Jak bys zhodnotil letošní sezonu? Z čeho máš největší radost, co se ti povedlo? A naopak – na který závod bys nejradši zapomněl?

“Sezonu bych hodnotil jako povedenou. Největší radost mám z nového osobáku na maraton, který se mi povedlo překonat po třech letech. Trošku mě mrzí, že to nebylo ještě o víc. I první dva půlmaratony byly dobré. V Praze sám za 1:04:03 a týden potom vítězství na MČR v Pardubicích za 1:04:28, kde jsem porazil i “béčkové” Keňany. Nejhorší období začalo, když jsem onemocněl pár dní před maratonem v Praze a rozhodl se i tak nastoupit. Jednak jsem běžel bídně a asi kombinace silné rýmy, kašle a maratonu dost vyčerpala organismus a do konce jarní části sezony jsem předvedl jedny z nejhorších výsledků své kariéry. Poté jsem si dal dva týdny úplné dovolené a relaxu a vše se vrátilo do normálu.”

Máš teď ještě na podzim v plánu odběhat nějaké závody v Čechách?

“V půlce prosince mě čeká tradiční závod Hodonín-Holíč-Skalica a o vánocích Štěpánský běh v Kyjově.”

Před pár týdny ses vrátil z Keni. Splnil pobyt účel? Odtrénoval jsi všechno?

“Byl jsem tam jen měsíc, abych se připravil na MČR v krosu (pozn.red.: bylo z toho 1.místo), ale hlavně jsem s sebou vzal i svého svěřence Martina Zajíce, aby zažil první pořádné soustředění a konečně měsíc v kuse trénoval. (smích) Sice to na MČR neprodal, ale do budoucna bude z této zkušenosti jistě těžit. Pro mě soustředění účel splnilo, znovu jsem se po maratonu vrátil do klasického dvoufázového tréninku a snažil se poběhat něco rychlejšího. Jen mě na pár dní trochu omezila malá viróza, ale nic vážného.”

Sám často říkáš, že jezdíš do Keni jako na chatu. Máš tam opravdu nějaké své ubytování? Jak vypadá?

“Letos jsem v Keni strávil asi šest měsíců, takže jsem tam víc než v Česku. Už loni jsem si tam pronajal apartmán se dvěma pokoji, předsíní, kuchyní a koupelnou. Mám tam věci celoročně, takže si tam pokaždé nemusím vozit tolik oblečení.” (úsměv)

Jezdíš do Keni sám, nebo s někým dalším z Čechů?

“Na jaře nás tam bylo z Čech plno – David Vaš, Marcela Joglová a další. V létě jsem tam byl dva měsíce před maratonem sám. V lednu se tam se mnou chystá například Kuba Zemaník a znovu Tibor Sahajda (pozn.red.: aktuálně nejlepší slovenský maratonec).

Nechybí ti v Keni české holky?

“Ne! 200 km týdně mi stačí.” (smích)

V únoru ti bude třicet. Plánuješ nějaký důležitý životní krok? Nějaký osobák? Nebo máš i velké neběžecké plány?

“Cítím se stále mladý, tak na dvacet, takže třicítku neřeším. Možná jen, že by měly přijít ty nejlepší běžecké roky, tak snad to vyústí v nějaký pořádný osobák! Co se týče neběžeckého života, žádné velké změny na příští rok neplánuji.”

Co bude tvým cílem v další sezoně? Na co se budeš nejvíc připravovat?

“Cílem je dostat se na olympiádu. Bude potřeba běžet buď ostrý limit 2:11:30, nebo alespoň se dostat do 80. místa v redukovaném žebříčku. Co jsem se včera díval, tak to bude potřeba běžet v Praze na úrovni 2:12 (pozn.red.: dvě a půl minuty rychleji, než má osobák). Není to lehký cíl, ale nikdy jsem si nedával malé cíle.” (smích)

Ještě dovol jednu osobní otázku. Devět let jsi hrál na akordeon, což se o tobě moc neví. Zahraješ si ještě někdy? Nepřemýšlel si, že bys na nějaké běžecké párty dal kulturní vložku?

“Asi bych ještě dokázal něco zahrát, ale asi 15 let jsem na to nesáhl. Uvidíme, třeba se k tomu někdy vrátím.”