S jakou bilancí budeš mít spojenou loňskou běžeckou sezonu? Povedlo se ti naplnit stanovené cíle?

„Jsem hodně spokojená, až na nějaké drobnosti jsem byla celý rok zdravá a mohla trénovat. Závodů jsem odběhla asi dvacet. Poprvé jsem si vyzkoušela půlmaraton, zlepšila jsem si osobák na pětku na dráze. Zvládla jsem svůj první horský skoromaraton. Nevzdala jsem legendární horský závod Sierre – Zinal i přes bolestivé křeče. Získala jsem titul mistryně ČR v běhu do vrchu, a hlavně jsem mohla reprezentovat na ME a MS v běhu do vrchu. Za mě dobrý.“

Byla v něčem jiná než ty předchozí?

„Nebyla nijak výrazně jiná, jenom jsem se odhodlala vyzkoušet delší vzdálenosti v závodech, a celkově jsem naběhala víc kilometrů. Naučila jsem se jezdit na kole v rámci regenerace. A díky tomu, že chodím do práce, mám i takový pravidelný denní režim. To mi vyhovuje.“

Který z řady úspěchů ti udělal největší radost?

„Největší radost mi samozřejmě udělalo MS v Argentině. Konečně se mi podařilo zaběhnout dobře při vrcholu sezony. A navíc z toho bylo to nejkrásnější čtvrté místo na světě.“

Z čeho jsi byla naopak zklamaná? Co se nepovedlo?

„Hodně zklamaná jsem byla po ME v běhu do vrchu. To se mi hodně nepovedlo. Vůbec jsem tam nebyla schopná běžet. Mrzí mě to o to víc, že jsem tak špatný výkon předvedla v repre dresu. Ale druhá půlka sezony to naprosto vynahradila.“

Vraťme se ještě k té nejkrásnější bramborové medaili, kterou jsi vydřela na světovém šampionátu v Argentině. Byly hodně náročné podmínky, co se týče počasí i terénu. Jak se ti běželo?

„To byl závod přímo pro mě. Ideální podmínky, protože bylo chladno, pršelo a bylo hodně bláta. Trať byla sice hodně těžká, ale seběh nebyl technický, jen hodně prudký. V českém týmu vládla pohoda, měli jsme dost času na aklimatizaci, a tak jsem si mohla projít i celou 14 km dlouhou trať. Většinou jsou ty šampionáty takové hektické. Všechno – cesta tam a zpět, prohlídka trati, zahajovací ceremoniál, závod, award ceremony – se musí stihnout během čtyř dní. V Argentině jsme strávili tři dny navíc, to byla paráda. Na vše bylo dost času.“

Kombinuješ terén a silnici, kratší kopcovité krosy i asfaltově rovinatý půlmaraton. Jak na to trénuješ?

„Trénuju většinou jednou denně (kromě soustředění), protože chodím do práce, tak ve všední dny vybíháme na trénink v 16:30. Víkend pak věnuji delším výběhům nebo závodům. Průměrně naběhám za týden 80 – 110 km dle období. Na soustředění to pak je až 130 km. Tréninky jsou pestré, od klusání v tempu 5:30, po tempové běhy, delší úseky až ty krátké na dráze. Letos jsem také začala jezdit na kole, je to trénink vytrvalosti a taková příjemná regenerace.”

Čím je pro tebe běh?

„Znamená pro mě všechno, neznám jiný život než denně běhat. A baví mě to, naplňuje mě to. Cítím se skvěle po fyzické stránce. Jsem zdravá a odolná. A taky můžu hodně jíst.“

Na oblíbeném náročném krosu Trailová Závist na konci roku jsi jasně zvítězila a přepsala svůj traťový rekord. Jak sis užila tento závod?

„Trailovou Závist jsem běžela již potřetí a stala se z toho taková příjemná předvánoční tradice. Bereme to s přítelem jako takovou společenskou událost, kde je příležitost si i zazávodit na krásné trati. Vždycky to vyjde na období odpočívání, kdy tři týdny neběhám, a tak to závodění pak hodně bolí. Odpočinek ale asi letos prospěl, když z toho byl traťový rekord. Běželo se mi velmi dobře, až na závěrečné stoupání jsem se cítila silná. Kopce se snažím vždy vyběhnout, kromě kopce na Závist, kde si dávám gel. A v sebězích jsem se letos taky hodně zlepšila, takže jsem si snad poprvé užila i ty skalky v posledním klesání.”

Co říkáš na atmosféru a organizaci pod patronací „ultra“ manželů Jana a Zuzky Bartasových?

„Organizace je skvělá, po závodě si dám kafíčko a domácí pečivo, vývar Silák je super na zahřátí. Zázemí závodu je venku na hřišti, žádné sprchy a šatny, i když letos holky šatnu k dispozici měly. To mi připomíná lyžařské závody z dětství, kde jsme měli na celý den tak akorát vyšlapaný důlek ve sněhu a novinový papír v botách, aby nám nemrzly nohy.“

Co bylo pro tebe top běžeckou událostí loňského roku?

„Za mě tedy běžecké scéně v roce 2019 vládl maraton. Top momentem byl určitě neskutečný výkon Kipchogeho a prolomení hranice dvou hodin. U nás to pro mě byl na začátku roku výkon Vítka Pavlišty v maratonu. A na podzim zase výkon Jirky Homoláče, kterému moc přeju nový osobák."

Jak trávila běžkyně tvého formátu vánoční svátky? Kolik cukroví a dalších pochutin si obvykle dovolíš?

„Nijak speciálně jsem je netrávila, jen jsem se snažila hodně odpočívat a taky víc trénovat. Vánoce vždycky trávíme v rodinném kruhu, pohodově. Upečeme cukroví, na Štědrý den máme domácí bramborový salát, ten miluju. A mamka tradičně vyrobí hodně vaječného likéru (skoro bez rumu). Taky pořádáme Vánočně – Novoroční výběh Atletického klubu Iscarex, vždycky jedeme někam vlakem a běžíme zpět cca 30 km dlouhou trasu a máme i nějakou kratší variantu, aby si každý mohl vybrat. Tentokrát jsme běželi z Lanškrouna na náš tradiční cíl – Kozlovský kopec. Už jsme snad běželi odevšad – Svitavy, Polička, Choceň, Letohrad, Brandýs, Moravská Třebová.“

Už máš jasný závodní diář na sezonu 2020?

„Plány teprve spřádáme, ale cílem číslo jedna bude na jaře si zlepšit čas na půlmaraton. Pak bych se chtěla nominovat na ME a MS v běhu do vrchu a dostat se zase do první desítky. A taky mám ještě nějaké nevyřízené účty na Sierre – Zinal.“