Běhání s roztroušenou sklerózou
Roztroušená skleróza je degenerativní neurologické onemocnění, které svému nositeli připraví spoustu nezapomenutelných zážitků například v podobě ztráty citlivosti různých částí těla, opileckých motolic i za střízliva, podlamování nohou, v horším případě i ztráty zraku nebo definitivního přesunu na kolečkové křeslo. S touto diagnózou získáváte věrnou kamarádku na celý život a je ve vašem zájmu nalézt vhodný způsob soužití a komunikace.
Mně se nezvaný host připletl do cesty krátce po šestnáctých narozeninách, když jsem přestala vidět na levé oko. Na celé věci mě úměrně věku štvalo nejvíc to, že nejsem schopná rozeznat peníze v peněžence a že musím podzimní prázdniny trávit v nemocnici. Ještě mi zdaleka nedocházelo, jak RS ovlivní můj další život. V té době jsem trénovala atletiku, konečně jsem po přechodu ze sprintů a dálky nadřela techniku hodu oštěpem a diskem a začala občas sbírat závodní body.
Po pár měsících na kapačkách v různých nemocnicích jsem si začala uvědomovat, že moje cesta asi nabere trochu jiný směr. Pokoušela jsem se občas vzdorovat. Dodnes mám na paměti pobyt v motolské FN, kde jsme s podobně potrefenou kolegyní pochodovaly k nelibosti lékařů po dlouhé nemocniční chodbě tam a zpátky celé hodiny ve snaze zvládnout Sto jarních kilometrů poněkud netradičním způsobem. Vzdálenost jsme si odměřily na kachličkách na podlaze.
Taky jsem se naivně přihlásila po maturitě na FTVS, ale realita byla nakonec silnější než já. Ze školy jsem musela po roce odejít a sportovní ambice jsem nadlouho zavřela do šuplíku. Nejhodnotnějším sportovním výkonem té doby bylo dojít půl kilometru na polikliniku na další infuzi kortikosteroidů.
Život bez pohybu mě nebaví. Vdala jsem se, narodily se mi dvě děti a zjistila jsem, že kočárek se dá skvěle využít jako opora při chůzi. Děti z kočárku po čase vyrostly a já jsem zjistila, že oporu nepotřebuji. Přestala jsem se motat, přestala se mi podlamovat noha a začal ve mě opět hlodat červíček pohybu. Začali jsme chodit na výlety, opět jsme po letech vyrazili do hor.
Na lyže jsem taky vlezla a přežila. Velkým pomocníkem byl vždy můj muž, pokaždé mě zvedl na nohy, když jsem měla pocit, že už to nepůjde. Celá rodina funguje jako skvělá inspirace – muž jezdí na kole a běhá, máma s tátou chodí a jezdí po horách celý rok, oba lezou, ségru doma nikdo nevidí, dokonce i osmdesátiletá babička podává pravidelná hlášení o akcích dorostenek, jak říká svým vrstevnicím ze cvičení.
Letos v létě mě tedy definitivně cosi osvítilo. Koupila jsem si běžecké boty a vyrazila do akce. Prošla jsem typickými začátečnickým stavy – nadšení, přepálená rychlost a po třech minutách téměř kolaps. Druhý a všechny následné pokusy už byly veselejší, protože jsem rychle pochopila, jak to nemám dělat. Chtěla jsem běžet deset minut bez přestávky. Potom jsem chtěla běžet půl hodiny bez přestávky a potom jsem chtěla uběhnout deset kilometrů. To se mi povedlo po dvou měsících.
Od prvního srpna jsem zatím naběhala 320 km, minulý týden už se mi povedlo nasbírat 45 km, do konce roku bych se chtěla dostat na 600 km. Naštěstí mám úžasného sparingpartnera, svého desetiletého syna, který většinu běhů v pracovním týdnu absolvuje se mnou a mluví a mluví, takže nemám čas přemýšlet třeba nad tím, že moc nevidím na cestu.
S touto diagnózou máte několik objektivních výhod. Například se nemusíte bát, že si běháním poškodíte zdraví, protože zdraví stejně nejste a nikdy nebudete a vaše celoživotní kamarádka vysílá včas varovná signály, že to s tréninkem přeháníte, stačí signálům rozumět. Taky nemusíte řešit zlepšování osobních rekordů, protože vaším prvním cílem je běžet, druhým běžet rovně a třetím běžet rovně a moc často nepadat.
Pokud dosáhnete publikovatelného času, je to jenom třešinka na dortu. Já chci teď uběhnout desítku pod hodinu. Nemám závodní ambice, ale uvědomuji si, že pokud někde budu přece jenom bojovat s časem, na našem okruhu po hrázi Nitry to nebude. Sbírám odvahu k prvnímu startu, tak mi prosím držte palce. Běhání si užívám a už současný stav beru jako své malé osobní vítězství.
Autorka článku si přála zůstat v anonymitě.
Komentáře (Celkem 19)
kámen úrazu 04.11.2009 08:44:54
Už si zvítězila v mnoha malých soubojích i vyhrála svůj velký životní závod. Na běžecký závod máš, zvládneš to. Držím pěsti.
ZdeněkK 04.11.2009 12:32:34
RS je omezující ne však zničující. Když se to dělá s rozumem. Tuto „věrnou kamarádku“ jsem potkal před 10 lety, když mi bylo 29. Postupně jsem začal plavat, běhat a nakonec jsem znovu sedl i na kolo. Pilně jsem protahoval vzdálenosti a po třech letech jsem opět stál na startu svého druhého marathonu. Teď mám na kontě už čtyři dokončené marathony, jednoho half ironmana (Czechman – Sadská 2005) a dva Ironmany (Moraviaman 2006, Bigman 2007). Loni mi na Moraviamanu nevyšel start. Takže, nepropadat panice a vstříc novým zážitkům! ☺
sweettweety 05.11.2009 10:51:11
Vitezka uz urcite jsi, mas muj velky obdiv a respekt a moc drzim palce do dalsich nabehanych km H.
mahan 05.11.2009 22:30:15
>> ZdeněkK, 4. 11. 2009 12:32:34
Ahoj,
můj otec je lékař (55) a má diagnózu RS zjištěnu také dlouhá léta (cca
20 let) a nepochybuji, že má léčbu kvalitní; pohybově aktivní je jistě
také, proto může vykonávat svoji práci a většinu běžných činností
/včetně prací na opravě domu; myslím tím, že jsou dnes 20ti letí co to
fyzicky nezvládnou/. Zcela určitě nebude běhat maraton apod… Ale chci
vědět co mu třeba může pomoci, nebo naopak ublížit. Můžeš mne prosím
kontaktovat na mahan/zavinac/seznam.cz? Já bych mu rád pomohl, on to před
veřejností tají… Díky
tomcat81 06.11.2009 09:02:44
Ach jaj,
ked ono nikdy nieje tak zle, aby nemohlo byt horsie, treba tomu verit, zvlast
pri RS.
A este jednu vyhodu to ma, ze ked niekoho predbehes, tak si nad nim vyhrala
vlastne 2×.
Vela stastia a drz sa!
administrator 03.04.2010 13:33:05
Roztroušená skleróza je degenerativní neurologické onemocnění, které svému nositeli připraví spoustu nezapomenutelných zážitků například v podobě ztráty citlivosti různých částí těla, opileckých motolic i za střízliva, podlamování nohou, v horším případě i ztráty zraku nebo definitivního přesunu na kolečkové křeslo. S touto diagnózou získáváte věrnou kamarádku na celý život a je ve vašem zájmu nalézt vhodný způsob soužití a komunikace.
Odkaz na článek
evanansa 20.08.2010 12:03:32
Dobrý den, Děkuji za pěkně napsaný a povzbuzující článek. Před nedávnem mi také diagnostikovali RS. Před tím jsem pravidelně běhala, poctivě se džela tréninkových plánů a hledala odvahu na svůj první závod. Nyní i přes drobné problémy se k běhu opět vracím, sice začínám na 3km, ale nevadí. Do běhu mám nyní ještě větší chuť než předtím, možná i díky tomuto článku a hlavně díky skvělým komentářům pod ním. Třeba časem seberu odvahu i k nějakému závodu :) Takže děkuji, přeji hodně sil a hlavně radosti z běhu!
Olomouc
321919 20.08.2010 20:26:17
To, že jste se dokázaly se vším takto vyrovnat je mnohem cennější výhra než všechna vítězství v běžeckých závodech. S vaší vůlí a životní energií je určitě jen otázkou času, kdy se postavíte na start běžeckého závodu.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.