chytrá akce pro děti a pěkné fotky

Dobře, kluci! :) To je přesně ono. Pokud bude ovlivňovat děti někdo jiný, než nějaká zamidrákovaná guma při tělocviku, možná si neodnesou takový blok jako já. Když jim někdo ukáže, že může být běh i zábava a super způsob relaxace, možná se nenarodí nový Zátopek, ale určitě ubude obézních dětí.

Určitě moc dobrý nápad. Přeju dnešní mladé generaci, aby měla na běh v hodinách tělocviku lepší vzpomínky než já díky špatnému nesystémovému přístupu tehdejších tělocvikářů. Vždyť běh je krásný sport a člověk to vůbec nemusí dotáhnout tam kam Zátopek- běhat se dá i pro zdraví a radost a to vůbec není málo.

Skvely napad. Uz se tesim na ty statistiky:-).

Pekna prace, jen tak dal!!

Podle me zkusenosti deti a lide jsou ve sve podstate dobri. Veskere potize zacinaji, kdyz tzv. „autority a odbornici“ na patricnych mistech svoji neschopnosti komunikovat (ve vetsine pripadech davaji prikazy).

Obycejne uprimne povzbuzeni, fandeni a potvrzeni bytosti ve smyslu „to bylo super“, „fakt se ti to povedlo“, „jsem na tebe pisny“ dokazi delat zazraky.

>> BuckTheBug, 11. 6. 2008 14:42:02

Obdivujem Tvoju schopnosť nachádzať v sekunde riešenia. Zátopek nebol k behu privedený láskavým prístupom, alebo dlhodobými motivačnými praktikami. Bol k nemu nemilosrdne donútený „zamidrákovanou gumou při tělocviku“. Ako Baťov učeň utekať musel. Nepomohlo mu ani zamknutie sa na WC. Guma ho vymákla a vyhnala utekať. Preto z trucu vyhral. Ale koľko sa rodí za 100 rokov takých Zátopkov? Ak niekto od malička behá, to z neho ešte bežca neurobí. To čo robí z človeka bežca, si buď prinesie so sebou na tento svet, alebo neprinesie. Problémom je, ako tých pár vyvolených jedincov, ktorí to niečo majú, objaviť.

Nemyslím si, že „soutěživost je přirozená vlastnost dětí“. Je to vlastnost vypěstovaná dospělými a světem, ve kterém žijí. Také si nemyslím, že dětem přináší něco dobrého.
Nicméně přinést dětem radost z volného pohybu vlastního těla je skvělý čin.
Díky za něj.

Dobrý den,článek působí pěkně, optimisticky, jako že ta situace není až tak špatná. Ale věta „běh děti zajímá a hodně“ je opravdu velice naivní a docela mě pobavila. Jakožto učitel TV a aktivní běžec, bych zhodnotil aktuální oblibu běhání a běžeckou kondici na naší škole následovně.
Už jenom běh na 250 m vyvolává u většiny dětí kyselý ksichty, když se dozvědí, že se poběží kilák, objeví se vyvalený oči a různý vymluvy od bolesti svalů až po astma a pylový alergie.
Oblíbenost běhání se objevuje u dětí, kteří mají úspěch nebo patří k nejlepším(tak 5%),ale i sehnat dvanáct dětí ochotných běžet za školu přespolní běh ( místo vyučování – což je podle mě velká motivace, když už nééé reprezentace školy) je někdy složitý úkol ( u dívek dvojnásob těžší),další skupinu tvoří tzv. neutrální postoj – odběhnu, aby se neřeklo, ale nepředřu se, natož abych se zapotil(tak 20 %), další skupina (75 %)zaujímá postoj nutné zlo.
Trochu lepší situace je u menších dětí na prvním stupní + šestá, někdy sedmá třída, tak je ještě zájem o pohyb více spontálnější. Děti v dnešní době baví nejvíce míčové sporty – florbal, fotbal, hokejbal, basket, vybíjená, hodně taky softbal. Pak existuje několik procent dětí , který nebaví vůbec nic.
Běžecká kondice a výkonnost je u dětí na velice špatné úrovni, když bych měl hodnotit podle klasifikačních tabulek, mělo by z vytrvalostního běhu a z atletiky vůbec jedničku kolem 25 % dětí. V šestý a sedmý třídě většinou objeví tak 6 – 8 kluků co 1000 m v kuse prostě neuběhnou, ani v mírném tempu kolem 6 –7 minut.
Ale abych jen nehanil, jsou i vyjímky co dokážou běžet 3:20, jedná se však o děti věnující se něčemu jinému, nejčastěji fotbalu.
Moje odpovědi na otázky: Dnešní děti na tom jsou fyzicky hůře. Děti jsou ale stejný, jen je jiná doba a celá společnost – pohodlná, konzumní, nezdravá.......
 

>> Michal M., 11. 6. 2008 18:50:55

Ted to vidim take. Cestinare proste jde poznat na sto honu. :D :D

Pravidelně pořádáme závody pro mládeže v kategoriích od předškolního věku Jsme vesnice s 750 obyvateli a přesto se závodů zúčasnňuje více jak 150 dětí. Je však jedna pravda, že největší účast je v kategoriích do 12 let věku. U těch starších je to s účastí horší a zúčastňují se většinou už jen ti, kteří za „něco“ běhají. Že se najdou talenty ? Určitě! K rozvíjení tohoto talentu je třeba nejen odhodlání těchto jedinců, ale hlavně jejich rodičů.

>> eN, 11. 6. 2008 18:04:13

Sorry, ale mám dojem, že děláš závěry dřív než dočteš! Nic takového, kvůli čemu se čertíš, v mém komentáři není!

>> BuckTheBug, 12. 6. 2008 14:52:04

Ja som sa nečertil a ani sa nečertím. Iba som obdivoval a konštoval 

Chtel jsem tu napsat neco vcera – a byl bych prvni! :), ale pak jsem se nejak do toho zamotal a nakonec jsem odeslani zavrhl. Kdo by taky cetl tak dlouhy monolog? Nicmene reakce vcerejska a dneska me opet „rozhybaly“.

Patrim k tem, kteri denodenne pracuji s detmi a problem vidim predevsim v podminkach, motivaci a pocitacich. Celkove, a to nejen u deti, fyzicka kondice upada. Kazdy si sedi za tim svym pocitacem a zbesile do nej busi ci klika mysi. Ti rozumnejsi to samozrejme kompenzuji sportem ci jinou ohybovou aktivitou. Jak je na tom ale dite, ktere ma za rodice „datly“ s antisportovnim myslenim a hruzostrasnymi zazitky na sva skolni leta? Muzete se stavet na zadni jak chcete, ale rodice prece vi nejlepe, co je pro jejich dite nejlepsi a co naopak nejhorsi. Jak je napr. mozne, ze je dite uvolneno z telesne vychovy (bolesti zad – dolezeno i lekarem!) a pritom zaroven hraje vrcholove volejbal?! Naopak dite omluvene rodici prosi doslova na kolenou o to, aby mohlo s ostatnimi behat ci hazet. Kdyz mu to dovolim a neco se mu stane, mam na krku zalobu rodicu. Pak jsou samozrejme i rodice, kteri berou sport jako neco podradneho. Lidusku podpori, jazykovku podpori, i tanec – prece jen se jedna o vice kulturni zalezitost nez nejake pinkani do mice ci behani. …
Ne kazdy clovek dovede deti dobre motivovat a pritahnout je k te ci one cinnosti. Bohuzel, ac mame u skoly velky pozemek (travnaty), kraj nam nechce/nemuze poskytnout dotaci na dobudovani arealu. Mame pouze cca 110 m dlouhou atletickou ctyrdrahu s umelym povrchem (aspon to!). Dovedete si asi predstavit, co to znamena na ni bezet 1000 m nebo 1500 m. Okolo kuzelu 5 kol resp. 7,5 kola. Zatez mozna vic psychicka nez fyzicka. Presto jsou jedinci, kteri dobrovolne zadoni o moznost zlepsit si cas!
Kdyz jsme se letos s kolegou pri PIM dovedeli o moznosti Juniorskeho maratonu (stafeta), zkusili jsme sondovat zajem. Jen predbezne se prihlasilo lidi na dve stafety! Zajem by tedy byl, nekteri uz dokonce hlasi samostatny pravidelny trenink! Nic jsme neslibili, pouze jsme se ptali na zajem a basnili, jaka to je FAJNA akce!!!
Kdo ma trochu prehled o etapach lidskeho vyvinu vi, ze clovek je zpocatku spise sprinter a s vekem mu rychlost ubyva. Naopak je to s vytrvalosti – ultramaratonci jsou spise zrali muzi nez mladi jinosi. U deti to plati dvojnasob. Vetsinou je jedna cinnost nebavi moc dlouho (vyjimkou cislo 1 jsou samozrejme pocitace). Rict nesportovnimu diteti, ze pobezi 1 km, ho malem porazi jeste pred startem! U sportovce to bude prijato lepe, ikdyz casto zaslechneme nejake to remcani. Pritom kdyz hraji kluci fotbal, basketbal ci hazenou, nabehaji casto nekolikanasobne vice.
Dalsim dulezitym faktorem muze byt pocasi, resp. uvaha kantora o nem. Znam kantory, kteri vyzenou sve sverence na drahu pres slunecne poledne a doslova je nuti bezet delsi behy. Nejen ze se vetsina z deti nezlepsi, ale jeste jim bude spatne a odnesou si hruzostrasne zazitky. A neodpustim si presny opak, kdy si dite v zajmu splneni „klasifikacnich testu“ musi pri spatnem pocasi odbehnout 1 km v telocvicne okolo volejbaloveho hriste! Neznalcum pomuzu s vypoctem: strana hriste ma 9 m, tj. obvod po carach 54 m a do 1 km se nam tak vejde temer 28 okruhu!!!

Takze – at to shrnu:
 

1. Za zaklad povazuji pozitivni motivaci (+ povzbuzovani, hecovani, chvaleni, atd.) … mozna by stalo za zvazeni, zda jsou dost motivovani kantori, ale to patri na jiny pisecek …

2. Pak by nebylo od veci, kdyby nekdo „tam na hore“ (vlada?!) zacal premyslet trochu konstruktivne. Videl jsem telocvicnu jedne specialni skoly a tajil se mi dech. Cvicili totiz v kapli! Na tech asi 10 metrech meli dva basketbalove kose a nekolik sloupu. Nekdo mozna namitne: aspon neco, ale uz jen z ciste bezpecnostniho hlediska jste jako kantor jednou nohou v kriminale a deti v nemocnici. Vsichni ted propaguji vselijake projekty a granty, ale podminky jsou kolikrat naprosto nesmyslne a pro vetsinu skol tim padem nedostupne. Ty, ktere na neco dosahnou, dostanou stejne jen zlomek pozadovaneho (ze by systemova chyba?).

3. Neskodilo by vetsi zapojeni rodicu (to se tyka vychovy obecne). Nekteri chodi sve ratolesti povzbuzovat na kazdy zapas/zavod/tre­nink, jini neprijdou, ikdyz je vyzvete. Jen si vzpomente, kolik rodicu jste videli hrat si s detmi, behat s nimi apod.? Od urciteho veku STOP! Ma sve kamarady, me uz nepotrebuje … Rodice taky obcas prijdou s myslenkou, ze od toho maji deti ve skole telesnou vychovu, aby se to naucili! Jo, kdyby bylo max. 10–15 deti ve skupine (stejne jako u jazyku nebo ve cvicenich z matiky ci cestiny), to by bylo mnohem INTENZIVNEJSI uceni. A take intenzivnejsi ZABAVA! Ale ve 30? … Alespon ze se nam v posledni dobe rozmaha cykloturistika. Ikdyz nase cyklostezky jsou tema samo pro sebe.

4. Omezit pocitace na nezbytnou cinnost. Sam vim, kolik zbytecneho casu u nej stravim a to nemusim byt na netu! Zajimave take je, ze nektere deti vyvijeji nejvyssi pohybove usili paradoxne pri presunu k pocitacum (o prestavce)! Musi tam byt prece prvni, aby je nikdo nepodsedl!

Tim se kruh uzavira, protoze se opet dostavam k motivaci. Dejte diteti cil a patricne ho motivujte – ono se ROZBEHNE! (plati samozrejme i pro dospele – viz Buldok a maraton)
Proto se mi take libi citat od Karla Capka: CHCETE-LI ZAPALOVAT, MUSÍTE SAMI HOŘET. A o tom to je.

>> BOBika, 12. 6. 2008 18:41:56

Pekne napsano.

>> BOBika, 12. 6. 2008 18:41:56

bez urážky, ale toto je typicky kantorský příspěvek k problematice běhu (a velmi podobný jakémukoli jinému kantorskému příspěvku na libovolné téma neoblíbeného předmětu).
Asi nemá cenu polemizovat nad potřebou motivace a zapojením rodičů do aktivit, ale je potřeba stát nohama na zemi a tělocvikář prostě musí pracovat s realitou, kterou je většinově lenivá populace, která k tomu příkladem vede i děti.
Právě tak nejsou zlem počítače, ale to, že nedokážeme najít zajímavější alternativu k nim. Zkrátka je potřeba vzít realitu jaká je a v ní hledat cestu místo hořekování nad rodiči, okolnostmi atd.

Já osobně si myslím, že není jinak vůbec nic. Když jsme měli na základce běhat 12 minut, taky jsme se vymlouvali… Sprint ještě, ale dlouhý běh? Pro většinu zkažený den! A na střední! Tlustá tělocvikářka nás „děsný dámy“ vyhnala po městě a naháněla nás z kola. Otřesný. Takže běh jsem dloooouho nesnášela. Až v dospělosti jsem mu přišla na chuť, ani nevím, jak. Asi z nutnosti a časových možností. Takže co já mohu posoudit, i my běh všeobecně nenáviděli a radši poposedávali u hřiště a probírali nesmysly Nebyly počítače, ale jinak je to nastejno 

Já jsem „dlouhé“ běhy jako dítě běhal vždycky rád, přestože mi nešly. Naopak sprinty jsem uměl, ale moc mě nebavily. Asi to bylo tím, že mě k delším běhům (řekněme pro radost a kondici) přivedl táta. A to je to, co já vidím jako přínos téhle akce. Vždy je dobré, když vám krásu běhu někdo odhalí. A kdyby se povedlo pro běh získat jedno dítě ze sta, bude to mít smysl. Ostuda totiž, podle mě, není, že nemáme běžce na světové úrovni. Ostuda je, že je člověk běžící parkem ještě dost často považován za exota.

>> koyama, 13. 6. 2008 10:22:19

Presne tak. Mnohem strucneji napsano, ale o to lip to zrejme vyzni!

>> Jecminek.Masel­nik, 12. 6. 2008 23:58:44

Hmm, tohle by se dalo zase považovat za typický příspěvěk toho kdo nemá o daném tématu ani tušení. Jestli sis dobře všimnul tak v mém i kolegově příspěvku píšeme o realitě.
Nejsou to samozřejmně jenom počítače, ale taky třeba to že ten tělocvikář může na dítě působit 2 h za tejden, když to doma těch hodin bude asi podstatně víc.......ale to už je podle tebe asi hořekování.

>> blatnicek, 13. 6. 2008 14:32:06

„Diky predsedo, ze jsi se me zastal!“ :)

>> BOBika, 13. 6. 2008 14:47:07

Tady se asi vytvoří dvě strany: ti, co běhají navzdory tomu, jak jim kdysi běh ve škole při tělocviku znechutili… a pak tělocvikáři. Netvrdím, že vy dva jste stejní, jako byli ti naši, ale nějaké ty ozvěny tam taky slyším… [Honza]

>> runtimeerror, 13. 6. 2008 14:55:03

Takže, my jsme sem napsali jen jak to ve školách prostě je, a nějaký úvahy, proč to tak je a co za tím stojí. Jestli si sebou neseš doživotní trauma z učitele tělocviku tak je my Tě upřímně líto. Tak tedy zkus napsat jak bys motivoval děti k běhání a vedl citlivě (aby nedošlo k psychyckým traumatům) hodinu tělocviku, ve který bys chtěl rozvíjet vytrvalost, to mě vážně zajímá...... Máš slovo......

>> blatnicek, 13. 6. 2008 16:05:58

Ještě se k tomu dneska dostanu, jen mi tu teď hoří něco k odevzdání… ale o doživotním traumatu jsem tuším nic nepsal. Fakt si myslím, že se dá diskutovat i v dobrosrdeč­nějším duchu. Jak říkám, jen to dopíšu a vrátím se sem. [Honza]

>> runtimeerror, 13. 6. 2008 16:16:10

Nevím, co všechno mi blatnicek ve své reakci má za zlé, ale já se budu snažit hájit jen to, co jsem opravdu napsal:

Je naprosto typické, že když se někdo dozví, že jsem začal běhat, příp. že jsem uběhl například půlmaraton, reaguje na to tím, že nejdelší vzdálenost v životě uběhl ve škole při tělocviku a že to bylo něco tak šíleného, že už to nikdy znovu nezkoušel. Sám jsem měl zkušenost podobnou, běhy na 1500 m apod. jsem protrpěl, protože jsem je zkrátka běžel moc rychle. A moc rychle jsem je běhal, protože nás do toho nutili, ať už způsobem známkování nebo hecováním, či spíš ponižujícím pokřikováním.

No a v tvém příspěvku jsem zahlédl ty klasifikační tabulky a zmínku o těch, co dokážou 3:20 na km a napadlo mně, jestli by třeba nebylo lepší někdy ty stopky nechat v kabinetu…

BOBika chce zase „omezit počítače na nezbytnou činnost“. Počítače nemůžou vůbec za nic. A ze zkušenosti s vlastními dětmi vím, že jediné omezení, které trvale a účinně funguje, musí vycházet z jejich přání či potřeby, neboli děti samy musí stát o něco jiného víc. A tady je hrozně důležité mít kolem sebe nějaké příklady – v rodině, v okolí, ve společnosti vůbec. Takže klíč k tomu, kolik dětí bude rádo běhat, mají v rukou dnešní třicátníci a čtyřicátníci.

Další kantorský příspěvek.
Tak nejprve k otázce – děti jsou na tom podstatně hůře, co se týče pohybových schopností a dovedností. Jako učitele TV mě velmi mrzí a štve, když dostanu na druhý stupeň děti, které prakticky nechtějí sportovat. Jediné, co chtějí při tělocviku dělat, je vybíjená, nechat se vybít a pak sedět.
Přiznám se, že první půlrok s nimi vždycky hodně bojuji a to jen díky „nánám – učitelkám z 1. stupně“, odkud si by si měly přinášet návyky. Není snad větší ostudou, když dítě na 2. stupni nedokáže přehodit hřiště, do písku skočí s rozběhem sotva dva metry, nezná základní pravidla her a tak bych mohl pokračovat. Jenže děti to nevzrušuje, bo měly od paní učitelky vždycky jedničku.
Musí se změnit hlavně pohled dětí a rodičů na tělocvik. „Na jedničku se teď nenadřu a mám ji zadarmo.“ „Když mě to nebaví, máma napíše omluvenku.“ „K čemu to budu potřebovat?“ Myslím, že zdravý rozvoj jedince a pravidelné sportování je hooodně důležité.
Poměrně značný rozdíl je mezi kluky a slečnami. Holky jsou úplně mimo a u velkého procenta kluků je problémem uběhnout vytrvalost (je jedno jestli jde o 1000 m, 1500 m nebo Cooperův test). Výjimky u obou pohlaví tvoří ti, co dělají aktivně nějaký sport.
Pro ilustraci a reálně. Vždy v tomto období pořádáme atletický víceboj. Děti mají na výběr čtyři disciplíny z pěti (50 m, výška, dálka, kriket (koule) a vytrvalost). A teď fakta – účast děvčat ze 6. a 7. třídy celkem sedm!, účast děvčat z 8. a 9. třídy celkem deset! Ostatní nic, dojely si nakoupit a projít se po městě. Druhý den jsou ve škole jako by se nechumelilo a s parádní omluvenkou. Co s nima zmůžeme? Kluci 6. a 7. třída – 23 účastníků, 8. a 9. třída – 13 účastníků.
Vaší akci chválím, ale jak dlouho to těm dětem vydrží? Jen do té doby, co to bude sponzorované. Dnešní děti jdou jen za odměny. A dostane se akce i k „zapadlým“ školám?

>> fuji, 14. 6. 2008 08:38:13

Myslím, že každá generace si stěžuje, jak je to dneska děsné a že to dřív bylo lepší – a nemusí jít samozřejmě jen o tělocvik.
Napsal jsi to výstižně. Nicméně na druhou stranu jsi popsal přesně to, co pamatuji z 80. let… Tělocvik bavil tak čtvrtinu lidí, většinou z těch, kdo stejně sportovali. Ostatní mrmlali, tvářili se otráveně, ale byli aspoň rádi, že není zrovna matematika nebo chemie.
Je tedy nějaký zásadní rozdíl mezi dnešní dobou a minulostí?
A ještě jedna věc: možná se v tomto směru role tělocvikáře přeceňuje. Pochybuji, že dokáže nesportující děti přivést k trvalému sportování. Kdo si nenašel cestu ke sportu ve svém volném čase nebo koho k tomu nepřivedli rodiče nebo kamarádi, toho hodiny tělocviku nepřesvědčí, i kdyby byly dělány co nejzábavněji.

>> fuji, 14. 6. 2008 08:38:13

Jo,jo jak přesné, do pátý třídy hrajou jen vybíjenou, a to ještě stylem tady máte míč, učitelka si jde sedout a kouká na ně. Pak s nima člověk začíná úplně od nuly, ještě tak fotbal.....ale naučit je něco těžšího třeba volejbal, softbal to už je práce na roky a roky.
Právě jak píšeš, tahle akce je dobrá, ale když přijede do školy někdo „cizí“ , něco za to běhání dostanou, tak se ty děti budou chovat vždycky jinak. Mě jednou navštívil kamarád z atletickýho oddílu, aby se poohlédnul po nějakým tom talentu, po několik slovech " kdo to je", „proč tu je“ většina z dětí lítala jak na baterky, což jsem v "normálních hodinách neviděl.

>> runtimeerror, 13. 6. 2008 23:35:19

Hmmm, tak běhat bez stopek?? To je zajímavá myšlenka. Dělala to moje kolegyně s děvčaty. Pak když jsem s nima šel na školní závody neuběhly 600, respektive 800 m v kuse. Prostě byly vybrány jako nejlepší ze třídy. A co když se mě dítě zeptá? „běžel jsem dobře?“......­.odpovím mu asi kousek za Honzou takže jsi dobrej, nebo předběhnul Tě i Lojza tak to teda nic moc.
Určitě se nedržím nějkejch tabulek,(to by byli hooodně špatný známky) oceňuju hlavně snahu a individuální zlepšení každýho jednotlivce.

Přidám svojí vlastní zkušenost:
Základní škola: štěrkový ovál vzdálený pár set metrů od školy, všichni učitelé v pohodě, učitel v 8. a 9. třídě při běhu i povzbuzoval, bylo to dobré.
SŠ: Škola postavená asi před 10 lety – štěrková rovinka za školou dlouhá 100m, takže se tam dalo běhat jen 60m – to jsem běžel myslím 2×. Jinak se chodilo běhat do nedalekého parku – za 4 roky jsme tam byli myslím taky 2×. Není čemu se divit, že děti neběhají, když to takto vypadá… Hlavně že jsou tam kurty na tenis, hřiště na volebal a velký trávník na fotbal…
No ve škole mě k běhu vážně nepřivedli, měl jsem štěstí, že jsem se v 9. třídě vykašlal na spolužáky, které jsem už po několikáté přemlouval, ať se mnou jdou na menší cyklistický závod a šel sám…

>> blatnicek, 13. 6. 2008 14:32:06

Jsem bývalý učitel a celkem i dlouholetý trenér sportovního oddílu, takže si nemyslím, že bych o tématu neměl ani tušení:-).
Vy sice s kolegou o realitě píšete, ale vůbec z ní nevycházíte. 2 hodiny těláku týdně, například, jsou standardem ve školství dobře 40–50 let, spíše déle, vidět v tom dnes problém mi příjde úsměvné. Taky motivace dětí k pohybu je zcela jiná, asi nižší, ale jiná a nejsem přesvědčen o tom, že na to je většina kantorů připravená. Je to stejné, jako nářky češtinářů, že děti nečtou a přitom dětem nutí od nejútlejšího věku stále stejné čtení jako před 100.
Nezpochybňuji rozhodují roli rodiny jak ve výchově, tak ve sportu, ale učitel holt musí reagovat na aktuální stav a ne naříkat, jak bejvávalo.