Atlet veterán - Běh, kyslík a věk

V každém věku, a zvláště ve středním a pokročilejším, prochází tělo člověka podstatnými změnami. Většinou jsou to bohužel změny nevratné – ireversibilní. Tvrdí to internisté, kardiologové, patologové a jiní odborníci, ale s tímto faktem a tvrzením se však nechtějí smířit farmakologové a velké farmaceutické firmy, plastičtí chirurgové i sami dotyční, tj. my – veteráni II a další.

Nebudu nyní otevírat diskusi na téma relativity času a věk člověka, ale aby mohl „starší“ běžec zvládnout ještě sport a čelit nastávajícím změnám, je dobré vědět, co se odehrává v jeho organismu. No a protože jsem také jedním z té množiny veteránů, zabýval jsem se trochu příčinami a důvody, proč ten běh tak dře a proč už to není ono. Zde nabízím vysvětlení, která jsem posbíral na IT a v publikacích, ale samozřejmě vše je k diskusi.

Vycházím z premisy: O úrovni vytrvalostních schopností běžce rozhoduje především výkonnost dýchacího a srdečně-cévního systému. Tj. přijímání a transport kyslíku včetně funkce energetických zdrojů zajišťující činnost svalů. Trénovaný systém pak ovlivňuje celkový metabolismus běžce – látkovou výměnu a uvolňování energie ve svalu, vytváření optimálních zásob energie a její mobilizace a využívání za přístupu kyslíku i při jeho nedostatku.

Ale víte, že maximální frekvence srdečního tepu se každých deset let po 25. roku života zmenšuje o 6–10 úderů, což způsobuje pokles maximálního množství vytlačované krve srdcem? Cévní řečiště bývá zúžené díky ateroskleróze a tak dochází k snižování objemu cirkulační krve a na druhé straně zvyšování krevního tlaku.

Plicní tkáň starších lidí ztrácí svou pružnost. Zmenšuje se tak pohyblivost hrudníku a plíce se při vdechování vzduchu nerozpínají úplně. Kvůli horšímu prokrvení plic a sklerotizaci stěn alveol se zhoršuje i běžná plicní ventilace. V důsledku pak vznikají obtíže s pronikáním kyslíku skrz alveoly do krve. Každých deset let po 25. roku života se tak snižuje funkční kapacita plic o cca 8 %.

Maximální spotřeba kyslíku (VO2 Max) je hodnotou, určující funkčnost srdečně-cévního systému. Po dosažení 25 let věku se tato hodnota v lidském těle zmenšuje každé desetiletí o 5–15%. Výsledkem je snížený nebo nedostatečný obsah kyslíku v krvi a to způsobuje rychlou únavu a vyčerpání organismu. Lékaři hovoří o tzv. hypoxii, která nás běžce limituje, vedle toho, že oslabuje imunitu, zhoršuje trávení, ovlivňuje paměť a myšlení.

Navíc přichází s věkem obávaná artróza. Degenerativní kloubní změny omezující rozsah a pohyblivost celého pohybového aparátu. Běžce nejvíce postihuje toto onemocnění u velkých nosných kloubů dolních končetin. Úporné bolesti i v klidu vám připraví poutavé a bezesné noci. Endoprotéza dává jen stéblo naděje v pokračování aktivního běhu, ale jsou výjimky, které potvrzují fakt, že to jde i přes tento handicap.

A je to tady. Nevím, co je lepší, jestli vědět nebo radši nevědět, ale pokud člověk ví, nemusí být překvapen a může reagovat. Samozřejmě ne vždy to lze. A to jsem ještě nepodtrhl a nepočítal další fyziologické změny a neuzavřel „součet“ následků po úrazech, operačních zákrocích, všech prodělaných chorobách, zkonzumovaném množství alkoholu, a jiných život zpestřujících událostech.

Existuje spousta doporučení a návodů, jak reagovat a jak se chovat. Který z návodů je však ten pravý a zaručený, to jsem zatím nezjistil. Nestěžuji si, ale máte-li nějaký dobrý návod, recept, doporučení – nabídněte a podělte se s námi veterány.

Závěr a motto: Stáří neutečeš, ale můžeš s ním určitě dlouho běhat.

atlet, veterán František Holý