Vrchařská výzva: Splněno? Myslím že ano

Původně jsem měl v úmyslu spojit účast na MS s malou rodinnou dovolenou, ale nakonec bylo všechno jinak. Manželka, která mi trpělivě a bez větších protestů pomá­hala s celou přípravou, se nakonec z pracovních důvodů nemohla zúčastnit. Ani mně mé časové plány nevyšly na sto  procent, když jsem namísto čtvrtka dorazil až o den později.

I tak mi poměrně pozdní páteční příjezd stačil jak na vyzvednutí startovního čísla, tak na základní prohlídku trasy. Zvlášť důležité pro mě bylo, že jsem si v klidu a bez stresu mohl zblízka prohlédnout sjezdovku, po které měla vést jedna z náročnějších pasáží trati. Na kompletní průzkum celé trasy ale už nebyl čas. Ono to možná nakonec bylo docela dobře, že jsem předem nevěděl, jaké stoupání mě čeká v samém závěru.

Nevím, jestli to bylo způsobeno mým podvědomým pocitem, že se není čeho bát, protože za sebou mám přece tak kvalitní přípravu jako nikdy předtím, ale večer před startem nepřišla vůbec žádná nervozita. Usnul jsem neuvěřitelně snadno a v klidu se prospal do ranního budíčku, plánovaného na šestou hodinu.

K snídani jsem nechystal žádnou speciální běžeckou výživu. Kombinace buchet s koblížky se příznivcům zdravé výživy možná bude zdát nevhodná, ale mně naprosto vyhovovala. Jen jedna věc mi začínala dělat starosti. Už od rána bylo neobvyklé teplo, které se s postupem času změnilo na docela slušné vedro.

V jedenáct jsem se zašel podívat na start první, tedy té úplně nejstarší kategorie, ale pak jsem se ještě vrátil na pokoj a hodinu se prospal. Naštěstí opravdu jen tu hodinu. Když si představím, že bych po dvouměsíční přípravě svůj závod zaspal, dovedete si představit titulek závěrečného dílu? Já raději ne. Vzbudil jsem se právě včas, abych se volně rozběhal a rozcvičil. Jediný problém byl uhlídat si, aby trasa mého rozklusání vedla ve stínu, protože kolem jedné hodiny odpoledne už bylo doopravdy horko.

Když se blížil start, pořadatelé nás marně lákali do startovního koridoru. Nikomu se na přímém slunci nechtělo být ani o minutu déle. No ale nakonec jsme se ke startovní čáře srovnali včas. Tehdy jsem si také všiml, že běžím i s Annou Pichrtovou a Ivanou Sekyrovou. Ale moc jsem se s nimi neproběhl. Hned po výstřelu vyrazily neskutečným tempem.

Závod jsem rozbíhal zvolna a opatrně. Vedro nemám rád. Zvlášť když se běží do kopce. Pak jsem se ale pozvolna dostával do svého tempa. Stoupání na sjezdovce bylo docela kruté, ale to jsem pořád ještě netušil, co se chystá na samý závěr. Ještě že je lidská paměť tak milosrdná, že za pár týdnů už si nebudu pamatovat na to, že v závěrečném stoupání jsem se cítil docela hrozně. V paměti mi ale určitě zůstane ten nádherný pocit v cíli a ten krásný výhled ze Slamníku, který jsem si cestou nahoru příliš nevychutnal.

A ještě jedna poznámka k závodu. Jméno na startovním čísle je docela výhoda. Povzbuzování křestním jménem pomůže dvojnásob. Těch lidí, co na mě volali jménem, bylo docela hodně. Vím, že mě všichni nemohli znát z Vrchařské výzvy, i když díky ní mi asi přece jen fandilo o něco víc diváků. Nenapadlo by mě ale, že některým lidem může má účast v seriálu vadit. Třeba se jim časem podaří vyřešit vlastní mindráky. A snad i beze mě.

Na neděli jsem měl od Miloše předepsaný jen kratší výklus. Ve zdejší krásné krajině to snad nebude problém. Nedělní závod rád přenechám jiným. Co bylo zvláštní, už pár hodin po závodě jsem se cítil naprosto fit. Jen mírná únava v nohách, ale jinak vše v naprostém pořádku. Nejspíš se na tom částečně podepsalo vedro, díky kterému jsem možná nepodal úplně maximální výkon, ale tělo se pak zotavovalo z menšího vyčerpání. A asi i ten dvouměsíční pravidelný trénink přece jen nese nějaké výsledky:-)

Škoda, že jsem zatím neměl možnost probrat své dojmy s Milošem. Ten se teď prohání po jiných kopcích. Rozhodně ale celá příprava stála za to. Poznal jsem, že systematický tré­nink vedený někým zkušeným má svůj smysl, získal jsem nové zkušenosti, poznal nové lidi. Určitě se s nimi budu potkávat na dalších závodech. Budou nové výzvy. Možná už za týden na noční desítce.   

Dušan Šebek dokončil závod v kategorii M35 na 28. místě v čase 1:06:32. V absolutním pořadí všech závodníků, kteří se vydali na trať 11,3 km dlouhou, mu patří 138. místo. Celkem tuto trať dokončilo 394 běžců a běžkyň.