Pokud máte vžitou představu, že typický Řek je poněkud velkoústý a rád sám sebe prodává coby ikonu daného sportu (a Kouros by tuto představu naplnil asi beze zbytku), pak Fotis jako by byl přesným opakem. Skromný, ochotný odpovědět na otázky těsně před samotným závodem roku a ještě se omlouvá, že jeho angličtina není stoprocentní a s překladem odpovědí mu musela vypomoci sestra. Přitom pohled do jeho tréninkového deníku na Stravě, se kterým se před veřejností (a soupeři) netají, vám nejspíš přivodí mírnou nevolnost a točení hlavy: za poslední měsíc neměl tento čtyřicátník jediný den volna bez sportu, měsíčně letos dal vždy 800km+ a za devět měsíců nastoupal celkem 180 výškových km…

Spartathlon je již za dveřmi, tebe čeká obhajoba dvou jasných vítězství. Necháváš přes Stravu všem nahlédnout do svého tréninku a je jasné, že i letos budeš jasným favoritem. Je tvým cílem “jen” vyhrát, nebo se budeš pokoušet i o překonání letitého rekordu závodu Yiannise Kourose a zaběhnout poprvé pod 20 hodin? Loni to bylo minutu přes 21 hodin, jenže v tom bylo i sedm kilometrů navíc, kdy jsi bloudil a následně se vracel na trasu…

“Jdu do závodu s cílem jej vyhrát potřetí za sebou. Ale pokud během něj ucítím, že jsem schopný dosáhnout dobrý čas, zcela určitě po něm půjdu! Trénoval jsem tvrdě a cítím velké sebevědomí, ale prosím mějte v patrnosti, že pokud běžíte ultra, nedostanete nic zadarmo a automaticky, stát se může cokoliv.”

Jaké máš podmínky pro trénink? Podle Stravy vidíme, že běháš i přes den, takže se dá mluvit o profesionálním zázemí?

“Nebylo to jednoduché se dostat na mou současnou výkonnostní úroveň s tréninky odpovídajícími profesionálnímu sportu. Byly to krušné chvilky až do roku 2021, kdy jsem vyhrál poprvé Spartathlon. Do té doby jsem coby policista musel trénovat po nocích. Přes den šichty a rodina, mám ženu a dvě děti, které potřebovaly mou přítomnost. Po tom vítězství mi Policie pomohla v tom smyslu, že jsem si mohl přizpůsobit pracovní dobu tréninkům. To je taky způsob, jak nyní mohu trénovat a pracovat současně. Předtím byl pro mne odpočinek vysloveným luxusem!”

Jak řešíš stravu a příjem energie během takto náročných tréninků a hlavně závodů?

“Během ultrazávodů se cítím svobodný, bez jakýchkoliv tlaků a přemýšlení o tom, kolik kalorií a kdy bych měl je přijmout. Samozřejmě jím při závodě hodně gelů, vezmu si toast se sýrem a třeba špagety a taky piju hodně koly. Nesu vždy v patrnosti, že nesmím zapomínat na jídlo, hlavně sacharidy, ale neblázním z toho. Spíš si beru kousek jídla tu a tam, ale nemám na to speciální strategii. Spíš beru každé ultra jako běžný den mého života.”

Předchozí otázku ohledně energie původně položil Radek Brunner, kterému mimochodem moc děkujeme za to, že nám moc pomohl s domlouváním rozhovoru. Možná tím neměl na mysli jen energii, kterou tělu dává strava a pití.

“(úsměv) No, pokud myslel nějaký druh spirituální energie, musím k tomu říci toto: Když jste mentálně na správné cestě, pak přijde další závod a všechno je jinak. Tímhle způsobem zjistíte, že nikdy nejsou žádné závody stejné. Důležité ale je, být v dobrém psychickém a mentálním stavu. Protože během závodu musíte čelit ohromnému množství negativních myšlenek.”

Loni jsi vyhrál, přestože jsi na trati dokonce jednou lehce bloudil. Co se ti dalšího vybaví, když zavzpomínáš na minulý ročník?

“Davy lidí kolem trati a atmosféra během závodu. A samozřejmě neskutečný byl i doběh, to je pořádný balík silných pocitů a dojmů. Už jen vzhledem k historickému významu tohoto závodu a faktu, že se odehrává pro mne doma v Řecku, to celé možná vnímám ještě odlišněji a výrazněji. Co se týče otázek na rekord trati, ano, mám rád výzvy a čas v cíli mám na mysli pořád, během celého závodu.”

Dřív jsi běhal skyrunning, co tě přivedlo na silnici? Kde se ty sám osobně nacházíš nejvíc?

“Víte, já vlastně ani sám sebe neidentifikuju jako skyrunnera. Prostě když jsem skyrunningu plný, přesunu se na silnici. A opačně. Hodně to záleží na tom, jak a čím začíná můj atletický rok. Ale co je jisté – miluju běhání! Mám rád nové výzvy a určitě budu zkoušet různé věci, aniž bych teď měl něco konkrétního na mysli.”

Takže ani nedokážeš jasně říci, zda se budeš znovu pokoušet jako v minulosti o překonání světového rekordu v běhu na 24 hodin? Sania Sorokin je, zdá se, v této disciplíně aktuálně králem, ale ani jemu se to nyní úplně nepovedlo…

“Sorokin je nejlepším silničním ultraběžcem a má na to z nás všech nejvíc dělat světové rekordy. Bohužel jeho poslední závod úplně nedopadl, jak si představoval, ale přesně o tom je ultra. 24hodinovka je určitě výzvou i pro mne. Zkoušel jsem ji v Barceloně loni v lednu, ale i já jsem musel tehdy odstoupit, po 19 hodinách. Uvědomil jsem si, že na to, co jsem se pokoušel dosáhnout, jsem nebyl připraven a že musím na sobě makat víc. Ale zcela určitě se o rekord znovu pokusím.”

Pokud vyhraješ Spartathlon i letos, potřetí za sebou, jaká je pravděpodobnost, že tě uvidíme na startu za rok znovu?

“To je otázka… Fakt vám na to nyní neumím odpovědět. Je to závod, který miluju. Ale mám v plánu i jiné věci, které bych rád zkusil. Trénovat na Spartathlon zabere hodně času a moc mi nedává prostor pro účast na jiných trailových závodech. No, uvidíme po neděli. (smích)”

S laskavou pomocí Radka Brunnera