Také bylo jasné, že si nenecháme ujít možnost startovat na některém z místních závodů. Zvolili jsme Rayong Marathon, místní masovku s několika tisíci účastníky v malém rybářském městečku Ban-Phe, ze kterého jsme pak pokračovali na ostrov Koh Samet pro trochu relaxace před dalším cestováním po Thajsku.

Přihlašování bylo problematické, ale nakonec nás pořadatelé dohlásili po uzavření přihlášek šest týdnů před startem. Já si zvolila start na maratonu, Honza měl v plánu půlmaraton a start na stejné distanci dostal i můj táta jako dárek k 60. narozeninám. Jako pro zarytého orienťáka to pro něj měla být výzva hlavně z hlediska počtu účastníků a kvůli povrchu – trať vedla po hlavní silnici s téměř vyloučeným provozem.

Občerstvovačky s pitím byly po dvou kilometrech a na některých byl i meloun. Start maratonu byl vzhledem ke klimatickým podmínkám ve 3:30 ráno, půlmaratonci startovali v 5 hodin. V našem hotelu byla v noci soukromá party s hudbou, škoda jen, že jsem musela vstávat ve dvě hodiny ráno a nemohli jsme jít zapařit.

Opět jsme nevynechali den před startem pětikilometrový výšlap s krosnou v polední smaženici. Takže příprava včetně stravy, jak se patří. Na teploty jsme se letos aklimatizovali jen týden a to v Bangkoku a národním parku Khao Yai, kde nebyl takový provoz a díky o 8° nižším teplotám se tam dobře klusalo.

No a jak probíhal závod? Ve tři ráno bylo sice jen 25 °C, ale vlhkost pořád pekelná, takže už po jednom kilometru klusu na start ze mě lilo. Po výstřelu Thajci vyrazili jak diví, ale dlouho jim to nevydrželo, už na 19. kilometru jsem byla pátá v celkovém pořadí. Až do 35. kilometru se mi běželo dobře, trať pěkně ubíhala. Kromě posledních 8 km se celý závod běžel za tmy a vzhůru byli mimo organizátorů a fotografů jen spousty toulavých psů. Na mě naštěstí nevyjeli, protože je odháněl cyklista doprovázející první ženu. V místech, kde chybělo veřejné osvětlení, mi i svítil baterkou.

Čekala jsem krizi, ale nepřišla, zato mě to ukrutně nebavilo posledních sedm kilometrů, kdy už jsem se musela prodírat davem běžců na kratších tratích 5 a 10 km. S výsledným časem 3:07:29 jsem byla víc než spokojená, vždyť od mistrovství světa na konci srpna netrénuji. A že s tímhle časem budu třetí v absolutním pořadí? Tak to se může stát snad jen v Thajsku!

Celý závod byl perfektně organizován včetně účastnických medailí, triček, prize money a dokonce i v cílovém prostoru byly stánky s potřebami pro běžce jak na pražském Expu. Všem se nám to líbilo.

Táta doběhl půlmaraton celkově desátý a kategorii nad 60 let s přehledem vyhrál, “vykousal” si to za 1:33:22 a snad ani nezávodil a užíval si atmosféru. Občerstvení v cíli jsme si užili taky všichni, třeba mušle s chilli, pad thai a vanilkovou zmrzlinu jako dezert. Vyhlašování bylo velkolepé a ukrutně zdlouhavé. Oceněno bylo prvních pět v každé kategorii a ty se dělily po pěti letech.

Nám byl odměnou hlavně luxusní zážitek díky několika tisícům nadšených místních, kteří i když už přešli do chůze, tak fandili a rozdávali úsměvy na všechny strany. Díky brzkému startu jsme už v poledne vyrazili na ostrov a po pár dnech klidu do dalšího cestovatelského kolotoče. Pokud zvažujete dovolenou v Thajsku, doporučuji Rayong Marathon, čeká vás výjimečný zážitek!