Pokud ale diskuze pokračuje, dochází se zpravidla k ještě strašidelnějším běžeckým nočním můrám. Zmeškaný start. Zkamenělé, k zemi přilepené nohy. Něco mě brzdí, je strašně těžké se pohybovat vpřed. Ostatní závodníci mizí v dáli… Probudili jste se někdy s tímto nesnesitelným pocitem? A přemýšleli jste, co se vám tím podvědomí snaží naznačit?

Výčet nočních strašáků by se dal doplnit a konkretizovat. Meškám start – všichni už vyběhli, já se někde zdržel, nebo mě někdo nechce pustit, nemůžu se tam dostat, už vím, že to nestihnu, jedeme na závody a pořád tam nejsme, za chvíli se startuje… Nebo: Nemohu se hnout z místa, stojím někde u trati, všichni běží, já mám jednoduše nohy jako z olova a nemůžu se hnout, je to pocit, jako by mě někdo držel na laně, já vydávám veškerou energii, ale pořád zůstávám na jednom místě, nebo jako bych běžel proti strašně silnému větru – moc se snažím, ale nějaká cizí energie mě zcela brzdí a sráží, je to zoufalé. A ostatní běží…

Z obecného hlediska může jít o typickou kompenzaci vytěsněných obsahů, zamýšlí se nad popsanými sny psychoterapeut Jiří Černý a dodává: Běžec může mít někde hluboko v sobě strach, že nějaký závod, nebo situaci nezvládne. Aby jej tyto strachy nedecimovaly a neochromovaly před a během závodu, naučil se je vytěsňovat. Ale protože ten strach někde existuje, najde si cestu ven ve snu. Což je vlastně dobře, protože kdyby zůstal někde schovaný a bobtnal jako v papiňáku, mohl by pak člověka nepříjemně překvapit výbuchem v nějaké zcela nepředvídatelné a nežádoucí situaci.

Takové vysvětlení by bylo celkem jednoduché a uspokojivé, psychoterapeut však pokračuje ve výčtu dalších možných obsahů běžeckého snění: Běžecká témata může sen sekundárně použít pro znázornění nějaké vnitřní psychické existenciální situace člověka. Ta kromě použitého symbolu ve snu nemusí mít s během vůbec nic společného. Zde už se nedostaneme dál bez konkrétního životního příběhu konkrétního snícího běžce. Jde o to převést si symboliku z běžeckého snu do nějaké konkrétní životní situace, která se mi nelíbí, nechci si jí přiznat a utíkám před ní. A tak se mi to, před čím venku utíkám, vrátí zevnitř v symbolice snu.

Jaké situace si tedy konkrétně pod zmíněnými běžeckými symboly ve snu představit? Copak je málo situací v našich životních příbězích, kdy nám ujíždí vlak, meškáme proti ostatním i proti svým představám, ambicím a možná i potřebám? Copak je málo situací, kdy se točíme v kruhu, nemáme odvahu k rozhodnému kroku, necítíme se na to a přitom si to nechceme přiznat, bagatelizujeme tu situaci, mávneme nad tím rukou, ale ono nám možná utíká něco podstatného, a tak nám to sen nemilosrdně a natvrdo naservíruje obrázkem z běhu? Copak je málo situací, kdy se naopak snažíme, děláme, co můžeme, jdeme na hranice svých sil a možností a ono se to nedaří?

Otázky jsou to pro někoho možná provokující, pro někoho třeba zneklidňující. Je snadné nad nimi mávnout rukou, zbagatelizovat je a odhodit, jako možná již více varování a signálů v předchozím životě. Je ale dobré mít na paměti, že naše nevědomí často umí lépe rozeznat důležité od nedůležitého, protože má na rozdíl od vědomí poruce daleko víc informací (podprahové, intuitivní, zapomenuté, nedoceněné, přehlédnuté, apod.). A tak se snaží pomocí snů a nočních symbolů informovat naše přihlouplé vědomí tak dlouho, až mu to jednou dojde. Třeba během nějaké čtyřiadvaceti­hodinovky na dráze…

Autor je sociální pracovník a terapeut. A pochopitelně sám běžec.