Jiří, bavíme se pár hodin po neúspěšném závodě. Jsi se svým výkonem spokojený?

“S výkonem být spokojen nemůžu. Mé ambice i trénovanost byly mnohem vyšší, než co jsem předvedl. Můj sparing z Keni Roman Fosti se mnou odběhal celou přípravu, totožný trénink, a zaběhl osobák 2:10:46. A to byl trénink postaven na mě, takže můj trenér Robo Štefko udělal velmi dobrou práci, jen já jsem ji nevyužil, což mě mrzí.”

To je pochopitelné. Co se stalo, že jsi na dvacátém kilometru začal zpomalovat?

“Začalo to už o trochu dřív. Lehce jsem se pozapomněl na občerstvovačce na 12. km a už předtím se trošku víc zvedlo tempo, než bych potřeboval. Pak už jsem se v tom spíš plácal, trošku mě začal tahat sval na holenní kosti, se kterým jsem začal mít problém minulý týden, ale myslím, že to výsledek tolik neovlivnilo. Na výkon, na který jsem mířil, se musí sejít všechno a bohužel se mi to nesešlo. Každý, kdo někdy běžel maraton, ví, že když to nejde, tak to v konečném výsledku nejsou vteřiny, ale minuty navíc.”

Kdy ti bylo už jasné, že limit nepadne?

“Asi jak jsem odpadl ze skupiny, tak jsem věděl, že naděje zhasla. Ale stále jsem se snažil běžet na co nejlepší čas. Půlmaratonem jsem probíhal za 66:20. Ale pak to začalo jít dost dolů.”

Byly i myšlenky na odstoupení ze závodu?

“Chvíli tam pár takových myšlenek bylo. Ale řekl jsem si, že jsem netrénoval tolik, abych to bezdůvodně balil jen z důvodu, že to nejde. Ano, je těžké se smířit s tím, že z toho nebude ani osobák. Ale myslím si, že je lepší se vytrápit než si to ulehčit. Víc se dokážu pak smířit s tím, že to ten den nešlo, než že jsem byl k sobě měkkej a vzdal to. Někdo může namítnout, že bych pak líp zregeneroval na další závody, ale běhání podle mě není jen o těle, ale hlavně o hlavě a maraton obzvlášť. Když si vyhodnotím své dvě DNF na maratonu (2016 a 2020, pozn. red.), tak to pro mě bylo ve výsledku horší než doběhnout ve špatném čase.”

2:19 rozhodně není špatný čas…

“Jak by řekli v Keni – time for ladies… A v posledních letech spíš už průměrné.”

Tvé rozpoložení je logické. Má smysl se tě ptát, zda poběžíš koncem května Prahu?

“Popravdě aktuálně nevím… Za dva týdny, jestli zregeneruji, poběžím MČR na 10.000 m na dráze a až Sienu trochu vstřebám, tak se rozhodnu ohledně případného maratonu. Ale rád bych běhal i dráhové závody. Uvidíme, co se vůbec bude pořádat.”