Jak vypadala tvá letošní příprava na Spartathlon a jak jsi s ní spokojen?

“Letos jsem si to nastavil tak, že jsem se chtěl co nejlépe připravit na MČR na 24h v Kladně na konci července a pak se snažit nějak udržet formu do Spartathlonu. Zimní příprava probíhala parádně. Na jaře jsem měl na pár týdnů výpadek, ale to ještě nic neznamenalo. Začátkem července jsem cítil super formu. Pak se ale něco pokazilo a začal jsem mít problémy s nohou. Naštěstí můj fyzio je „kouzelník“. Dostal mě do stavu, který mi umožnil v Kladně vyběhnout a nakonec z toho byl slušný výkon. Po Kladně jsme zdravotní problémy řešili znovu, takže tři týdny byly úplně bez běhu. Pak jsem se postupně rozbíhal a s posledními čtyři týdny jsem odběhal to, co jsem potřeboval a na co jsem před takovýmto závodem zvyklý. Zatím to vypadá, že bych mohl stát na startu v lepším zdravotním stavu než loni a i forma snad nějaká je. Takže jsem vlastně v závěru s přípravou spokojený, i když to nebylo úplně jednoduché.”

Co sis odnesl z minulých účastí a čeho se chceš vyvarovat letos?

“Na Spartathlonu budu letos počtvrté a z předchozích tří účastí jsem si vždy něco odnesl. Po té první to bylo to, že chci co nejvíce eliminovat čas běhu v tom úmorném horku druhého dne. Prostě být v cíli co nejdřív. Když jsem to běžel poprvé, tak jsem dobíhal odpoledne a byl to fakt mazec. Od té doby tvrdím, že největší borci jsou ti, co na trati stráví ještě celý druhý den. Po druhé účasti jsem si říkal, že by bylo vhodnější začít rozumněji, aspoň o pár vteřinek na kilák pomaleji. No, stejně jsem se z toho nepoučil a loni to opět na moje poměry dost napálil. Loňská zkušenost je jasná, protože jsem udělal školáckou chybu. Případné křeče nebudu řešit tekutým magnézkem. To mi loni udělalo ve střevech takovou rotiku a tak mě to vybralo, že jsem byl v těch největších kopcích téměř bez energie. Naštěstí jsem se pak dal do kupy.”

Čím je pro tebe Spartathlon? jde to s něčím porovnat?

“Já zase nemám až tak s čím porovnávat. Po své první 24hodinovce jsem si vysnil Spartathlon a od té doby v podstatě téměř nic jiného než 24h a Spartathlon neběhám. Takže se jedná o vysněný závod, na který se už několik let vracím.”

Jakou roli hraje atmosféra v české skupině? Cítíš oproti loňsku nějakou změnu?

“Atmosféra v týmu hraje velkou roli a dá se říct, že je to důvod, proč se tam každý rok vracím. Jádro tvoří parta několikanásobných účastníků a vždy je tam i několik nováčků. Už z diskusí na whatsappové skupině to vypadá, že to bude opět fajn „párty“! (smích)”

Jak to chceš letos rozběhnout? Bude letošní ročník něčím specifický?

“Rád bych to rozběhl o něco opatrněji, tak jak jsem zvyklý na 24hodinovce, ale těžko říct, jestli se nenechám opět strhnout. (smích) Letos to bude specifické tím, že není start v pátek, ale až v sobotu, takže by v Aténách ráno nemusel být takový provoz. Také to vypadá, že by letos nemuselo být až tak extrémní vedro. Na první den je zatím v předpovědi maximum nějakých 25 stupňů.”

Ne každý závodník má rád před závodem otevřeně odkrýt své ambice. Jak to máš ty?

“Hlavně dokončit a proběhnout si s manželkou a Dušanem cílovou rovinku. To je vždycky nejvíc. Loni jsem skončil 20 vteřin za osobákem. Pokud by se mi ho letos podařilo vylepšit, byla by to třešnička na dortu.”