>> Petr.vf, 30. 06. 2010 09:56:17

Vetsinou se me lekaj zensky i pri behu, asi vypadam nejak divne bo co:-))

Já občas zdravím dalo by se říct i obyčejný lidi, který na svý trase potkávám. Jsem fotograf, občas mě proto nějaký výjev docela zaujme. Například nedávno, běžím si tak už na vrchlolu kopce, docela zničenej, když tu vpravo u cesty vidím ženskou co tam stojí s velkou sekerou a na něco (někoho?) čeká. Tak jen tak při běhu pozdravím a ptám se, na koho si to tu sekeru chystá. No a ona prý, že na nějakýho velkýho hada, co se jí tam u baráku motá. No ale i další lidi mě čím dál více zdraví, když mě tam jako padesátníka vidí probíhat často kolem nich.

>> Petr.vf, 30. 06. 2010 09:56:17 >> martin76, 30. 06. 2010 10:49:47

Tykání při sportu beru jako samozřejmé, zvláště mezi chlapy. Připadám si trochu nepatřičně když vejdu před závodem do šatny a zdraví mně tu – dobrý den.Ale přiznávám, že ve vašem věku mi to také občas dělalo problém. Pozdrav ahoj, však nikoho rozumného nemůže urazit. 

Zdravím u běhání tak, že mávnu rukou, usměju se a někdy stihnu i ahoj. Teda většinou. Občas bývám zadumaná a nevnímám okolí, tak se omlouvám, pokud neodpovím. Kromě toho zdravím i na horách, můj známý mě nakazil teorií, že nad 1000 metrů nadmořské výšky se zdraví a tykají všichni.:-)

Byl jsem nyní 5 dnů na veteránském mistrovství Evropy v Nyiregyháze v Maďarsku. Při výklusu v místním lesoparku jsem tam potkával řadu bežců a běžkyň. Byl jsem docela překvapený počtem těch, kteří na pozdrav (pokynutí rukou, úsměv a slovíčko hellou) neodpověděli. 

Když trénuji na kole, na pozdrav mi odpoví mnohem více lidí než když si jdu zaběhat. Náhoda? Nebo je běh náročnější a nezbývá síla na pokynutí hlavou, na úsměv…;-)

Dostala jsem se pracovně na pár měsíců do Dánska a už před odjezdem jsem se rozhodla, že se tady rozběhám… Nemám tu rodinu ani jiné koníčky, takže ideální podmínky. Zatím se pomalu ale jistě daří. Navíc je tu neskutečně motivační prostředí – běhají snad všichni…a proto bych řekla, že se vůbec nezdraví – prostě je tady všude běžců tolik, že by nedělali nic jiného…ale na úsměv alespoň někteří moc hezky reagují 

Donedávna jsem se pohybovala v končinách, kde jsem při běhu potkala maximálně nimroda, kterýžto vida psa, raději sundával flintu z ramene. Když pak zjistil, že pes je v tahu (rozumněj, v postroji), otráveně se odvrátil a zmizel v hlubinách lesa. Byla jsem zvyklá na svou samotu a nikdy mě prostě nenapadlo, že se zdraví i neznámí běžci. Fakt. A to si myslím, že jsem jinak slušné děvče ;) Protože včera na mě při okruhu jeden milý pán houknul povbudivé Ahoj, tak jsem si dnes v Krčáku uděla „zdravící test“. Výsledek – jedna slovní odpověď, jedno mávnutí, pár úsměvů. Bylo tam na můj vkus ale dost lidí a na všechny hulákat mi přišlo nějak .. no divné :D Vzala jsem si z toho asi tolik, že s probíhajícím navážu oční kontakt, pak přidám úsměv, mávnutí a pokud je tam to souznění, pochopení, .. no však víte.. :D pozdravíme se i slovně.

Nic se nemá lámat přes koleno a rozhodně se na nikoho nebudu zlobit, když neodpoví. Já taky kolikrát jenom funím, čumím psovi na zadek, poslouchám to pravidelné „cink – cink“ postrojů a že na mě někdo mává vůbec netuším. :)

Myslím si, že pozdrav ve sportu je samozřejmostí jako : ahoj u vodáků, nebo : dobrej u rybářů.. Mám nějaký koníček a lidé, pro které je to koníček také, jsou mi na trati bližší než někdo, kdo sedí na lavičce a kouří.. Je tam určité spojení a myslím, že každé ahoj, které aspoň začátečník na trati uslyší nebo mavnutí rukou a úsměv, každému běžci udělá lepší náladu a dodá pocit, že někam patří. Myslím si také, že aspoň začátečníkům , na první pohled lepší běžec, dává pozdravem najevo, že dělají správnou věc a snaží se je tím motivovat.

Mám čerstvou zkušenost z Voděradských bučin (kousek za Prahou) z neděle, kdy mě zdravili dva běžci vyloženě atletických postav hlasitým AHOJ, naštěstí jsem měla zrovna sílu odpovědět stejně. Pocit byl opravdu pěkný – jsem postarší pomalá běžkyně a takovéto přijetí do „sportovní společnosti“ mě těší Jindy zdravím dle dechových možností a odhadu protiběžce – na oční kontakt reaguji vždy, pokud je někdo „duchem nepřítomen“, nevyrušuji