>> carsa, 02. 03. 2011 15:01:11

no soudím z:

>> mulisak, 02. 03. 2011 09:16:33 píše: To nemáš doma chlapa, aby občas pohlídal děti a ty sis urvala pár hodin týdně pro běh?

>> GabrielaB, 02. 03. 2011 09:31:27 odpovídá:

>> mulisak, 02. 03. 2011 09:16:33 Ne

Gábino, pokus se třeba prostřednictvím zdejšího fóra najít někoho stejně běžecky „postiženého“ v okolí, vzájemné hlídání na střídačku by mohlo pomoct. Jiné běžkyně budou mít určitě větší pochopení než nezainteresova­ní lidé.

Soucitim s tebou. Leta jsme zili v zahranici a hlidani proste nebylo. Se trema detma v rozmezi 6 let zadna slava, do skolky chodilo jen to nejstarsi. Do toho jsem pracovala (doma), taky po nocich, treba i do 4 do rana. Manzel chodil pozde, kolem pul osme. Byla jsem rada, kdyz jsem se o vikendu na hodinku ‚urvala‘ a sla si zajezdit na koni. O nejakem pravidelnem pohybu nemohla byt rec…osobne si myslim, ze jesle rano v 6.30 je trosku brzo, pokud teda syn neni ranni ptace. A kdyz je tam pak cely den, tak mi to pro dvou a pulletaka prijde docela dlouho (ale priznam se, ze ja jsem v tomhle hrozna konzerva:-)) Jako nejlepsi mi pripada reseni behaciho kocarku, jasne, ze zalezi na povaze tveho synka, ale rekla bych, ze pul hodinky by v nem vydrzel, a pro tebe bude lepsi aspon nejaky pohyb nez vubec zadny. Drzim palce!

Holky Vy jste dobré …" prý vsadit jsi se měla až za rok" To ne, já to uběhnu…musím Ale nebude to čas, který bych si dala na čestné místo. Sportují lidé co mají větší komplikace, třeba zdravotní. Lucy: on už v kočárku nebude, je to éro 

moc Vám všem děkuju za nápady a slovní podporu!

>> GabrielaB, 02. 03. 2011 18:59:53

Jasně že to uběhneš

Láďuv nápad je dobrý! …teda se mi to píše, když jsem z prahy a ne z Brna…

Mám doma stejně starého prcka,do práce nechodím a momentálně jsem z něho utahaná šíleně.Je to divoch a v běhu mu často skoro nestačím.Chápu Tvoji únavu a obdivuju,že jsi se rozhodla běhat,když chodíš do práce a nemáš hlídání.Já mám manžela,který občas pohlídá,ale víckrát jak 3× týdně se urvat nemůžu.(A to občas hlídá starší syn).Prostě nemám pochopení. Teď jsem byla zraněná a tak jsem běhat nemohla.O půl­maraton se chci taky pokusit a o čase si iluze nedělám.Asi budu ráda,když se vejdu do limitu.

>> Lenda, 02. 03. 2011 19:28:05 Jsi letos přihlášená už do Prahy? Nebo až Olomouc? Držím pěsti. Sice nemám hlídání, ale ty máš zase o to víc úklidu a starání se.

Marti: už se mi tu jeden člověk ozval, tak třeba nějaké to hlídání za rozumnou korunu a s doporučením seženu :)

>> GabrielaB, 02. 03. 2011 19:35:22

kdybys našla další mamču-běžkyni, šlo by určitě i něco takového, že půjdete společně s dětmi do parku a chvíli si zaběhá ona a chvíli ty (to se mi to radí  )

>> Láďa S., 02. 03. 2011 20:10:43 Přesně tak. Nevím jak ty, ale já musím mít na běh absolutní klid a pohodu. To, že junior bude skákat o pár set metrů dál mi pohodu zrovna nepřidá Nejlepší je ho odevzdat a odjet pár kilometrů.

>> GabrielaB, 02. 03. 2011 20:29:18

ale zase se tím výrazně prodlužuje doba, po kterou ti ho někdo musí hlídat, takhle bys ho měla napůl pod dohledem; moje žena občas vyběhla zhruba okolo prvého až druhého roku naší dcery, někdy jsme to dělali tak, že já šel s kočárkem a ona běhala po okolí – takže společná činnost, nebo jsme jeli na cyklo výlet a v lese jsme si hráli, zatímco ona se šla proběhnout (babičky daleko)

Jsem přihlášená do Prahy a dva týdny na to do Pardubic.Původně to vypadalo,že stihnu v pohodě natrénovat,ale teď budu ráda,když to vůbec doběhnu.Mám taky miCoache a původně jsem trénovala podle něho,teď to nejde,tak běhám volné tréninky.Na měření km a tepu je taky dobrý. Ty jsi přihlášená do Prahy nebo Olomouce?

Uklízení po třech chlapech a psovi je náročnější a manžel by měl doma raději hospodyňku než běhající manželku.Ale to má teda smůlu.

Mám 2 malé děti ( 3 roky a 16 měsíců). Starší holčička chodí do školky, s mladší jsem doma. Manžel pracuje celý týden mimo našeho bydliště, babičky máme 150km od nás. Přes týden chodím běhat s kočárkem na stadion, převážně úseky s meziklusem. No a do lesa vybíhám o víkendech, kdy se s manžele při dětech střídáme. Takže myslím, že všechno jde, jenom se to musí dobře zorganizovat.
Držím palce.

je to krute, ked v tyzdennom rezime su povinne navstevy kamaradok a povinne straveny cas s kamaradkami kde sa vzajomne stazuje a upokojuje ze ved ziadna z nas nema cas na behanie

kto chce – hlada riesenie kto nechce – hlada vyhovorky

>> rudo, 02. 03. 2011 22:48:49

jen nebuď tak přísný Rudo

>> rudo, 02. 03. 2011 22:48:49 Ironie světem vládne Mimopracovní styk s lidmi je důležitou součástí spokojeného života. Alespoň u mě. Děti si pohrají a maminky se baví konečně na jiné téma, než je market report, snižování výdajů, zvyšování obratů. Ale rejpej …dneska jsi první .-)

>> GabrielaB, 02. 03. 2011 23:48:49

ale ano, iste, suhlasim. A je to pre mnohych zrejme ovela dolezitejsie ako trening na polmaraton. To je normalka. Lenze su tu aj zeny co povazuju beh, zdravie za dolezitejsie a ukazuju ze maju ine poradie priorit v zivote.

Pokial si sa podujala byt vzorovym modelom na projekt treningu na polamaraton v tazkych osobnych podmienkach a tazkej zloitej zivotnej situacii, tak by si mala citatelkam ponukat riesenia a nie ukazovat ako pouzivat vyhovorky a neist prikladom v tom ako sa da verejny projekt odsuvat dozadu v liste priorit a propagovat takyto model pristupu.

Uz si teraz neni zodpovedna len sama sebe ale aj sirokej bezecko-citatelskej verejnosti. Nemyslim ze ciel projektu bolo vytvorit model vyhovorkovej kralovnej

Dobré ráno od snídaně. V Brně nasněžilo :-/

>> rudo, 03. 03. 2011 03:05:27 Dobré ráno i Tobě. Asi bych ti nejprvě měla vysvětlit, že nejsem vzorový model a ani se o to nesnažím. Moje podmínky pro přípravu jsou hodně nestandardní. Začala jsem o své přípravě psát blog a byla jsem oslovena, ať pokračuji zde. Nejsem v těžké životní situaci, jsem jen časově trochu out, ale to je snad každý, tvrdě pracující člověk.

Vysvětli mi prosím pojem: „vyhovorkovej kralovnej“

Díky

>> GabrielaB, 03. 03. 2011 08:24:30 překlad: královna výmluv

>> Lenda, 02. 03. 2011 20:53:43 Jako bych tě odněkud znala, není manžel lékař a pes boxer? Omlouvám se za out, jinak samo GabrieleB držím palce, to půjde a čas opravdu není důležitý.

Gabrielo taky držím palce. Nic víc k tomu moc nemám co napsat, protože pracuju na půluvazek (z donucení, u nás prostě práce není) a času mám dost a dost. Jen příspěvky od ruda mě donutily vyjádřit podporu. Eva

>> rudo, 03. 03. 2011 03:05:27

V mnohém s tebou, Rudo, souhlasím. Také si myslím, že dobrovolný trénink pod jistým veřejným dohledem zakládá určitou lidskou povinnost nalézat nejlepší možná řešení – pro sebe i ostatní. Příklady táhnou. Zdá se mi, že tradice a praxe ukazuje, že opustit klasický model 3×8 (8 hodin spánku, 8h práce, 8h odpočinku), může přinést jen velké životní obtíže. Pokud opravdu někdo, jak píše Gabriela, musí v evropských podmínkách ne-manuálně pracovat vpodstatě od rána do večera, až do noci, a posílat kvůli tomu maličké dítě do jeslí takřka na celý den, zdá se mi – ale můžu se mýlit – že je někde něco velmi špatně. Jsem příznivec celoživotního pohybu a stálého pěstování lásky k němu. A jelikož jsem už také něco za život naběhal a najezdil na silničním kole, tak vím, že bez odpočinku a zároveň bez naplnění intelektuálních a duchovních potřeb, se sport dříve či později stane koulí u nohy. Mezi tyto potřeby může samozřejmě patřit i pravidelné posezení s přáteli u kávy. Myslím, že sama Gabriela ví, kde a jak co změnit. Je to jako při sezení u psychoterapeuta: přiznání = vítězství.

>> Komsomolec, 03. 03. 2011 09:00:13

Taky to tak nějak mám a se snažím dodržovat pravidlo 3*8. Taky si myslím, že je hodně špatně, když je někdo v práci od nevidím do nevidím, navíc ještě ženská od malého dítěte. Jenže – doba je, jaká je. Někdy musíš upřednostnit ten výdělek a nemůžeš si třeba snadno vybírat, na tvé místo může být fronta, když se ti něco nelíbí… rychle nastoupí jinej. Záleží, v jaké žiješ lokalitě, jak je to s místy. Samozřejmě – hodně je o organizaci a hlavně o chtění. Ale jsou situace, kdy je to složité.

>> rudo, 03. 03. 2011 03:05:27

„Lenze su tu aj zeny co povazuju beh, zdravie za dolezitejsie a ukazuju ze maju ine poradie priorit v zivote.“

Zdravie ovšem plyne nejen z běhu (nebo jiného pohybu), ale mj. i z naplnění sociálních potřeb. Souhlasím s tím, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Nicméně G. potřebuje najít rovnováhu mezi činnostmi a relaxací v nové situaci – trénink na 1/2maraton přibyl do jejího obvyklého programu a k tomu dítě rychle roste a neustále se mění jeho nároky na čas, hlídání, atd… (co fungovalo ještě v listopadu, dnes již se použít nedá). To chce čas, a také dodržení alespoň části ověřeně fungujích relaxačních metod – např. posezení s kamarádkami u kafe (já např „MUSÍM“ občas posedět s kamarády u vína a pobýt v horách, jinak upadám do depresí – skutečných, diagnostikovaných, tedy nejsem zdravá – a opravdu stačí něco tak banálního, jako ob týden dupat do pořádnýho kopce a večer popít s lidma, kterým mohu věřit už přes 30 let).

Dovoluji si upozornit, že v minulých týdnech Gabriela (jakžtakž) trénovala, má jen momentálně časovou i motivační krizi, to přejde. Že to píše veřejně je sice jistý závazek, ale týden zaváhání bych brala jako nutný „okamžik krize“ v dramatu, aby příběh vůbec táhl… Představ si, kdyby tu G. psala jen „tento týden jsem opět běhala podle plánu“.

Spis uz se lehce ztracim v tom, jestli je problem v nedostatku casu, nebo v tom, ze nekdo musi byt nepretrzite s ditetem.

Pokud je to jenom malo casu, tak to je relativne jednoduchy. Jako prvni bych prestal psat blog a clanky o tom, jak je malo casu na behani a misto toho behal.

A nektere domaci prace mi prijde, ze se zbytecne zvelicuji. Delam z domu, manzelka chodi do prace. Takze vim, ze nez proputuje spinave pradlo s kose do skrine, me stoji 15–20 minut prace: 5 minut naplneni pracky, 5 minut prehozeni z pracky do susiscky, 5–10 minut vytazeni ze susicky a naskladani do skrine. Na zehlicim prkne se ocitne mozna nejaky spolecensky odev…

no vy teda Gábině dáváte. Na týden se zasekla a už to schytává… Myslím, že je dobré si občas přečíst, jak se někomu zrovna nedaří. Člověk pak aspoň nemá mindráky, jací jsou všichni terminátoři a super plánovači. Taky jsem na blogu za podobné články dostával za uši, tak si z toho hlavně nic nedělej Gábino, většina týdnů bude o hodně lepších! 

>> MartiNo, 03. 03. 2011 10:17:24

Přidávám citaci (protože je citace, hledal jsem ji 20 vteřina na intrnetu, aby byla přesná 

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako „stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody, a nesestává se jen z absence nemoci nebo vady“.

>> pam65, 03. 03. 2011 10:43:39

tak tak

Gábina narazila na sociální rozměr sportovní přípravy a výkonu. Vpodstatě v každé knize o běhání či sportu jsou ta kolečka s faktory ovlivňující výkon a jedno z nich se jmenuje sociální vlivy nebo tak nějak. Dnes se mají věci tak, že u nás ve Žďáře jsou dvě sociální zařízení, kde si maminky s dětmi chodí hrát, popovídat si atd. Hlavním cílem je vytáhnout je ze sociální izolace. Práce potřebné vztahy nemusí poskytnout a dítě je jednostranným kontaktem a únavným.

Sázku Gábiny lze přeložit i takto: Dokážeš být týdně navíc X hodin sama? A zařídit si hlídání? No já nevím, zda lze odpověď přenášet na jinou (třeba moji) životní situaci.

Jesli trénink provází sociální izolace, pak i v tomto rozměru může dojít k přetrénování, které se projeví v motivační krizi.

>> GabrielaB, 03. 03. 2011 08:24:30

Gábino, nejsem součástí „veřejnosti“, která na tebe dohlíží. Nic mi nedlužíš. Splácej, co je potřeba svému dítěti, rodině, sobě, kamarádkám, … pam65 tu není od toho, aby tě kontroloval. Má dost starostí sám se sebou a svými blízkými .

>> Amina, 03. 03. 2011 08:28:39 Jak je ten svět malej,co? Přezdívka mi též něco říká,jen už si přesně nevzpomínám.

>> Lenda, 03. 03. 2011 13:26:44 Mamča od Dannie co má Bonnie . Tak ať ti to běhá a tlamičku podrbej za ušiskama