Věřím totiž, že problémy se mají řešit s těmi, koho se týkají, a doufám, že tato cesta bude efektivnější, než řešení prostřednictvím pomluv nebo stížností. Také předpokládám, že některé skutečnosti si běžci zaujati svým nadšením nemusejí uvědomovat.

První věc se týká pořádání závodů. Chápu, že běhat dokola po ovále je nuda, ale je skutečně takový problém pořádat závody tam, kde to nikomu nevadí, případně informovat veřejnost v okolí místa konání, že tam bude závod a neběžci budou tedy omezeni na svých právech? Pořadatelé určitě závod nepřipraví za noc, ale trvá jim to několik měsíců, je skutečně nutné nutit veřejnost k tomu, aby se přizpůsobila během několika minut něčemu, co se připravovalo měsíce a byl tedy prostor předat informaci v předstihu dál? Škodíte tím jen sami sobě, navíc se připravujete o možné diváky, kteří by se třeba rádi přišli podívat.

Ostatní sportovci si pronajímají areály a haly, rozhodně si běžně nepořádají např. volejbalový turnaj uprostřed města. Pořadatelé navíc na dotazy, proč nikde nevyvěsili plakáty nebo jiným efektivním způsobem neinformovali veřejnost, sdělují, že toto má za úkol obecní policie. Za prvé, města tuto informaci popírají, za druhé opravdu máme obecní polici od toho, aby házela letáky do schránek, vyvěšovala plakáty a zastavovala lidi na chodníku s dotazy, zda ví, že tady bude běžecký závod a zda mají záložní plán pro své aktivity?

Pokud se pořádají závody v turistických oblastech, dá se předpokládat, že po turistických značkách se budou pohybovat i nezávodníci. Slušností je požádat o uvolnění cesty a slušný turista samozřejmě vyhoví, má-li prostor. Nicméně opravdu v místech, která jsou úzká a uhnout není kam, nelze očekávat, že se turista teleportuje jinam a fakt není řešení běhat v nesmekách přes psy a děti, a dospělé častovat lokty do žeber (nepřeháním, tohle jsem skutečně zažila a byl to velmi nepříjemný zážitek).

Vzhledem k faktu, že uvedené skutečnosti se týkají různých pořadatelů, ale všichni k tomu přistupují obdobně, patrně jde o obecný problém a běžci si zjevně příliš neuvědomují, že je to poměrně bezohledný přístup. Sama jsem pořádala sportovní akce, doteď chodím pomáhat na dětské závody (byť neběžecké) a vím, kolik je s tím práce, že min. měsíc před akcí má člověk další šichtu po práci a nemá z toho nic, jen dobrý pocit. Dokáži si tedy představit, jak náročné to je, ale to nic nemění na tom, že pokud je ke konání závodů používán veřejný prostor, je zapotřebí také s veřejností komunikovat, včas a efektivně ji informovat a nabádat závodníky, aby se chovali slušně (ne všichni mají tuto vlastnost od Boha, některé je nutno postrčit). Argument, že pro jednou to snad veřejnost přežije, neobstojí ve světle skutečnosti, že závodů je čím dál více a již nyní to není “pro jednou“, ale „často“ a reálně hrozí, že časem to bude „stále“. Nelze očekávat, že neběžci budou každý večer trávit na běžeckých serverech a zjišťovat, zda mohou jít zítra bruslit do parku, nebo je obsazen závodníky.

V neposlední řadě bych ráda apelovala i na běžce v rámci jejich tréninku. Uvědomuji si, že následující řádky pravděpodobně změní jakoukoliv chuť se k mému dopisu nějak pozitivně postavit (pokud vůbec nějaká byla), ale jako majitelka dvou psíků (ano, psíčkař, tedy jedna z nejhorších a nejneoblíbenějších menšin v ČR), nemohu jinak. Řádně platím poplatky (nemylte se, jdou do tisíců ročně, žádná symbolická částka), striktně dodržuji vyhlášku, tedy po psících samozřejmě uklízím, na volno je pouštím, jen ve vyhláškou povolených místech, jinak jsou vždy na vodítkách. Psi jsou sportovně vedení, pracují tedy 4–5 dnů v týdnu, o víkendu mívají závody. I přesto mají právo být jenom psíky a někdy jít jenom tak na procházku, a já si taky občas potřebuji vyčistit hlavu a jít se jen tak projít. Koneckonců to byl jeden z impulsů, proč jsem si vůbec psa pořídila. A možnost být jen psem je také součástí tréninku a celkového wellfare psa. Pro připodobnění k olympijské disciplíně, což vám jako účastníkům olympijského sportu bude bližší, sportovní koně už také nejsou jen zavření v boxech a vytahováni výhradně na trénink, ale i olympijští vítězové chodí do ohrad, na vyjížďky do terénu, kde jen tak courají a vše je součást toho, jak mít zdravého, spokojeného a vyrovnaného koňského sportovního parťáka. Nakonec i běžci samotní opouštějí atletické stadiony a trénují i jinde.

Pokud jsou psi na volno v prostoru pro volný pohyb psů, i tak se snažím být ohleduplná – psy přivolávám nebo rovnou připínám, když vidím, že se chystají běžet hrát s klukama fotbal, nebo míří oblažit svou přítomností nějaké dítě, skupinám lidí se vyhýbám a obcházím je, apod. Vycházím z faktu, že veřejné prostory jsou pro všechny a všichni se musíme nějak směstnat. Nicméně očekávám, že stejně tak budou ohleduplní ostatní vůči mně a mým psům. Bohužel se čím dál častěji setkávám s nepatřičnými požadavky či verbální agresí (zatím naštěstí ne fyzickou s výjimkou toho incidentu na horách), abych si ty psy zavolala (ačkoliv se motají kolem mě). Opravdu nejsem schopna vždy vyhovět, především když se mi někdo prožene kolem zad, takže ho vůbec nevidím a nemám šanci zareagovat. Překvapivě nemám oči vzadu. Podotýkám, že mým psům jsou běžci ukradení, dokonce tak moc, že nepovažují za nutné jim uhnout z cesty, což bude asi ten problém. Zajímalo by mě, zda by byli tito lidé stejně hrubí k matce s dítětem na odrážedle. Také je naivní představa, že pes je robot na dálkové ovládání. Pes v nepracovním módu málokdy zareaguje dost pohotově, je tam určitá reakční doba, vyhodnocení, čas na ukončení činnosti a vyhovění žádosti majitele. Já nakonec také nejsem schopna zareagovat včas a mám nějakou reakční dobu, ostatně jako každý. Skutečně není reálné zareagovat dostatečně rychle na požadavek běžce, o němž jsem vlastně do poslední chvíle nevěděla, že mě míjí! Rovněž je na zvážení, kdo se má komu vyhýbat – proč by měla být jedna aktivita důležitější než druhá? Není jednodušší, když vidím potenciální překážku, změnit směr, než se pak vztekat a požadovat po druhém, aby si přivolal psy, kteří se beztak motají kolem svého pána, ale pán kráčí bohužel po stejné pěšince, kterou chce využít běžec? Já směry měním dle situací, jak jsem ostatně výše popsala, a světe div se, jde to! Chápu, ne každý má psy rád, někdo může mít i velmi špatnou zkušenost, ale v tom případě nelezu do prostoru označeném na každém rohu jako prostor pro volný pohyb psů. Běžci mají výhodu, že mohou běhat prakticky kdekoliv, já psy kdekoliv pustit nemohu. A pokud jim vadí se přizpůsobovat okolí, tak si holt budou muset pronajmout stadion, kde je nikdo rušit nebude. Veřejné prostory jsou pro všechny a nikdo není privilegovanější než ostatní.

Nejen během živ je člověk, je třeba být slušný, ohleduplný a respektovat, že v České republice žijí kupodivu i lidé, kteří se běhání nevěnují, mají jiné aktivity a nejsou proto podřadnější. Jsou to stále Češi a bylo by fér se k nim chovat slušně. Oni vůbec nemusí být horší. Možná, že mají dokonce v rámci svých aktivit lepší výsledky než běžecký hrubián, co je právě smetl z chodníku. A možná ne. Ale jsou tady a mají stejné právo využívat veřejný prostor jako kdokoliv jiný, tedy i běžci.

Děkuji za vstřícnost a přeji hezký den

AS

pozn.red.: jméno autorky je redakci známo