Marcelo, jak se ti aktuálně vede, jak trénuješ a jakou cítíš formu?

“Bohužel už delší dobu se potýkám s pro mě zvláštním stavem, defacto stále začínám, ale už po dobu jednoho měsíce. Pro návrat ale dělám 100 %, takže věřím, že právě teď, když už bolest a otok kotníku ustávají, svaly povolují, přijde ten pravý návrat k plnému tréninku. Předpokládám, že i to, že na šest týdnů odjíždím do Livigna, celý proces urychlí a kondice se rychle vrátí, ba i navýší. (úsměv)”

Co bude tvým letošním vrcholem, či vrcholy sezony?

“Vrchol sezony by měl spočívat v ME, které probíhá v srpnu v Mnichově, a to konkrétně maraton 15. srpna. Tam se chystám jet přímo po zmíněném soustředění v Livignu.”

Určitě jste hledali příčiny neúspěchu v Rotterdamu, dokážeš se k nim ještě vrátit a lehce je nastínit?

“Týden před závodem mě přepadla viróza, a to velmi intenzivně. Ani jsem nevěřila, že se na start postavím. Není vyloučeno, že se jednalo o covid, a ty pocity i průběh tomu dosti odpovídaly. Kvůli tomuto zásahu do těla a zřejmě i skutečnost, že i přesto jsem běžela téměř 30 km, mé tělo významně oslabily."

Jaká jste přijali opatření s koučem?

"Po návratu jsem jen lehce klusala, přidala kolo a plavání. Tím jsem sice snížila intenzitu pohybu, ale byl hodně zatěžován již dříve operovaný kotník, který se přidal a způsoboval mi bolest. Tím docházelo k jeho ulevování a vše se začalo řetězit. A tak jsem se trochu zacyklila. S trenérem jsme samozřejmě zkoumali, co se děje, a pravidelně jsem navštěvovala fyzioterapii. Přibylo mnoho nových cviků pro domácí cvičení a trochu jsem si poupravila svůj harmonogram tak, abych se mohla dostatečně věnovat kompenzačním cvičením. Zároveň jsme nechali chvíli volnější režim, aby si odpočinula i hlava.”

Došlo pro letošek k nějakým změnám v realizačním tý­mu?

“To bych ani neřekla. Respektive snad kromě toho, že chodím pravidelně k Pavlovi Albrechtovi na fyzio. Přidala jsem teď před Livignem i pravidelnou návštěvu doktorky Bílkové a jejího týmu. Jinak je vše při starém.”

Jsi jednou z tváří značky Puma, jak se ti v botách této značky běhá? Byla to velká změna oproti minulým zkušenostem?

“Obrovská změna bych asi neřekla, ale změna tam určitě je. Každá bota je jiná a jsem stále v procesu poznávání. (úsměv) Ale pochopitelně se mi v nich běhá dobře, jinak bych v nich neběhala. Jen je potřeba, aby si každý vyzkoušel, jaký model mu sedí. Neznám značku, kde by jednomu běžci seděly naprosto všechny modely dokonale. I proto jsem ráda, že mám možnost modely vybírat a měnit podle toho, na jaký trénink se chystám.”

Jaké používáš modely bot? Víme, že kromě závodních silniček Nitro Elite Racer máš ještě tréninkové Run XX Nitro. Obojí to jsou lehoučké boty, vybírala sis je sama? Podle čeho ses rozhodovala?

“Závodní obuv Deviate Nitro Elite je pro mě alfa omegou a zbožňuju ji. Je lehká a pohodlná. A pak také používám Velocity Nitro 2 a Magnify na regenerační klusy, protože jsou hodně měkké a pohodlné. Run XX Nitro používám teď nově a pravda, že velmi často. Možná je to i tím, že běhám nejčastěji 8–18 km městem a na takové délky jsou ideální.”

Jak ses zžívala s karbonovými závodkami, musela jsi nějak zásadněji ladit svůj krok? Mají oproti jiným karbonkám něco speciálního, na co sis musela zvykat?

“Naopak, závodní bota mi padla jak poklice na hrnec. Splynula dokonale s nohou, baví mě moc od samého začátku.”

Pro představu, kolik zhruba měsíčně naběháš? Jak rychle musíš boty měnit, když cítíš, že už mají odslouženo?

“Kilometráž se hodně odvíjí od toho, v jaké fázi se nacházím. Třeba teď by mě strčil do kapsy lecjaký hobby běžec, ale na soustředění se kilometráž může pohybovat i kolem 200 km za týden. Asi nedokážu přesně časově odhadnout, jak dlouho mi bota vydrží, jelikož je doma střídám. Ale hodnotím-li soustředění a to, že si beru třeba obuv na objem, tempo, rychlost/intervaly, tak tam klidně mohu nechat i tři páry po dvou měsících.”

Máš ráda pro trénink – delší výběhy – spíše hodně tlumivé boty, nebo preferuješ spíš reaktivnější?

“Tady bych opět řekla, že záleží na situaci. Poslední dva měsíce jsem vyhledávala hodně pohodlí a tvrdá obuv mi dělala problémy. Ovšem teď už začínám standardně trénovat a vyhovuje mi zlatá střední cesta. Ty úplně pohodlné měkké boty pak využívám spíše jen na odpolední nebo naopak ranní krátké regenerační běhy.”

Závodky jsou nyní prakticky všechny na několika centimetrech tlumícího materiálu, navíc mívají hodně velký sklon. Myslíš, že se to stane standardem? Dříve byly závodky takové ty šlupičky bez tlumení…

“Já bych spíš řekla, že už se dávno standardem staly a teď se jen zdokonalují. Pravda je, že snad nechci vědět, kam až se jejich vývoj dostane. (úsměv).

Muselo to obnášet velké změny v běžeckém stylu na vysoké karbony přejít, že?

“Ona samotná bota vám styl upraví, ale opět musím dodat, že karbonová obuv je vhodná jen od určité rychlosti, a ne pro všechny. Pokud někdo běhá dejme tomu v tempu 5:00/km, bota mu může spíše uškodit. To pociťují i na sobě. Sama musím i na výklus boty vyměnit, protože by mě pak bolely nohy.”

Máš nějaká speciální kompenzační cvičení na chodidla a lýtka třeba po maratonu?

“Po maratonu volím spíše pasivní regeneraci a návštěvu fyzioterapeuta, zejména masáž a jemné metody. Až pak zapojím protahování, zejména však hamstringů a hýžďových svalů. Velmi příjemné je ale promasírovat si plosky takovým malým ježečkem. Nebo se projít po masážní podložce, střídání teplé a studené vody, vykousat se lehce, bosky po trávě…”

Co se týče vybavení – především závodní běžkyně bude určitě zajímat, jak jsi spokojená s podprsenkami High Impact Bra Elite a Mid Impact Strong Bra. Vnímáš v nich zásadnější rozdíl?

“Rozdíl určitě vnímám, protože když vám podprsenka nesedí nebo někde stahuje, může to ovlivňovat dýchání. Právě Hight Impact Elite Bra mě už od pohledu velmi zaujala, zároveň materiálem i švem, bohužel je však vhodná pro děvčata více obdařená, než jsem já. Pro mě je tedy pohodlnější druhá varianta, anebo mi celkem vyhovují lehce prodloužené topy se střední podporou.”

Dáš tip ještě na nějaký zajímavý svršek, který od Pumy používáš?

“Hodně intenzivně teď používám Mid Impact Training Bra, tu mám moc ráda.”