jména?

“Máme užší výběr jmen a víceméně se shodneme, takže si myslím, že to nebude problém rozhodnout, ale na to je ještě čas. Jestli nevadí, co bychom si přáli, to si necháme pro sebe."

Úplně v pohodě. Jak teď vypadá tvůj běžný den?

“Pořád se snažím lehce trénovat a udržovat se. Většinou dopoledne chodím “trénovat“, tzn. chodím běhat, občas i s Bellčou (pes, pozn.red.), šlapu na rotopedu, chodím na dlouhé procházky s holemi, cvičit. Odpoledne pak trávím doma, dvakrát týdně chodím na kurz angličtiny. Ale musím přiznat, že nějaká smysluplná náplň mi chybí. A stereotypní péče o domácnost mě moc nenaplňuje.”

Jak jsi si zvykla na život bez seriozního trénování? Pořád ti ten dril chybí, nebo ti procházky s pejskem už stačí?

“Pořád jsem si ještě nezvykla. A nejde jen o trénování. Chybí mi závodění, ten pocit z běhu, chybí mi atmosféra, přátelé i RunCzech.”

Jak přijme vaše Bella nového člena rodiny? Připravujete ji na to nějak?

“Doufám a myslím, že to Bellča zvládne. (úsměv) Když potkáme kamarády, které miminko mají, zvědavě nakukuje do kočárku, nakrucuje hlavu a kňučí. Když jsem občas miminko chovala, tak s tím vůbec neměla problém. Naopak myslím, že bude taková hlídačka a starostlivá máma.” (úsměv)

Už ses dívala po nějakém běžeckém kočárku? Budeš zkoušet trénovat i se synem či dcerou?

“Kočárek, to je kapitola sama pro sebe. Samozřejmě už jsem pokukovala. Ale pořád hledám. Rozhodně potřebuji vhodný na běhání, ale zároveň – vzhledem k tomu, že budeme hodně cestovat – aby byl lehký a skladný. Myslím, že budeme muset pořídit časem dva. Třeba mi někdo doporučí nebo poradí. Vše začnu řešit po Vánocích. To už snad budu i vědět, do jaké barvy budeme ladit.”