Závod startoval v širším centru Říma a končil na předměstí v Ostii, to je důvodem, proč se do tabulek jako český rekord nezapíše. Podle regulí Světové atletiky totiž nesmí být místo startu od cíle vzdáleno o více než polovinu celkové délky závodu.

„Je trochu škoda, že to nebyla oficiální trať, protože jsem sice zaběhla nejrychlejší český půlmaraton, ale český rekord se mi nepočítá. Na druhou stranu nejsem zklamaná, protože osobní rekord se mi počítá, a navíc se mi čas z Itálie počítá i jako limit na mistrovství světa v Číně. Z tohoto pohledu je to satisfakce,“ raduje se Stewartová.

„Takhle dobře se mi závod dlouho neběžel, před pěti dny jsem se vrátila z vysokohorského soustředění, což si myslím, že mi pomohlo. Trať byla úplně perfektně udělaná na to, aby se běželo rychle. Vlastně prvních patnáct kilometrů se běželo úplně rovně po dálnici bez žádných zatáček. Jediné, co zpomalovalo tempo, byly kopce, ale to se zase vyrovnávalo tím, že jsme potom běželi dolů,“ cituje Moiru její zastupující agentura Sportegy.

O tom, že Stewartové závod sedl, svědčí i fakt, že běžela většinu závodu osamocena. „Mám radost, že jsem takové tempo byla schopná udržet bez vodičů. Od šestého kilometrů jsem se trhla od skupinky chlapů, protože mi to jejich tempo přišlo takové volnější,“ uzavírá česká reprezentantka.