Jak dlouho se budeš z olympijského závodu vzpamatovávat? Sebral ti hodně sil?

“První tři dny jsem byla rozbitá, a i klusání bylo celkem cítit, ale od čtvrtého dne jsem se cítila mnohem lépe. Což ale neznamená, že už je tělo připraveno bušit. Potřebuje se vzpamatovat i hlava a vnitřní prostředí, a až naplánujeme nejbližší cíl, opřeme se do nové přípravy. Je teď prostor plnit i jiné povinnosti a setkat se s nejbližšími, které během přípravy dost zanedbáváme. (úsměv)”

Pochválil tě trenér za výkon v Sapporu? Splnila jsi, co po tobě chtěl?

“Co se týká trenéra a mě, závod, podminky atd. jsme rozebírali a uzavřeli to s tím, že závod byl povedený. Vzhledem k podmínkám a okolnostem, kdo jak zaběhl přede mnou a za mnou. Ale i s ohledem na podmínky před závodem… Pravdou ale je, že jsme věděli, co mám aktuálně v nohách, takže jsme věřili v lepší výsledek. Proto ty rozporuplné pocity. V obecně rovině to špatný výsledek není, ale to vnitřní uspokojení chybí, protože víme, že bylo na víc. Stejně tak vnímám i ohlasy ostatních lidi jako rozporuplné, ale musím uznat, že lidé jsou taktní a vesměs všechny ohlasy byly pozitivní. Ti nejbližší, nebo ti, co skutečně vědí, jaká je za tím dřina a konkurence, byli vyloženě nadšeni. Vidí i celou tu cestu a jsem vážně šťastná, že jsem ji dotáhla do konce. (úsměv)”

Hodně se před olympiádou řešilo, proč jste s Evou a Terezou více nespolupracovaly v přípravě. Není to škoda? Jak to vnímáš?

“Vůbec to tak nevnímám a ani nevidím důvod, proč by to tak najednou muselo být. To, že je najednou více maratonkyň, hned neznamená, že spolu musíme trénovat. Zároveň to neznamená, že si s nimi klidně tu a tam trénink nedám, pokud by chtěly. Doteď jsme trénovaly samy a funguje to, není důvod to měnit. Tréninkový proces k samotnému závodu je dlouhý a každá máme jiný styl přípravy, jiný harmonogram, jiné aktivity pro zpestření, jiná tempa atd. Myslím si, že na tom není nic špatného, že si každá jdeme svou cestou.”

Každopádně konkurence letos všem pomohla k lepším časům. Jak to bylo při samotném olympijském závodě? Vnímala jsi holky i během něj?

“Nijak zvlášť. Já se po celou dobu naopak snažila soustředit jen na sebe a neřešit ostatní, ani (české) holky. Samozřejmě jsem vnímala, když jsem je předbíhala, i jsem zahlédla Evu na občerstvovačce, když musela souboj vzdát, ale nemyslím si, že to mělo nejmenší vliv na můj výsledek. Možná spíše naopak, protože každá jsme to prostředí a podmínky vnímala jinak a spíš bylo těžké udržet koncentraci jen a jen na sebe před závodem a zůstat v pozitivním nastavení. Tím, že jsme nikam nemohly, jsme tím pádem neměly žádný ventil, bylo to strašně dlouhé a pobyt tam bral energii. V závodě jsem byla už jen sama, pak neřeším ostatní, ale sebe.”

Máš za sebou vrchol v podobě olympijského maratonu, jaké jsou tvoje další plány? Máš nyní vůbec chuť do něčeho další, když olympiáda byla “nejvíc”?

“Já teprve plány budu dělat, teď mám pár dní volný režim, tedy jen klusání či jiná aktivita, lehce (úsměv) Tím, že takový ten vnitřní cíl nebyl uspokojen, jsem naopak motivována jet dál, dřít víc! Otázkou je, jaké budou možnosti. Chtěla jsem zkusit New York, ale upřímně – tyto závody si chci spojit i s nějakým dnem navíc, aby to nebylo jen pracovně odbouchnout a letět domů, ale třeba pár dní zůstat a něco vidět, vzchopit se po závodě tam. Navíc tento závod není na rychlý čas. Zkusím tedy možná Valencii, ale to zatím jen slepě nadhazuji. Ještě to budeme řešit s trenérem Honzou Pernicou i manažerem Alfonsem Juckem, který mi s tímto pomáhá.”

Zůstaneš u maratonů, pokusíš se o kvalifikaci na další olympiádu?

“Jak jsem v Tokiu zmiňovala dříve, tréninky šly velmi dobře, i jsem se v nich cítila dobře, takže mi to dávalo jistou naději, že závod bude o něco “lepší”, takže takové to vnitřní naplnění nepřišlo stoprocentně, a to mě žene výhledově do Paříže. Předpokládám ale těžší boj a více holek, které se budou pokoušet (o kvalifikaci, pozn.red.:). Jsem zvědavá a ráda bych byla opět jednou z těch, které pojedou. (smích)”

Už máš jasno v tom, jestli něco změníš v přístupu? Zůstaneš u kouče Honzy Pernici? Přijde nějaká změna ve stravě, v přístupu k tréninku?

“S trenérem jsme si – myslím – oba sedli, takže na tom určitě nehodlám nic měnit. Tréninkově to je spíše otázka na něj, ale když jsme si závod rekapitulovali, tak jsme si říkali, že jsme nic nezanedbali. Se stravou jsem se snažila celkem držet, ale možná i pro vnitřní klid je ještě cesta v sestavení jídelníčku na míru, jak mají třeba cyklisté. Takže výrazné změny nečekám, důležité je pro mne mít hlavu v klidu a pohodě, pozitivně nastavenou. (úsměv) Podmínky neovlivníme.”

Když jsme u podmínek, patří mezi ně i zázemí a možnost soustředit se jen a jen na sport. Jak to máš ty, můžeme tě nazývat profesionální běžkyní? Dokážeš si představit, že by se běh pro tebe stal hlavní prací?

“Ono to tak teď už vlastně je, takže ano. (smích) Ale pořád mám vnitřní zásadu, že mě to musí bavit. Takže o tom jako o práci nemluvím, jen to tak oficiálně je…”

Poběžíš letos menší závody tady u nás? Ráda jsi běhala půlmaratony na RunCzechu…

“U RunCzechu si nejsem jistá, jestli něco vůbec bude, ale určitě počítám minimálně s účastí na NN Night Runu v Praze 18. září. Zbytek doplánujeme za pochodu. Určitě se nebráním českým závodům!”