Obhlédnul jsem stránky maratonu a bylo rozhodnuto. Poběžím Marathon des Alpes-Maritimes Nice-Cannes.

Věděl jsem, že tam to bude hodně pěkné. Startovné bylo v první vlně 58 eur (cca 1 500,–Kč), cena, kterou jsem byl ochoten zaplatit. Ubytování jsme vyřešili přes internet rezervací dvou pokojů v hostelu ve staré části centra Nice.

Z Kadaně na Azurové pobřeží

Horší to bylo s cestou, ale Dáša vzala auto, a tak nebylo co řešit. V rámci maratonské turistiky jsme vyrazili již 16. 11. 2011 s tím, že si užijeme teplého počasí a podíváme se po okolí. Předpověď nabízela nádherné počasí s teplotami okolo 19°C. Z Kadaně jsme ve čtyřech vyjížděli okolo 18:00 za nepěkné inverze pod příkrovem smogu. Čekalo nás náročných více než 1 200 kilometrů. Nakonec jsme dorazili do Monaka, v němž jsme strávili většinu dne. Shodou okolností se v monackém přístavu konala charitativní běžecká akce NO FINISH LINE Monaco, jejímž účelem je naběhat 180 000 km a vybrat 180 000 eur pro děti. Při procházce po přístavu se tak kolem nás pohybovala spousta běžců. Ale není divu, kdo by v tom počasí odolal. Po monackých silnicích se také prohánělo hodně cyklistů, ale výhradně na silničních kolech. Ostatně cyklisté nás od té doby provázeli snad na všech silnicích. Kupodivu je na úzkých silnicích nikdo neohrožoval, nikdo netroubil, nikdo na ně nenajížděl, jak se mi to často stává u nás.

Za češtinou do maratonského expa

Do Nice jsme dorazili odpoledne a hned jsme se vydali do maratonského expa. Nebyl problém ho najít. Stejně jako v Praze se nacházelo na jedné z hlavních tříd v bílých stanech, ovšem před vchodem stála ochranka a vpustila dovnitř jen osoby s konfirmačním dopisem. V tomto dopise jsem byl již předem upozorněn pořadatelem na nutnost potvrzení od lékaře. Také se po něm při výdeji startovního balíčku ihned sháněli. Svou lámanou angličtinou jsem se snažil komunikovat s dívkami za stolem, když mi vyrazila dech mladá blondýnka větou: „Jirka Vlasák? Tak to asi budeme mluvit česky, ne?“ Pak mi vysvětlila, že studuje na univerzitě, a když pomůže při organizaci maratonu, dostane za to pár kreditů, ale už mi neřekla z jakého předmětu. Že by z tělocviku?

Obdržel jsem obligátní obálku s plochým čipem, startovním číslem, na němž bylo vytisknuto i jméno: JIRKA a také čas doběhu, který jsem si zvolil při přihlášení. Můj byl 03:45. Dále pěkný, klasický batůžek modro-bílé barvy a ujištění, že finisherská trička budou až v cíli. V druhé části stanu mělo každé městečko, přes něž se běželo, svůj stánek s prezentací turistických cílů. Nice, Antibes, Cannes, spousta map a dalších věcí. Také stánek se sportovní výživou, podkolenkami a vložkami do bot, jinak nic extra. Překvapením byl stánek u východu, kde bylo možné si podle cílového času vyzvednout plastický náramek, na němž byly vytištěny mezičasy. Náramky byly podle cílového času barevně odlišeny. Můj měl být původně fialový s časem 03:45, ale když jsem poprosil o modrý náramek s časem 03:30, bez řečí mi jej vydali a ještě se na mě usmáli.

Další dva dny jsme trávili turistikou a také procházkou po plážích Azurového pobřeží, kde je moře skutečně nádherné. Počasí nám přálo a slunce svítilo každý den, přesně jako v průvodci, který nelhal ani v tom, že v Nice a ostatně na celém pobřeží je draho. Nedoporučuji ceny přepočítávat, to byste si nedopřáli nic. Po pobřeží celého Nice a co já vím tak směrem na Antibes vede promenáda, která je částečně vyhrazena cyklistům a částečně pěším. V každém případě se zde pohybují spousty běžců a cyklistů, od rána do večera je to neustávající proud lidí, barev, stylů. Zkrátka nádhera. Před maratonem jsme si dopřáli a dali jsme si večeři v čínské restauraci. Když jsem viděl ten výběr rýže a různých druhů mas, nešlo odolat, navíc jsem potřeboval energii pro závod, že? Světe, div se, rozhodl jsem se, že se nebudu ani rozklusávat, takže jsem dohromady pět dní před maratonem neběhal a nijak jsem se tím netrápil.

A jde se na start

Usínám až okolo jedenácté. Ráno vstávám před šestou, i když start je již v 8 hodin, ale nehodlám se nijak přecpat. řeším snídani energetickým nápojem z plechovky, který jsem si přivezl z Česka a energetickou tyčinkou, dvěma gely v pytlíku do kapsičky elastických kalhot a hotovo.

V 06:45 již vyrážíme ke startu, protože musíme naložit své věci k převlečení do 07:30 v plastovém pytli na nákladní vůz, který je převeze do cíle. U aut je volno, a tak bez problémů předáme vak. Jenže do startu zbývá hodina a je mi zima, protože slunce teprve vychází. Dáša se zamíchá mezi závodníky a jde omrknout okolí. No nic, procházím se mezi závodníky, sleduji východ slunce nad mořem, pozoruji, jak se všichni připravují, zkrátka si to fakt užívám. Moderátor hlásí počty startujících podle národnosti, ale Českou republiku jsem zřejmě přeslechl, nebo je nás tak málo, že to za to nestojí. Vlajky vedle startovního pole vymezují boxy pro předpokládané časy a barevně odpovídají náramkům, které jsme si vyzvedli při prezentaci, vše pěkně sladěné. Podobné vlajky, ale v menším provedení mají na zádech vodiči.

Přesně v 08:00 startujeme podél pobřeží do Cannes. Zpočátku se držím vodiče na 3:30, ale na 10. kilometru se cítím fajn a pomalinku mu utíkám. Po očku sleduji na určených kilometrech pásku na rukou a porovnávám s aktuálním časem. Cítím se skvěle. Na každém kilometru zaznamenávám sporttestrem mezičasy, na půlce mám 1:43:02. Oproti náramku, který mi doporučuje 1:44:18, mám více než minutový náskok.

Ouha. Kde se tu vzal kopec?

Na každém občerstvení piji nejméně půl kelímku vody a na 10. km si dám jeden pytlíček gelu. Po půlce cítím, že žaludek je nějak plný, ale jinak jsem časem nadšený, vypadá to, že by mohl padnout letošní osobáček z PIMu a stáhnu to pod 3:28:00. Jenže ouha, krátce před 30. kilometrem je na trati kopeček a čas na km se prodlužuje. Po seběhu sice přichází euforie a znovu to rozbíhám, ale ne na dlouho. Píchání v boku. Nezažil jsem je již několik let a tady to přichází. Ale zřejmě jde spíše o křeč břišního svalu. Proč jsem jen začal před maratonem chodit do fitka? Snažím se protahovat, asi to vypadá směšně, když se za běhu různě ohýbám a prohýbám. Po chvilce to přejde, ale to mi zase tuhnou nohy a přede mnou se zvedá poměrně solidní kopec. Organizátor asi pochopil, že tady se bude dělit zrno od plev, proto k patě kopce umístil občerstvení i s gelem a do poloviny kopce umístil partu bubeníků, kteří pomáhají udržet závodníkům rytmus. Jak prozíravé. Vnímám jen rytmus bubnů a nechám se vynést na kopec. Nohy totálně tuhnou a mám pocit, že tohle už nerozjedu. Slyším za sebou typické francouzské „Aller, aller“ to mě dohání vodič na 3:30 a razí cestu tímto pokřikem a píšťalkou svým věrným, kteří nebyli tak hloupí jako já a nechali se vést.

To mě vybudí k výkonu. Ne, nenechám se předběhnout, pomalinku se vodiči vzdaluji, ale jeho pokřiku neuteču. Nohy už zvedám jen těžko a pod pět minut už mi čas neklesá. Budova, v níž se v Cannes odehrává festival, je na dohled. Kupodivu je na cestě poměrně dost odpadlíků a záchranáři se musí činit. Míjím 40. kilometr a vodič na 3:30 míjí mě i se svojí partou. Ten chlap svou práci umí, každým krokem se mi vzdaluje. Jenže to už na obzoru vidím něco červeného. Je to skutečně ten slavný červený koberec, po kterém chodí filmové hvězdy?

V cíli jako filmová hvězda

Na cílových fotkách chci vypadat svěže, nahodím úsměv č. 6, zvednu ruce a užívám si zmiňovaný koberec jako star s časem 3:30:39.

Za cílovou čarou jde vše jako na drátkách. Medaile (myslím, že má dosud nejhezčí), tričko (o velikosti se nesmlouvá, je uvedena na startovním čísle), moc dobrý minichleba (něco jako biskupský chléb s hrozinkami), láhev vody a parádní ovocný bar (hrušky, mandarinky, pomeranče, hroznové víno, banány), vše ukládám do papírové tašky, kterou jsem dostal k tričku. Na konci jsou nákladní vozy s věcmi na převlečení. Nemusím se vůbec nikde tlačit. Pak už jen hledám nejbližší palmu a jdu se pod ní svalit. Dáša dokončuje svůj první maraton v čase 4:49:40, když na 30. km byla za 3:08:39. S tím zbytkem se musela poprat.

Vyrážíme domů, ale chtělo to den volna

Ve 14:00 již sedíme v autě a vyjíždíme z Cannes směr Česká republika. No řeknu vám, jet to po maratonu bylo těžké, doporučuji všem, aby si udělali ještě den volna, nebo to absolvovali celé letecky. Tímto děkuji našemu doprovodu, že nás tak pěkně a v pořádku odvezl domů. Marathon des Alpes je poměrně daleko, ale je rozhodně velice pěkný. Je tam velice málo míst, kdy se vzdálíte od moře, organizačně je zajištěn na skvělé úrovni, výborné je občerstvení. Jen si musíte připravit trochu více peněz na cestu a na útratu na místě. Ale dojem ve vás zanechá rozhodně silný.

Autorem textu je Jirka Vlasák z Kadaně.

WEB ZÁVODU