Jak bys zhodnotil loňskou sezonu, co se ti nejvíc povedlo? Na jaký závod nejraději vzpomínáš? A který bys naopak úplně vytěsnil?

“Loňská sezona se mi celkem povedla. Vyhrál jsem maraton, Běchovice, všechny RunCzech závody, které jsem běžel – mezi Čechy pochopitelně -, dokonce v Olomouci jsem byl skoro na velkých stupních vítězů. Dal jsem si na desítce i na maratonu osobáky, tak jsem spokojený. Nejraději asi vzpomínám na pražský maraton, je to obecně asi nejprestižněji vnímaný běžecký závod v České republice, a letos se na něm pro mě všechno dobře sešlo. Úplně se nepovedlo Mistrovství světa v běhu do vrchu v Argentině, kde jsem si nakonec připadal trochu zbytečně. Cesta byla dlouhá a možná právě kvůli ní jsem si pár dní před závodem natrhnul zatuhlý sval v lýtku. Byl z toho nedoběhnutý závod a patálie na další dva měsíce.”

Změnil jsi zaměstnání. Už tedy nemusíš běhat ráno v pět do práce a večer zpátky? Je tvoje nové zaměstnání vhodnější k elitnímu tréninku?

“Pracuji nyní pro stavební firmu. Nemusím sedět v kanceláři od do, takže určitě mám volněji. Nikdo mě nekontroluje, kolik denně strávím prací, ale nárazově je toho docela i dost. Uvidíme, jak to bude na jaře, kdy se předpokládá, že práce bude ještě víc.”

Jaké máš určené vrcholy letošní sezony? Které závody upřednostníš jako stěžejní?

“Jako každý rok je pro mě stěžejní jarní maraton v Praze a od toho se pak odvíjí další závodní program. Určitě se zúčastním opět i nějakých závodů do vrchu.”

Myslíš si, že i ve 34 letech jsi schopen zaběhnout nějaký osobák? Na které trati by si po něm nejvíc toužil?

“Zaběhl jsem si loni osobák na té – pro mě – nejkratší trati 10 km, takže myslím, že na těch delších by to mělo jít snad snáz. Maraton i půlmaraton bych chtěl určitě ještě posunout.”

S běháním jsi začal až na vysoké škole. Předtím jsi byl sdruženář. Uměl bys, resp. nebál by ses skočit ještě něco na lyžích?

“Bál. Ale asi bych to nějak sjel. Stejně jako jsem to sjížděl těch deset let. (smích) Vždycky mi šel víc ten běh.”

S kým nejčastěji trénuješ? Kolik kilometrů týdně teď v zimní přípravě naběháš?

“Nejčastěji trénuji sám. Dost se mnou odběhá kamarád Robert Heczko, ale letošní zimu to úplně kvůli jeho zraněním nevychází. V zimní přípravě naběhám 150 – 170 km týdně. Některé tréninky byly docela povedené, tak uvidíme na jaře, jestli to byl správný směr.”

S tvým bratrem Davidem jsme již rozhovor dělali. Jak si to vysvětlíš, že ty jsi výkonnostně tak nad ním?

“Nevěnuje běhání tolik času a úsilí, má spoustu jiných zájmů. Určitě by byl hodně dobrý běžec, kdyby trénoval soustavněji. Když na to přijde, stačí mu trochu poběhat a dá desítku za 34 minut. Nějaký talent jsme asi oba podědili.”

Koho vnímáš jako svého největšího běžeckého kamaráda? Je to někdo z elitních běžců? Máš nějakého českého eliťáka vyloženě oblíbeného, se kterým rád závodíš?

“Největším běžeckým kamarádem je už zmíněný Robert Heczko, prostě si rozumíme, hodně jsme toho spolu odtrénovali. Myslím, že všichni čeští eliťáci jsme dobrá parta, mám rád, když se sejde dobrá konkurence. Rád závodím s Jirkou Homoláčem. Když ho porazím, je to pro mě takové měřítko, že se závod povedl, a už nezáleží tolik na výsledném času. Když běží Jirka, běžím prostě jen na něj a nic jiného mě nezajímá.” (smích)

Hodně elitních běžců hrálo ve filmu o Zátopkovi. Uvidíme tě tam taky?

“Bohužel ne. Hodně mě zákulisí natáčení zajímalo, ale časově mi to nevycházelo a natáčení jsem se nemohl zúčastnit. Ve filmu ale uvidíte bratra.” (úsměv)

Na jaře se staneš dvojnásobným otcem. Jak se na tuto roli těšíš? Už víš, jestli bude mít Sára bratra nebo sestru?

“Těším se hodně, rodina pro mě moc znamená. I manželce se dost uleví, až nebude muset nosit ten těřich a zase třeba vyběhne. Tentokrát se chceme nechat překvapit, nenechali jsme si prozradit pohlaví miminka.”

Myslíš si, že otcovství tvoje výsledky ovlivnilo tím správným směrem? Že třeba bezdětní kluci v závodě přemýšlí jinak? Ptají se tě soupeři na dceru?

“Jestli tou otázkou směřuješ k tomu, jestli třeba to běhání s rodinou nevnímám tak vážně jako dřív bezdětný, tak ne. Nikdy jsem běhání až tolik neprožíval, běhám, protože mě to baví. Určitě nemám během závodu myšlenky jako běhající matky, nemusím kojit a rychle k dítěti spěchat, ale určitě jsem rád, když mi Sára někde na trati fandí a můžu jí pak v cíli pověsit na krk medaili. Soupeři se mě na dceru vlastně moc neptají.”

Běháš někdy i s kočárkem a se svojí malou Sárou?

“Teď už moc ne. Už víc ťape s těhotnou manželkou. Ale do léta jsme toho společně naběhali docela dost.”

Viděli jsme tě párkrát na stupních vítězů v tričku Běžec+ týmu. Co to znamená? Už nebudeš ve Slovanu Liberec?

“Ano, pokud se podaří dotáhnout přestup, tak letošní sezonu budu běhat za nově vzniklý pražský klub Běžec +.”

Kdo si myslíš, že z té mladší běžecké generace, tě jednou v budoucnu nahradí? Sleduješ mladé české eliťáky?

“Nadějně běhají třeba Viktor Šinágl, Jáchym Kovář, Jakub Zemaník nebo Marek Chrascina. Pokud je bude běhání dál bavit a budou mu věnovat to nutné úsilí, myslím, že by to mohli dotáhnout daleko. Talent jim určitě nechybí.”

Čeho by sis v životě ještě přál dosáhnout? V tom běžeckém, i v tom rodinném?

“Abychom byli zdraví a měli se rádi, to je asi taková obligátní odpověď, ale skutečně mě nic jiného nenapadá.” (úsměv)