Diskriminace žen. Opravdu?
Musím reagovat na včerejší článek Jarky Holasové Chceme rovnoprávnost i při běhu. Opravdu to vy ženy vidíte takhle? Opravdu cítíte diskriminaci? Opravdu máte pocit, že se proti vám muži spikli?
Pojďme se tedy vrátit o pár desítek let zpátky. To, co se nám dnes zdá jako diskriminace, totiž nespadlo z nebe. A víte, že prvním člověkem, který si zaběhl trať novodobého olympijského maratonu, byla žena? Nevěříte? Opravdu, je to tak.
Na samém začátku nepochybně o diskriminaci šlo, byť byla vedena těmi nejlepšími úmysly. Všechny lékařské kapacity se tehdy shodovaly, že vytrvalostní běh je pro ženský organismus vyloženě škodlivý. Dnes už asi nezjistíme, odkud se ten názor vzal. Nenašel se jediný odborník, který by se odvážil přijít s opačným tvrzením.
Řekyně Melpomena Louanidová, která se původně chtěla zúčastnit prvního olympijského maratonského závodu společně s muži, byla pořadateli odmítnuta, a proto se rozhodla běžet maratonskou trať sama o den dříve před oficiálním závodem. Trať z Marathonu do Athen zdolala za čtyři a půl hodiny. Muselo uplynout mnoho let, než se našly další, tentokrát už oficiální, následovnice.
Frontální útok žen na olympijskou účast nastal v roce 1928. S odstupem času musíme konstatovat, že pro ženský běh to byl útok velice nešťastný. Ženy atletky tehdy mimo jiné poprvé závodily v běhu na 800 metrů. Na start nastupovaly sportovkyně spíše odvážné než trénované. Nezkušenost spolu s minimální přípravou vykonala své. Značná část startovního pole v tom prvním půlkařském závodě na trati zkolabovala. Odpůrcům ženského běhání spadl do rukou argument, proti kterému se roky marně hledala odpověď.
Dalších 32 let pak ženy na atletickém oválu nesměly v závodě uběhnout víc než půl kola. Až kolem roku 1960 nastalo postupné uvolnění a ženské tratě se začaly pomaličku prodlužovat. Po osmistovce se pro ženy uvolnila patnáctistovka, pak tři kilometry a nakonec po dalších dlouhých letech i desítka.
České ženy si na nových se tratích vedly od samého začátku víc než zdatně. Vždyť například Jaroslava Jehličková se v září roku 1969 stala světovou rekordmankou na tehdy nejdelší oficiální ženské trati 1500 metrů časem 4:10,7. V rekordních tabulkách se tehdy držela téměř tři roky.
Ani cesta na maratonskou trať nebyla (pomineme-li ojedinělý pokus řecké běžkyně) vůbec snadná. Až do druhé poloviny šedesátých let nemohla žena na účast v maratonu vůbec pomyslet. Kathrin Switzer se v r. 1967 přihlásila pod jménem „K.Switzer" do (do té doby výhradně mužského) Bostonského maratonu.
V průběhu závodu byla jedním z pořadatelů odhalena. Když se jí pokusil zabránit v dalším běhu, ostatní běžci se Kathrin zastali a proti dotírajícímu pořadateli ji ochránili. Ona tak mohla jako první žena v historii Bostonského maratonu závod dokončit. Paradoxně na tehdejší pořadatele Bostonského maratonu pohlížíme jako na nejhorší zpátečníky, ale ve skutečnosti to byli právě oni, kteří způsobili průlom, do té doby nikde jinde ve světě nevídaný, a pustili ženy na trať.
Dnes už bereme účast žen na závodech jako naprostou
samozřejmost. Já osobně je ve startovním poli vítám. Mnohé mají rychlost
srovnatelnou s mým veteránským tempem. Běh v závěsu za ženou je mnohdy
příjemnější nejen proto, že žádná z nich se neodváží navléci na
sebe měsíc nepraný dres, jak to bez mrknutí oka udělají jejich mužští
kolegové. Jediný problém pak mívám s tím, že na těžším terénu
zapomínám koukat pod nohy.
Pořadatelé to ale také nemají jednoduché. Vypisujte na malém regionálním závodě ženské kategorie po pěti letech, když víte, že jich nakonec polovina zůstane bez účasti. Vyhlašování vítězek pak pomalu ztrácí na důstojnosti, když v naprosté většině případů není dost žen, aby obsadily všechny tři stupínky na bedně.
Co si vůbec nedovedu představit bez žen, je pražský seriál
běhů do kopce. Ženy zde mají kategorie srovnatelné s muži a projevují se
nejen jako zdatné závodnice, ale i skvělé organizátorky. Jediný drobný
rozdíl je v tom, že díky tradici (a také kvůli statistice) začínají
v tomto seriálu ženské veteránské kategorie už od 35 let, zatímco muži
se pro veteránské označení musí v běhu dožít alespoň
čtyřicítky.
Určitě jsou závody, kde se ženy ještě pořád mohou cítit utlačovány, ale i poslední náznaky stavu, který bychom mohli považovat za diskriminaci, postupně mizí. Poslední dobrou zprávou je letošní novinka z Velké kunratické, kde se letos poprvé ženy mohou kromě své standardní trasy oficiálně přihlásit i na mužskou trať přes Hrádek. Nejspíš se nenajde muž, který by se začal dožadovat účasti v ženském závodě.
Tak mě napadá, neměli bychom se nakonec cítit diskriminováni my muži?
Komentáře (Celkem 14)
HelenaV. 10.10.2008 00:37:33
Děkuji za hezký článek. A chci doplnit, že o ceny, natož o finanční odměny, nám opravdu nejde. (Jednou jsem dostala stokorunu v obálce za druhé místo a cítila jsem se dost divně.) Diplom nebo jen samotné vyhlášení úplně stačí. Kategorie, jaké jsou na Pražských kopcích, jsou dobře nastavené. Když se sejde více běžkyň, tak přidat ještě 60+. Protože soutěžit v 60letech s třiceti nebo čtyřicetiletými, případně mladšími závodnicemi ztrácí smysl a nedává uspokojení. Pokud by se vyhlásilo více kategorií, možná by časem začalo chodit více závodnic. Ale muselo by se to zkusit! Ne říkat ony stejně nepřijdou. Nikdo nechce kategorie po 5 letech, 3–4 kategorie na závodech by úplně stačily.
Raškovice okr. FM
minusak 10.10.2008 07:06:58
ANo tady jsem našel jednu věc s kterou absolutně souhlasím. Diskriminace
žen nespočívá v tom, že pro čtyři ženy na startu není připraveno sedm
kategorií. Diskriminace spočívá v tom, že na spoustě závodů mohou ženy
běžet pouze poloviční trať.
A dnes víme, že ženy mají dispozice spíše pro tréning vytrvalosti než
rychlosti, a přesto je nutíme běhat ty poloviční distance. Teď se
zastávám těch starších amatérek, ne holek, které si z dráhy odskočí
na silnici.
Bylo by zajímavé, kdyby se ženy nad 40 vyjádřily, jestli jsou rády za
možnost běžet pětku místo desítky samy, nebo by raději desítku
s muži.
Praha
mapo 10.10.2008 08:26:34
>> minusak, 10. 10. 2008 07:06:58
Souhlasím minusáku,bylo by dobré to nechat na ženách,jestli chtějí 5 nebo třeba 10,ale možná by to bylo pro pořadatele obtížnější zvládnout,když by předem nevěděli pro co se ženy rozhodnou,budou mít připraveno 5 a třeba všechny budou chtít 10.Asi by bylo vůbec lepší organizovat 1 závod pro všechny (muže i ženy).Za sebe můžu říct,že čím delší,tím pro mne lepší.Dispozice žen pro vytrvalost,možná i rychlejší regeneraci,dokládají i nějaké ty výzkumy,průzkumy a už to myslím bylo na behej.com uveřejněno v minulosti.
Praha
anajpo 10.10.2008 09:04:44
>> minusak, 10. 10. 2008 07:06:58
Já též děkuji za hezky napsaný článek, jinak co se týká délky
závodu tak já osobně ráda běžím stejnou trať s muži, pokud to nejsou
kolečka, tam jsem vděčná za méně okruhů nebo na takové závody
nechodím. Takže pokud je desítka či delší trať jeden okruh či odněkud
někam nebo i obrátková trať
jsem všemi deseti pro. I když já jsem víc turistka než běžkyně, tak
nevím jestli je tohle názor i těch ostatních, co běháme spíš pro radost
z pohybu.
PetrDen 10.10.2008 11:15:40
Vezměme jeden konkrétní příklad, který mi nepřijde nijak extrémní,
spíše typický. Na letošní Neumannově stezce byly vyhlášeny 2 ženské
kategorie (do a nad 35 let) a 4 mužské. Podle názoru některých běžkyň
se tedy jedná o typickou ukázku diskriminačního přístupu pořadatelů.
Souhlas?
Nyní se podívejme do výsledkové listiny (běželo se 28.9.): http://behy.cz/vysledky.p …
sledky.php
U mužů se do 4 kategorií rozdělilo 123 běžců, u žen se do
2 kategorií rozdělilo 11 běžkyň. V nejméně obsazené mužské
kategorii bylo více běžců než v nejsilněji obsazené ženské.
Ptám se zastánkyň rovnoprávnosti: kdo měl větší šanci na „bednu“?
Kolik ženských kategorií by jste si na takovémto běhu představovaly?
Já ani v nejmenším nesoucítím s 60tiletou veteránkou v jedné kategorii
s 40tiletou běžkyní, pokud jich v této kategorii běží celkově
8. Nesoucítím dokonce ani s 38miletým tragédem s rodinou, náročnou
kariérou, hypotékou atd. v konkurenci s ambiciózním chrtem a to ani přes
to, že je jich v kategorii několikanásobně více. Oni totiž i ta
veteránka i ten tragéd běhají spíš pro radost než pro tu bednu.
Přestaňme uměle vytvářet problémy tam, kde nejsou.
Ilona 10.10.2008 11:31:42
>> minusak, 10. 10. 2008 07:06:58
Zdravím a dovolte, abych také vyjádřila svůj názor na danou
problematiku.
Jsem veteránka „přes-sát“, mám ráda spíše delší běh , běh
s muži mně vůbec nevadí a tak si vybírám spíše závody, kde mám tuto
možnost. V krosech je to trochu specifické, tam mají mnohdy ženy kratší
trať, což respektuji, ale když dá pořadatel možnost výběru delší
tratě, tak toho ráda využiji.
Ke kategiiím – já osobně vidím poslední roky velké zlepšení a
nárůst kategorií pro ženy. Zářným příkladem jsou letošní
„Běchovice“, mužů bylo dle mého odhadu cca 900, žen cca 160 ( myslím,
že pěkný počet ) a kategorií naprosto stejně, fakt stojí za pochvalu .
Jistě jsou i závody, kde běháme v kategirii – ž nebo v tom lepším
případě ž do 35 a žv 35 až smrt,
ale pořád hlavní důvod vidím v našem pořád malém počtu startujících
( poměr počtu žen k mužům cca 1:8 ). Jeden rok přijdeme na start celé
4 ženy a máme dvě kategorie , tak příští rok pořadatel
vypíše pro nás jen jednu a ouha – je nás tu na startu 20 .
Možná by nebylo od věci pro pořadatele, kteří musí předem v termínovce
sestavit jasná pravidla pro závod a tedy i kategorie, tak dát podmínky (
min. počty )za jakých budou kategoie vypsány ( stejně pro muže i ženy ) a
když počty nebudou naplněny, tak se kategie budou slučovat,…
Já osobně běhám pro radost, trénuji pro radost, krásu okolní přírody,
jako určité odreagování od dnešního stresového životního stylu a
závod, který mně osloví si vyberu i tehdy, když nemám tu svou
„babskou“ kategorii. No a když se někdy umístím na té pomyslné bedně,
tak mám hroznou radost, ale raději jsem třetí z 10 ti než druhá ze
třech .
Jinak pro nás ženy je mnohem snadnější být „poslední“ než pro vás
muže a tak na otázku: „mami jak jsi dopadla ?“ mohu odpovědět buď byla
jsem druhá nebo taky byla jsem předposlední .
Praha - Čakovice
Ozzy 10.10.2008 11:53:31
>> Ilona, 10. 10. 2008 11:31:42
pro nás muže je zas mnohem těžší odpovědět „byl jsem druhý“
:).
Ale možná místo ankety o rozšiřování ženských kategorií bych udělal
anketu proč vlastně chodim na závody. Já vim, že šanci na bednu nemam a
nikdy mít nebudu a nijak mě to neničí. Moje motivace je užít si závod,
čili mít pocit, že jsem ho zaběh tak nejlíp, jak to v ten den šlo a
jestli je z toho místo 60. nebo 600. je mi úplně jedno.
Ale připouštim, že je možný, že to ženský viděj jinak. I to by ta
anketa mohla ukázat
Ilona 10.10.2008 12:26:37
>> Ozzy, 10. 10. 2008 11:53:31
Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše
Jak jsem napsala, běhám pro radost,pro krásný zážitek ze závodu, nejde
mně vůbec o „bednu“, ale pokud se na tu bednu dostanu, moc dobře vím,
že to bylo také proto, že nás přišlo málo . Moc ráda budu závodit se
stovkou závodnic, ale kde jsou ?? Nevím,…snad za nějaký ten rok to bude
lepší, a tak choďme na závody společně s cílem krásného prožitku,
pocitu, že jsme udělali něco pro své zdraví, že to bylo lepší než loni
( nebo alespoň né o moc horší) a taky aby nám to pivko po závodě lépe
chutnalo
Dagmar Kubrová 10.10.2008 13:07:03
>> PetrDen, 10. 10. 2008 11:15:40
Běh bude hold vždy více mužskou záležitostí a to nejen u nás.S tím
asi nic nenaděláme. Letos v červenci jsem si měla možnost zaběhnout
Fichtelgebirgsmarathon v Německu. Do cíle doběhlo 164 mužů a 22 žen.
Kategorie však byly pro všechny vypsány (předem) po 5 letech a vítězové
v nich všech odměněni úplně stejnými věcnými cenami. Finance dostali
první 3 muži a první 3 ženy v celkovém pořadí a to stejné částky
muži i ženy (pro zajímavost: v mužích absolutně zvítězil 40-ník, na
3. místě byl 50-ník.U žen byly na 2.a3.místě 40-nice).Do cíle jsem
dobíhala s 2 muži (Němci), jeden byl mladší a druhý starší než já.
K mému úžasu mě pár metrů před cílem s úsměvem oba pouštěli před
sebe. Že by to naši němečtí sousedi brali jinak? Mé dojmy ze závodu byly
naprosto skvělé a vůbec mi nevadilo, že mi tam jen o kousek uniklo to
celkové 4. místo. Před několika lety se mi stalo, že mě na jednom MS do
vrchu jeden ctižádostivý veterán před cílem doslova fyzicky odstrčil, aby
byl ve výsledku o vteřinu přede mnou, ale pardon, Češi, byl to
Polák…
Předboj
MirO 10.10.2008 13:14:58
>> Ilona, 10. 10. 2008 12:26:37
Dík Ilono za tvé názory (mé důvody běhání a názory na něj jsou stejné), je zbytečné uměle vytvářet rozbroje. Já osobně si po závodě prohlížím vysledky celkově: muži+ženy a bez rozdílu věku a poměřuji se se všemi, abych věděl kolik běžkyň, nebo běžců mne předběhlo a jak dobře, nebo špatně jsem trénoval. Takže pokud jde o mně, nemusely by být kategorie vůbec :)
Praha-východ
Vanda 10.10.2008 14:28:15
A pročpak nás vlastně běhá tak málo? Už jsem o tom psala v mnoha
článcích, stále mnoho z nás propadá mýtům, které dávno nejsou pravda.
(myslím, že naše čtenářky také závodí, takže tam asi problém
není…)
Tedy je na nás, abychom přivedly k běhu kamarádky, muži své drahé
polovičky, skutečně není třeba mít nablýskaný kvartýr a navařených
pět chodů apod… a pak nás snad bude dost i na ty kategorie.
Osobně také preferuji běhání na stejných tratích s muži – je tu
s kým skutečně závodit, člověk není tak sám když se pole roztrhá,
navzájem se táhneme. Nemám však ale ani nic proti tratím kratším –
spíše bych je však vypsala ne jako pro ženy, ale pro ty, co začínají, na
celou trať se necítí, nebo se šetří na jiný závod…
Praha - Čakovice
Ozzy 10.10.2008 15:54:16
>> Vanda, 10. 10. 2008 14:28:15
chci pochvalu – po dvouletém snažení se mi podařilo přesvědčit manželku a včera absolvovala svůj první závod
Jarda /xxx/ 10.10.2008 16:27:19
Ono celé to diskutování mi přijde příliš ovlivněné tím, že jaksi
automaticky předpokládáme, že s vyhlašováním vítězů je spojeno
udělování cen. Možná, že kdybychom se dokázali oprostit od toho, že
skoro automaticky spojujeme „ocenění vítěze=odměna“ a nahradili bychom
to spojením „ocenění vítěze=diplom, potlesk, sláva“ , že by se nám
o celém pseudoproblému uvažovalo snáz.
Tohle se netýká jenom otázky rozdělení uvnitř kategorií žen, ale
věkového rozdělování kat. mužů.
Asi z mého příspěvku nejde poznat, jako z mnohých jiných, na kterou
stranu vlastně patřím… Ale já nechci rozdělovat lidi na 2 strany. Spíš
se snažím (jako pořadatel) vybrat si z obojího to optimální.
Stroprocentně to nepůjde, ale jde o to aspoň se snažit…
Praha
anajpo 13.10.2008 09:51:00
>> Jarda /xxx/, 10. 10. 2008 16:27:19
K té slávě-my to na většině naších závodů, co pořádáme vyloženě amatérsky děláme obvykle tak, že bednaříci jsou vyhlášeni a dostanou diplom s časem, případně medaili či pohár a pro ostatní zůčastněné je tombola. Ale u nás žen nad 50 je to skutečně o tom soutěžení, ani mezi padesátnicemi nejlepší běžkyně se nemůže vyrovnat průměrné pětadvacetileté či třicetileté bežkyni, příroda je neúprosná to je jako by nejlepší padesátníci závodili s mladými-těm stačí snad jedině Miloš Smrčka …Mě osobně se to netýká já jsem mezi posledními i když kategorii mám…
administrator 03.04.2010 13:32:36
Musím reagovat na včerejší článek Jarky Holasové Chceme rovnoprávnost i při běhu. Opravdu to vy ženy vidíte takhle? Opravdu cítíte diskriminaci? Opravdu máte pocit, že se proti vám muži spikli?
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.