Jaké si odvážíš největší dojmy a zážitky z letošního ročníku Spartathlonu?

“Jen ty nejlepší! To, co se podařilo českému týmu, je skutečně výjimečné. Opravdu dokonalé by to bylo, kdyby se podařilo dokončit závod úplně všem. Každému bych to moc přál! Ale věřím, že pro ty, co nedokončili, to byla cenná zkušenost, ze které budou v budoucnu těžit. Sešli jsme se tam výborná parta a je škoda, že ta prima dovolená je již minulostí.”

Dovolená… Od předloňska jsi uříznul z výsledného času na Spartathlonu přes 6 hodin. To je úžasné! Co za tím hlavně stojí?

“V přípravě jsem nic zásadního nezměnil. Zásadní byla znalost trati, kdy už jsem věděl, co mě v konkrétních úsecích čeká a na co se připravit. V roce 2019 jsem navíc udělal pár chyb v občerstvování a trochu mi selhala hlava, protože už jsem se soustředil pouze na to, abych nějakým způsobem dokončil. Pokud nejste v sobotu v cíli včas a zažíváte to horké peklo druhého dne, kilometry přibývají opravdu pomalu a je to i psychicky vyčerpávající.”


Podle mezičasů jsi tentokrát šel zcela stabilně, bez výkyvů. Bylo to tak i v reálu? Kdy a kde na trati to pro tebe nebylo zrovna jednoduché?

“Celkově mi závod sedl. Drobné krize přicházely a odcházely, ale nebyla žádná, která by mě výrazně zpomalila nebo zastavila. Nejhůře jsem se cítil asi po prvním větším stoupání přibližně na 115. km. Nebylo to ale daleko na větší občerstvovačku v Nemee, kde jsem plánoval více se najíst. Ta pauza mi tam pomohla a pak už to bylo opět příjemnější.”


Měl jsi zprávy o dění před tebou? Hned několik borců muselo odstoupit nebo na ně přišla náhlá krize.

“Věděl jsem, že se od začátku pohybuji kolem desátého místa. Při výstupu na nejvyšší vrchol na 160. km a následném sestupu jsem se postupně dostal před dva Slovince a pod kopcem jsem se dozvěděl, že jsem aktuálně sedmý. S tím jsem běžel až někam na metu 200 km, kde mi na checkpointu oznámili, že jsem šestý. To už jsem udržel až do konce. Po závodě jsem se dozvěděl, že na 195. km odstoupil Maďar Bodis. Vůbec jsem nevěděl, jak to vypadá za mnou, a zejména ke konci jsem z toho byl trochu nervózní.”


V čem jsi běžel a jak ti boty sedly?

“Běžel jsem v Mizuno Rider 24. Ridery mám vyzkoušeny a běžel jsem v nich i předchozí ročník. Minule to bylo úplně bez puchýře, letos to odnesl pouze jeden nehet.”


Čím ses občerstvoval a jak vypadá tvá strava před, při a po závodě?

“Základ tvořily gely. Používám Agave #9 a k tomu spoustu ionťáku. Z větších jídel jsem si dal na občerstvovačkách jednou trochu těstovin, jednou rýži a párkrát polévku. Jinak jsem si bral rozinky, banány, občas nějaký chips nebo sušenku. V posledních hodinách jsem vypil dost coly. Před závodem se snažím jíst snadno stravitelná jídla. Základem bývají těstoviny. Po závodě jím cokoli. (smích)”


Letos sis udělal skvělý osobák na 24h, v Řecku jsi formu potvrdil. Spolu s Radkem a Milanem patříte nyní mezi světovou třídu v ultra. Byl to tvůj záměr se dostat takto daleko, nebo se sešlo víc věcí současně?

“Mým záměrem je snaha o posouvání výkonů. To, že se to daří, je odměnou za náročnou přípravu.” 


Co dál? Jak bude vypadat zbytek roku a co napřesrok?

“Momentálně si chci hlavně pořádně odpočinout a od listopadu se začnu postupně připravovat na novou sezonu. Do konce roku určitě již žádný závod nepoběžím. Konkrétní plány na nadcházející sezonu zatím nemám. Rád bych běžel aspoň jednu 24hodinovku. Zvažuju i Spartathlon.”


Vídáme tě i na kratších domácích závodech, trénuješ na nich rychlost? Nebo máš k některým z nich hlubší vztah?

“Kratší závody? Ty lze spočítat na prstech jedné ruky! Běžím jen ty, ke kterým mám srdcový vztah. Typickým příkladem je Vysocký krosový půlmaraton, který pořádá skupina nadšenců ze sousední obce. Byl to můj první závod, který jsem kdy běžel! Na start tohoto závodu se postavím pokaždé, kdy to jen trochu půjde.”