Start na druhých OH v životě (při prvním startu doběhla v Aténách v roce 2004 přes vražedné vedro na dobrém 28. místě v čase 2:40:58) si Anička předsevzala už po skončení loňské sezóny a podřídila mu veškerou zimní přípravu. Počátkem roku odletěla do USA, kde se dlouhodobě připravovala v coloradském Boulderu.

Když odlétala, řekla mi: „Vím, že musím nejvíc zapracovat na vytrvalosti. Nevěnovala jsem se jí od předloňska, po autohavárii v Nigérii jsem začínala velmi opatrně, přednost loni dostaly jednoznačně vrchy. Ten jediný loňský maraton (Duluth, USA, 2:42 hod., pozn. aut.) jsem zaběhla vysloveně z podstaty.“

Protože americký manažer Pichrtové nedokázal pro svoji klientku zajistit odpovídající podmínky od organizátorů římského maratonu 16. března, pokračovala Anička v intenzívním tréninku všeobecné a tempové vytrvalosti. Přitom vyjednávala s managementem maratonu v Curychu 20. dubna.

Krátce před koncem nejdůležitější fáze přípravy ji však postihla další rána – došlo u ní k těžko vysvětlitelné luxaci sacro-iliakálního kloubu (kloubní spojení křížové části páteře a kyčle). MUDr. Jiří Wallenfels, přední maratonec a lékař, jen kroutil hlavou: „To se normálně nemůže stát vlivem tréninku, pokud v poslední době nějak tvrdě nedopadla na zadek, beru to spíš jako pozdní následek nigerijské autonehody. Při ní se jí zřejmě kloub nepatrně posunul a při dlouhodobé zátěži mohl vypadnout. Tomu by odpovídaly i poškozené vazy a svaly v této části těla, na něž si rovněž stěžovala.“

Buď jak buď, po selhání amerických doktorů chiropraktiků se Anička z USA přesunula koncem března do Velké Británie, kde ji dala dohromady její osobní fyzioterapeutka Denise a v dubnu už byla schopná zase běhat. Do Curychu ovšem místo ní přišla jen omluva.

Společně jsme se pak pokoušeli najít v kalendáři maratonů takový, který by splnil dvě podmínky: především musel být zahrnut do vybraných závodů, na nichž lze jedině plnit limity, a za druhé musel být v době, kdy by už závodnice smazala zraněním zaviněné tréninkové manko. V určitém období přicházel v úvahu i PIM 11. května, Kodaň 18. května a v krajním případě i Stockholm 31. května.

Nakonec však vyhrála nabídka z hlavního města Kanady. ING Marathon Ottawa je vyvrcholením dvoudenního maratonského víkendu 24. – 25. května, který zahrnuje také závody vozíčkářů, lidové a dětské běhy. Jde o největší kanadský maraton, kterého se loni zúčastnilo na 30 000 běžců ve všech uvedených závodech. Loni byl tento sportovní svátek „vyprodán“ již 14 dní před termínem konání a letos to asi nebude jiné. Jde o typický městský maraton, vedený centrem hlavního města provincie Ontario na jednom velkém okruhu, kde jediné stoupání tvoří náběhy na mosty přes Ottawa River a nad dálnicí 417. Počasí je v této roční době v této části Kanady přibližně stejné jako u nás – není vyloučeno vedro, ale ani lijáky.

Již nyní, týden před dnem konání maratonu, seznámili pořadatelé na svých stránkách veřejnost s některými špičkovými atlety, které za týden uvidíme. Mezi muži je opět přihlášen loňský vítěz a držitel traťového rekordu Keňan David Cheruiyot. Držitelem vůbec nejlepšího výkonu mezi přihlášenými je však jeho krajan Petr Kipkemboi Bor (2:08:12). K favoritům budou patřit určitě i další Keňané Sammy Njoroge (2:11:05) a loni druhý Vincent Kiplagat (2:10:49), překvapit může i mladý Etiopan Tafre Alemayehu.

Zajímavé je, že si Ottawu ke splnění limitu na OH vybrali kromě Aničky i někteří další známí evropští maratonci. Přihlášen je např. i u nás známý Litevec Mingaugas Pukstas, policejní mistr světa z Istanbulu 2006 (2:12:53) a účastník ME v běhu do vrchu v Malých Svatoňovicích 2006, dále zkušený Ukrajinec Jevgenij Božko (2:13:13) Lotyš Aigars Fadějevs (2:18:15) a Francouz marockého původu Ahmed Ezzobajrí (2:11:18). Samotná Kanada dnes příliš dobré maratonce nemá, nejlepší domácí běžec Mc Innes tam běžel loni pouze za 2:18:05,5.

Favoritkou závodu žen zůstává loňská vítězka, v Kanadě naturalizovaná Ruska, Ljudmila Korčaginová, která loni zdolala trať maratonu za 2:31:56,6. Diváci v neděli uvidí i loni třetí Jeshi Esayasovou z Etiopie (2:35:50), Francouzku Zahiu Dahmaniovou (2:29:58), debutující Maročanku Asmae Leghazuiovou a častou soupeřku naší Petry Kamínkové, Kristijnu Loonenovou z Nizozemska. Mezi těmito běžkyněmi se neztratí ani Pichrtová s osobním rekordem 2:32:39. Závod začíná na evropské zvyklosti velmi brzy – maratonci i maratonkyně vybíhají čtvrt hodiny po vozíčkářích, přesně v 7 hodin. Při šestihodinovém časovém posunu mezi Ottawou a Prahou se nemusíme bát, že bychom – jako nedávno při hokejích – ponocovali. První maratonci jsou očekáváni v cíli krátce po 15. hodině středoevropského letního času.

Poslední e-mailová zpráva od Anny Pichrtové před odletem do Ottawy:

Ahoj,

příprava probíhá v pohodě a do Kanady se už moc těším! Z Anglie odlétám v pondělí. V závěru přípravy jsem běžela zde v Anglii dva menší závody na 10km a oba s přehledem vyhrála, tak doufám, že jsem dobře připravena. Mimochodem, od zranění jsem se připravovala pod „dozorem“ své fyzioterapeutky Denise Park po celou dobu zde v Anglii. Teď už si jenom odpočinout a dobře vyladit. Nebude to lehký závod, protože po autonehodě v Nigérii jsem běžela jenom 1 maraton, San Diego, loni za 2:42…tak uvidíme, jak to zvládnu. Ze závodu si nedělám těžkou hlavu. Vím, že na něm „nechám“ všechno a to je to nejdůležitější! Jestli to bude stačit na OH, to se uvidí za týden. Stejně se na tu dřinu docela těším..i když to nejsou vrchy! Nejvíc mám ráda doběh maratonu… poslední cílovou rovinku se stovkami diváků, člověk už ví, že to zvládnul, je plný euforie… a nejkrásnější je pak pohled na časomíru, kde se objevují „přátelská“ čísla, která jsme si předsevzali…no není tomu vždy tak…ale to nakonec taky nevadí. Pak přijdou další dny a my opět vyrazíme na naše oblíbené stezky a trasy, načerpat tu čirou energii lehkým běžeckým pohybem vpřed!

Moc pozdravuji všechny na webu.

Anka Pichrtová

Výsledky A. Pichrtové v maratonu z databáze IAAF

Web závodu

Předpověď počasí pro Ottawu na yahoo.com