Zamyšlení o významu sportu v životě člověka

Není to ani dovolený prostředek k týrání používaný trenéry, kouči, kantory nebo „osvícenými“ manžely či manželkami, ale je to doplněk ke kvalitnímu plnohodnotnému životu, dostupný každému z nás. Běh nepotřebuje hřiště, kurty ani tělocvičnu, nepotřebuje spoluhráče, protihráče ani sparingpartnera. Také diváků netřeba.

Sport se dá provozovat téměř všude a vadí mu snad jenom malý prostor, hodně vody, vzduchoprázdno, psi, vlk a bronchitida. Je nejméně náročnou disciplínou na vybavení. A pozor, čas i dávkování je individuální a výše dávek nezáleží na politicích ani HDP!

Pokud jste se rozhodli nebo rozhodujete doplnit a zpestřit život sportem, tak to mělo, má a bude mít nějaký racionální důvod.

Základní a zásadní problém je ale v přístupu ke sportu a soutěžení obecně. Pokud jste mladí, s predispozicemi pro daný sport, trénovaní a nechybí-li ctižádostivost a dostatečná tvrdost – lze usilovat o prvenství, úspěch i slávu. Pokud nesplňujete anatomické, fyziologické a další předpoklady a chybí-li peníze i čas, tak se dá právě běhat „včas a jen“ pro to, abyste pak nelitovali, jak říká klasik: Nejdřív utrácíme čas a své zdraví, abychom přišli k penězům. Pak utrácíme své peníze, abychom získali čas a zdraví zpět.

Pokud nejste mladí a jste spíše „starší“, s fyzickými predispozicemi ke sportu a trénovaní, lze zvolit vhodný sport, kde se může uplatnit vytrvalost, technika a zkušenosti a stále se dá uvažovat a usilovat o prvenství i úspěch (zvláště pak v kolektivních sportech).

Pokud nesplňujete výše uvedené, dá se běhat „jen tak“, právě pro zdraví. Zde samozřejmě bude rozdíl mezi člověkem, který pracuje fyzicky a člověkem, který v práci sedí. Rozdíl bude také v časové náročnosti práce, ve směnnosti, možnostech, ale již zde platí, jak říká další klasik: Mnozí začínají šetřit zdraví, až když žádné nemají.

Máte-li však pět a více křížků, tak nám asi ujíždí vlak i s bednou (myslím tím stupně vítězů), ale nezoufejte, dá se toho ještě hodně udělat a stihnout, než nás v trochu jiné bedně zase odvezou, ale někam, kde již nebudeme ani první, ale ani poslední.

No a nám zbývá běhat „jen“ tak a hlavně pro dobrou náladu, ale protože starší člověk již doktory potřebuje, není od věci trefné přirovnání: Každý máme minimálně dva doktory, svojí levou a pravou nohu.

Z toho plyne další závěr, že sportovat a běhat se dá v každém věku a těm, kterým věk ani fyziologické změny organismu nic neříkají, lze jen obdivně závidět a žasnout nad jejich sportovními výkony. Ti nejlepší si dokonce dávají dostaveníčka v podobě mistrovství republiky, Evropy i světa a říkají si společně veteráni, ale každý má svou třídu, danou rokem a stoletím narození … to je ale jiná kategorie.

Důležitá moudra byla již dávno řečena klasiky, ale ne vždy člověk pochopí hned jejich pravdivost a hloubku. Protože vím, že opakování je matka moudrosti a člověk bývá bohužel tak často „malověrný“ a ztrácí motivaci i sílu pokračovat, že doporučuji zvláště začínajícím sportovcům mít nějakou svoji „bibli“, ve které bude hledat a stále nacházet tu ztracenou motivaci a sílu.

I já ji měl a mám dodnes platnou „bibli“ a tou je kniha Emila Dostála Běh pro zdraví, a některá moudra jsem si neodpustil a vypůjčil.

Samozřejmě jsou dnes na trhu k mání obdobné a lepší „bible“ analyzující a metodicky doprovázející začátečníky i pokročilé sportovním zápolením a úskalím tak, aby běh neodrazoval a nebyl zatracován po prvním „nekontrolovaném a neřízeném“ výběhu.

Další takovou „studnicí moudra“ se stává PC s IT a jeho stránkami typu www.behej.com, kde najdete téměř všechno, ale většinou si nemůžete vzít PC všude a tištěné slovo je tištěné slovo, černé na bílém mělo, má a ještě bude mít svoji „váhu“.

Pokud se vám tedy podaří „dostat“ do hlavy „ano“ a přesvědčíte sami sebe, jaký význam a přínos pro Vás sport bude mít, měl nebo již má, pak stačí nebát se a začít, pokračovat a bohužel taky – vydržet! Nezapomeňte, že i zde platí jeden z Murphyho zákonů, pro sportovce více než výstižný: Aby mohlo být lépe, musí být hůře.

Samozřejmě vše platí pro ty, kteří jsou zdraví, ale i zde vidím tu „relativitu“. Platí-li zjednodušená premise „zdraví jste, když nejste nemocní“ a projevem nemoci je bolest, pak je prokázáno, když bolí „svalíky“ mladé sportovce po zátěži, tak sílí a když něco nebolí sportující „staříky“ po zátěži, tak to „něco“ nefunguje. Protože když pak řeknu svému lékaři, co mne bolí, odpověď je šalamounská – je to zcela normální klinický obraz odpovídající věku, po takové zátěži to bolet musí, malér by byl kdyby ne.

Proto obecně pro všechny kategorie platí ve sportu několik axiomů, které je třeba si pamatovat – co bolí, to sílí a když už nemůžeš, tak přidej, tělu naslouchej, ale neposlouchej ho, je to dobrý sluha, ale špatný a úporný tyran každého člověka.

A nezapomeňte, že i cesta je cíl, zvláště ve sportu. Mnoho zdaru a sportovních úspěchů přeje

Atlet, veterán
František Holý