Ukázka z knihy Vlastík Zwiefelhofer: Legenda českého běhu
Hlavním impulsem pro vznik knihy o Vlastíkovi Zwiefelhoferovi – vyjde koncem června – byl fakt, že za posledních 60 let u nás vyšly knížky jen o třech českých špičkových běžcích na střední a dlouhé tratě (o E. Zátopkovi, J. Odložilovi a J. Kratochvílové). Přišlo mi, že je to velká škoda, Vlastíkovi jsem zavolal a on mi velice ochotně odpověděl na přibližně 500 otázek.
Týkaly se jeho dětství, tréninku, závodů i života po ukončení kariéry. Kniha bude mimo jiné obsahovat také kompletní tréninky z let 1975 (Běchovice) a 1979 (Limerick).
Pokud se podíváme do československých tabulek za rok 1981, tak je u vašeho jména čas 2:39:46 (13. září), přitom jste o rok dříve zaběhl v Karl Marx Stadtu československý rekord 2:14:19? Co se tenkrát na Evropském poháru družstev ve francouzském Agau přihodilo?
"Den před závodem jsme si jeli autobusem prohlédnout trať. Vystoupil jsem dříve a poslední tři kilometry jsem si chtěl doběhnout v rámci rozcvičky. Rozběhl jsem se, všechno se zdálo být v pohodě, až do chvíle než jsem probíhal kolem jedné stodoly. Byl u ní na řetězu přivázaný čuvač. Dorážel na mě, štěkal a škubal řetězem, ale nevěnoval jsem tomu větší pozornost. Pak bylo chvíli ticho a najednou jsem za sebou uslyšel cinkání.
Otočil jsem se a pes běžel deset metrů za mnou. Zastavil jsem, zkoušel „udělat sloup“, ale on se kousek přede mnou odrazil a skočil na mne… Snažil jsem se uskočit, ale chytil mě za ruku. Dal jsem mu ránu druhou rukou, nezabralo to, zase se otočil a znovu skočil. Kopl jsem ho nohou, ale bylo to podobné, jako když se kopne do pytle s cementem. Pokousal mi i druhou ruku, ještě teď tam mám jizvy.
Křičel jsem na něj „Fuj“, ale nerozuměl, byl to asi Francouz. Patřil zřejmě nějakým gastarbeiterům. Vedle stodoly stála maringotka, ze které poté, co uslyšeli štěkání a křik, vyběhl majitel a psa okřikl. Přiběhl k nám, vzal do ruky řetěz a psovi nařezal. Nebylo to ale nic platné, byl jsem na několika místech pokousaný do krve a v šoku.
Majitel se mi omlouval a ptal se, jestli by bylo možné, abychom nešli k doktorovi – byl tam asi načerno. Posadil mě do auta a odvezl na hotel. Od pana faráře (pátera Ferdy) jsem věděl, jak si mám rány v takovém případě dezinfikovat, že je dobré pokousaná místa natřít česnekem a na otok si přiložit obklady s cibulí. Majitele psa jsme poslali koupit potřebné ingredience, a když se vrátil, tak jsme společně se Standou Tománkem česnek a cibuli nakrájeli a já vše podle návodu použil. Ještě předtím jsem si rány počůral."
A řekl jste o té nepříjemné situaci někomu z vedení výpravy?
„Jediný, komu jsem o celé situaci řekl pravdu, byl Standa Tománek. Vedení výpravy jsem řekl, že jsem zakopl a při pádu se odřel. Dál už se to naštěstí neřešilo. Bál jsem se, že když povím někomu z vedení výpravy, jak to přesně bylo, budu muset k doktorovi, dostanu tetanovku a druhý den nepoběžím. Byl to závod družstev, takže možnost, že bych nestartoval, mě vůbec nenapadla.“
A jak probíhal samotný závod? Zdá, že jste neběžel se lvíčkem na prsou, ale doslova „za“ lvíčka na prsou…
"Prvních pár kilometrů to bylo docela dobré, ale postupně se vše zhoršovalo. Nemohl jsem pořádně hýbat rukama (na nohách jsem pokousaný nebyl), bylo to takové bolavé a cítil jsem, že mám i teplotu. Byl jsem v apatii. Nemohl jsem se dostat do závodu, nejelo to, ruce jsem cítil čím dál víc a váhal, jestli vzdát nebo ne – šlo však o družstva a já neměl informace, jestli už někdo z nás nevzdal. Rozhodl jsem se doklusat.
Ve chvíli, kdy mě asi pět kilometrů před cílem doběhla Ruska Kuzněcovová, jsem si řekl, že se od ženy porazit nenechám. V posledních kilometrech jsem se vyhecoval a doběhl pár sekund před ní… Ani po závodech jsem o tom incidentu se psem nikomu neřekl a dodnes o tom z celé výpravy ví asi jen Standa Tománek."
Jiří Šoptenko, atlet a sportovní novinář
Knihu lze objednat na webu www.zivotvbehu.cz do 12. června za cenu 216 Kč doporučeně nebo 254 Kč na dobírku.
Vlasta Zwiefelhofer
Po Emilu Zátopkovi je druhou největší legendou českého vytrvaleckého běhu.
Za 13 let své kariéry dosáhl těchto pozoruhodných výsledků:
6. místo na mistrovství světa v krosu (Limerick 1979)
Byl držitelem československého rekordu v maratonu – 2:14:19 (1979)
9× zvítězil na Velké kunratické (traťový rekord 10:58.9 (1979)
4× zvítězil na Běchovicích
Traťový rekord na V.Kunratické má v držení již 34 let
Nejlepší český výkon na Běchovicích (28:35.2) zaběhl před 38 lety
Čtyřnásobný vítěz mistrovství Československa v krosu
Také jeho osobní rekordy na dráze jsou velmi kvalitní:
800 m: 1:52.2 (1974)
1 500 m: 3:45.0 (1972)
5 km: 13:43.4 (1975)
10 km: 28:27.2 (1979)
Komentáře (Celkem 6)
behej.com 08.10.2013 12:22:11
Jméno Vlasty Zwiefelhofera většina fandů spojuje především
s dosavadním traťovým rekordem populární Velké kunratické. Tento
Západočech však ve své době zaznamenal i řadu jiných úspěchů. Celý
jeho nejen sportovní život shrnuje v knize Vlastík Zwiefelhofer atlet a
sportovní novinář Jiří Šoptenko. Zde je ukázka z knihy, kterou její
autor vydá ve vlastním nákladu před Velkou kunratickou.
Odkaz
na článek
Jirka Šoptenko 12.10.2013 14:53:59
>> Jonáš.r, 12. 10. 2013 10:18:25
Ahoj Jonáši, minimálně dvě celé tréninkové sezóny (1975 a 1979) budou v knize zveřejněny samostatně v přílohách. Kniha je napsána ze 3/4 formou rozhovoru (s fotkami uvnitř textu), čtvrtá část je věnována přílohám (tréninky, výsledky, tabulky, seznam závodů). V minulosti jsem rád četl mnoho týdenních, dvoutýdenních nebo měsíčních ukázek tréninku různých špičkových běžců. Podle mého názoru ale bývá trénink většiny běžců světové úrovně (ne všech) proměnlivý, proto ten nápad s celými sezónami. Způsob jakým Vlastík trénoval byl pro mě osobně obrovským překvapením.
rudo 12.10.2013 23:08:03
>> Jirka Šoptenko, 12. 10. 2013 14:53:59
ano suhlas, vytrhnuty 3 tyzdnovy blok z nejakeho sustredenia je prd platny ked nevieme co tomu predchdazalo a pripadne ake to malo nasledky vidiet cely rok pekne na papiery uz ma velku informacnu a vzdelavaciu hodnotu, najme ak su tam aj vysledky z toho roku a z nasledujuceho roku.
Jirka Šoptenko 13.10.2013 07:00:15
Čtenáři se ale nemusí obávat, v knize o V.Zwiefelhoferovi nepůjde jen o čísla (tréninky, závody a výsledky). Pro otázky (připravoval jsem je 14 dní), jsem si nedával žádné limity, jsou jich stovky na všechna možná témata. Nebude to jen o sportu, ale i o krásném dětství prožitém na vesnici, o vzestupech a pádech sportovní kariéry, povídání o trénincích a závodech a také o tom, jak Vlastík prožil následujících 30 let po ukončení vrcholové kariéry. Přišlo mi škoda nezeptat se tohoto úžasného běžce (v bězích mimo dráhu u nás druhého nejúspěšnějšího všech dob po Zátopkovi) na cokoliv, co mě napadne a pak to utřídit.Po setkání a povídání s tímto Panem běžcem mi celou cestu domů běhal mráz po zádech a s potěšením jsem se rozhodl o tento pocit s běžeckými fandy a zájemci o knihu podělit.
Hořice v Podkrkonoší
Josef 07.06.2014 14:19:39
Kdo zná Jirku Šoptenka nebo se mu někdy dostalo do ruky alespoň jedno z čísel časopisu Runholic, který Jirka koncem 90. let na koleni vydával, tak má o koupi jasno. To nebude jen knížka o běhání a tréninku, ale i o přístupu k životu, o píli a skromnosti. Rozhodně doporučuji.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.