V únoru jsi skvěle odběhla ve Španělsku maraton (2:39:17). Byla jsi s výkonem spokojená?

“Byl to původně pro mě spíš tréninkový závod v přípravě na MČR v půlmaratonu a maratonu. Dnes jsem ráda, že jsem Maraton Sevilla stihla před závodním půstem. Spokojená jsem byla, z výsledku bylo znát, že trénuji dobře. Poslední dva kilometry však byly na velkých dlážděných kostkách. Poprvé jsem běžela v Nike Vaporfly, které jsem do té doby vyzkoušela pouze na dráze, ovšem na tom nerovném terénu mě to dost rozhodilo a běžela jsem 4:30/km, takže jsem zpomalila. V cíli mi trenér řekl, že prý mám ještě rezervy. Tak jsem mu odpověděla, že je tedy jdu hledat. (smích)”

Čím tě španělský maraton oslovil?

“Maraton v Seville se mi moc líbil, stejně jako přístup organizátorů, kteří mě pozvali mezi elitu a poprvé jsem tak viděla, jak mají rovné elitní podmínky běžci všech kategorií. V Česku se dostávám do elity pouze při závodech RunCzech, mám elitní číslo, podle možností i ubytování. Organizátor mi to umožňuje na základě předpokladu, že mezi českými ženami se celkově umístím na stupních vítězů. Na zahraniční závody mi chodí pozvání častěji, stejně tomu bylo i v Seville. Tam tyto podmínky dostali i veteráni! Na hotelu a ve VIP autobusu vezoucím nás na start tak byli i starší ženy i muži. Měli možnost využít elitního občerstvení a někteří z nich byli představeni při technické poradě. Tento přístup k veteránům se projevil i ve výsledných časech – já se s časem 2:39 umístila jako čtvrtá v kategorii 40–45 let. To se mi ještě na žádných závodech nestalo, většinou kategorii s přehledem vyhrávám. V Seville navíc padl jak mužský, tak ženský traťový rekord a několik mužů i žen zaběhlo kvalifikační limit pro Tokio.”

I přes potíže v závěru na dlažbě u Nike Vaporfly zůstáváš?

“Pro mě jsou nejrychlejší botou, ve které jsem kdy běžela, určitě u ní zůstanu.”

Jaké jsi měla další závodní plány, než zasáhla pandemie koronaviru?

“Připravovala jsem se na MČR půlmaratonu v Pardubicích a na Pražský maraton s cílem získat co nejvíce bodů ve světovém žebříčku pro olympiádu. Po celý letošní rok ale nebude možné plnit limity a tudíž se nebudou ani počítat možné body pro ranking.”

Moment – chápu tedy dobře, že nevzdáváš kvalifikační boj o Tokio? To by byla pecka!

”Na to odpovídám jasně – nevzdávám! (úsměv)”

Nemáš stálé zaměstnání. Čím se živíš?

“Momentálně ničím… Mám pozastavenou živnost, vzhledem k situaci (pozn.red.: rozhovor vznikal v době koronapauzy) jsem ráda, že nejsem zatížená nájmem a odvody. Chtěla jsem vše risknout a obětovat přípravě s cílem umístit se co nejvýš v žebříčku pro Olympijské hry. Olympiáda v Londýně mi tehdy unikla o fous, pro ME v Moskvě jsem se kvalifikovala, jenže následně zranila. Trenér Otto Seitl mi ale věří a přesvědčil mě, abychom zkusili co nejkvalitnější tréninkovou přípravu, což se povedlo. Ovšem zpráva o zmrazení limitu, tedy nemožnosti po celý rok plnit limity, a nezapočítávaní výsledných časů do rankingu nás zasáhla. Znamená to, že možnost běžet kvalitní závod s myšlenkou na Tokio se posunula o celý rok.”

Nechci se tě dotknout, ale myslíš si, že ve svých 43 letech si ještě můžeš posunout osobáky? Loni se ti podařil rekord na desítce (35:33), věříš si na zlepšení i na půlmaratonu či maratonu?

“Myslím si, že při maratonu v roce 2013 (2:36:42) jsem zaběhla o tři minuty hůř, než jsem měla netrénováno. Dvakrát mi limit na OH utekl o kousek. Každopádně v maratonu mám ještě motivaci se zlepšit.”

Čím si vysvětluješ, že máš pořád stabilní a tak vysokou výkonnost? Máš nějaké tajné fígle, jak si ji udržovat navzdory věku?

“Nic tajného nemám. (smích) Snažím se naslouchat svému tělu, protože ho mám ráda a chci, aby mi dlouho sloužilo. Naše těla jsou dokonalé promyšlené stroje. A pak je důležité dělat to, co člověka baví a naplňuje. V mém případě je to právě běh a věci s ním související.”

Loni se blýskla skvělým maratonem v ohnivém Kataru Marcela Joglová. Jak by nyní dopadl tvůj přímý souboj s ní?

“Každý závod běžím na vítězství. A pokud nevyhraji, vím, že ten den byla soupeřka prostě lepší, takže ji podám ruku a pogratuluji. Věřím, že se s Marcelou na start nějakého závodu postavíme a uvidíme, která z nás bude mít lepší den. (úsměv)”

I Eva Vrabcová avizovala brzký návrat k závodění, možná už na podzim. Uvidíme tedy souboj všech tří aktuálně nejlepších českých maratonkyň?

“Těší mě, že jste mě do trojice zařadili, holky jsou o deset let mladší. (úsměv) Evě přeji, ať vše kolem holčičky zvládne v pohodě a co nejdřív se vrátí k tréninku. Výkonnostně patří do světové špičky maratonkyň a pro mě je to soupeřka podobná těm keňským. Ne, že bych s nimi nesoupeřila, nicméně jsou někde jinde…”

Poběžíš tedy na podzim Prahu, nebo jiný maraton ve světě?

”Věřím, že se situace zlepší a budeme mít možnost se zúčastnit Pražského maratonu, jenž je zároveň MČR. Jaká bude možnost na závody vycestovat, to zatím netuším.”

Stále platí, že běháš raději delší tratě? Půlmaratony, maratony, padesátky?

“Ano, na těch kratších již mladým holkám nestíhám. A taky je doba závodu a možnost si jej vychutnat přece jen kratší…”

Co ultra? Myslíš, že u něj jednou skončíš?

“V loňském roce jsem běžela MS na 50 km v rumunském Brašově. Před třemi lety se MS na 50 km konalo v Doha, kde jsem doběhla na 18. místě. Tyto šampionáty se ale netěší velké pozornosti našich sportovních medií, ani Českého atletického svazu, což je škoda. Zatím je tak mou hlavní distancí maratonská trať.”

Jak dlouho si myslíš, že vydržíš běhat na vrcholové úrovni?

“Já doufám, že radost z běhu mě neopustí. A vrcholová úroveň je vrtkavá, to nikdo z nás neví.”

Sama přiznáváš, že máš zdravotní potíže. O co se jedná?

”Mám potíže s bederní páteří. Naučila jsem se více vnímat své tělo, což je důležitá prevence zranění. Rovněž učení se běžecké technice je z mého pohledu dobrým předcházením přetížení kloubů a šlach, kromě toho, že vás to zrychlí. (úsměv)”

Kromě Tokia, máš před sebou nějaký další běžecký cíl, kterého bys chtěla dosáhnout?

“Jsou to světové maratony. Ráda cestuji a poznávám nové věci a místa. Loni jsem běžela závody v Omanu, Pise, Dominikánské republice, Francii a také v Německu, Švýcarsku či Polsku. Vždy je to pro mne velký zážitek. Ráda bych se ještě některých světových závodů zúčastnila.”

Rozhovor v nezkrácené podobě najdete v tištěném Běhej nebo v sekci pro předplatitele: www.behej.com/clanek/placene