TJ Geotest Brno - štika osmdesátých let

Některé kluby pracují s neutuchající vnitřní  sílou  svých vesměs dobrovolných nadšenců dál, jiné skomírají a vezou se na pozůstatcích bývalé slávy.

V průběhu mnoha let se objevovaly a zase zanikaly nové oddíly se svým specifickým zaměřením nebo zvláštním vedením, některé měly jepičí život, jiné fungují dodnes a každý z nich svým způsobem přinesl nějakou štěpinku do historického dění naší atletiky.

Rád bych vám trochu jiným pohledem krátkodobě zúčastněného pozorovatele představil Geotest Brno – štiku osmdesátých let minulého století v soutěžích družstev.

Nechci se přímo zaobírat podrobnými sportovními výsledky, jichž tento speciální oddíl zaměřený jen na ženské složky měl za svou krátkou historii velmi mnoho, třeba i medailí na Mistrovstvích republiky jak jednotlivců, tak i družstev. Vždyť také měl ve svých řadách i několik československých reprezentantek a pracovalo v něm mnoho velkých trenérských postav nedávné minulosti, z nichž některé ovlivňují atletiku u nás dodnes. To bylo pokaždé zárukou velmi dobrých výsledků. Ale to nevidím já až jako tak důležité, to mají všechny kluby ve své historii, zajímavá byla filozofie klubu, který vznikl pod vedením nezapomenutelného ing. Karla Martíška a okolních brněnských  trenérů a funkcionářů.

Neznám podrobnosti vzniku a ani bych je nechtěl pitvat, ale oni vnesli do zatuchlé doby atletiky nový, svěží vítr se svým charakteristickým přístupem a postupně díky ekonomickému zajištění nabalovali do své činnosti moravské trenérské veličiny i s jejich svěřenkyněmi.

Tehdy se vše odvíjelo od soutěží družstev a také v Geotestu Brno se vedla grand prix dle bodování a podle toho se nejlepší atletky i se svými trenéry zúčastňovaly nádherných soustředění u moře nebo zahraničních zájezdů po atletických mítincích v Evropě, na tu dobu téměř neuvěřitelných, a také bylo propláceno, snad poprvé u nás, celkem slušné bodné i pro trenéry.

To samo o sobě vedlo, jak jsem již předeslal, k velkému zájmu trenérů o členství v tomto oddíle a rád bych jich alespoň pár připomněl. Určitě na některé zapomenu a jiné jsem ani neznal, ale snad mi to odpustí, zároveň se jim i omlouvám.

Duchovním otcem, jak jsem již řekl, byl ing. Karel Martíšek. Mám ho pořád před očima, jak přede mnou, se svým nezapomenutelným wartburgem a ještě nezapomenutelnějším stylem jízdy, pro který by asi v současnosti byl bodovým králem, křižuje silnice Evropy. Většinou jsme totiž po závodech jezdili auty. Svým osobitým přístupem se staral o pohodu v klubu.

Šedou eminencí byl i současný skvělý trenér a manažer Josef Sečkář s obrovskou zásobou atletických talentů, zejména s neuvěřitelnou Erikou Suchovskou. Zázemí klubu držel v rukou vrhačský matador ing. Radim Jetelina se svou partou kamarádských vrhaček a dalším důležitým článkem ve vedení se později stal i třebíčský perfekcionalista Míla Zeman.

V oddíle zakončila svoji kariéru jedna z našich nejlepších běžkyň sedmdesátých let Božena Sudická – Vykydalová i s excentrickým trenérem Vykydalem z Přerova, pracoval tam ing. Milan Žižlavský ze Slavkova, objevitel a trenér například Luboše Tesáčka či Jirky Floriána a také  Mgr. Petr Kotyza starší.

Dál bych připomněl olomouckého odborníka Jindru Vacíka, který s řadou svých skvělých běžkyň (např. Libou Vojáčkovou a Lenkou Pumelovou) přivedl a objevil naši současnou nejlepší vytrvalkyni Petru Drajtzajtlovou – Kamínkovou nebo bruntálského běžeckého specialistu Honzu Urbana s řadou výborných štrekařek, či překážkářského odborníka z Krnova Lojzu Kuchaře a působila tam i řada dalších trenérských osobností.

Asi by mi ledacos většina členů oddílu odpustila, jen to ne, kdybych zapomněl na to, že v oddíle také závodila pozdější miss České republiky a současná ředitelka České miss, doufám, že to píši správně, tohle jde opravdu dost mimo mne, Michaela Maláčová.

To je jen namátkou chabý výčet skvělých lidí, mezi kterými jsem měl tu čest chvíli pobývat i s trojnásobnou československou rekordmankou Magdou Medkovou. Zažívali jsme fantastické chvíle, na které se nezapomíná, jak na závodech, tak na různých akcích oddílu, zejména pak na úžasných soustředěních v Greifswaldu v bývalé NDR. Tam mimochodem mnozí z nás poprvé okusili, že moře je opravdu slané, a v plavkách se chytře potulovali na hranici nuda pláží.  Vzpomínám na pobyty v tréninkovém centru Geotestu ve starém vápencovém lomu v Lipovci v Moravském krasu a také na pravidelné závody v nedaleké Vídni, kde jsme  pořád s úžasem hleděli na pro nás barbarsky rozmazlený kapitalistický svět.

V devadesátých letech po velkých změnách ve společnosti, kdy se sport dostal až na okraj zájmu, ukončil činnost i tento specifický atletický oddíl a pro nás zůstaly nostalgicky krásné vzpomínky se spoustou fotek nádherné doby našeho sportovního mládí a s občasnými setkáními starých kamarádů.

Tolik jen krátký pohled do možná pro vás nezajímavé doby a historie. Myslím si, že všichni, kteří odváděli tuto obrovskou práci pro rozvoj atletiky u nás, si zaslouží připomenout a pevně věřím, že jste si alespoň trochu se zájmem přečetli moje neuspořádané vzpomínky.