Bez ohledu na sportovní výsledky a na fakt, že se mladík už ve svém věku dokázal sportem živit, ho rodiče tlačili, aby školu dokončil. Samozřejmě ho nebavila. Učitelé mu nevycházeli vstříc a oproti běžným studentům neměl žádné výhody. Bylo toho na něj zkrátka moc.

Kromě toho, že jsem mladíka učil techniky pro zvládání stresu a napětí, poukázal jsem na to, že:

* Vzdělání už dávno není tím hlavním faktorem, který předurčuje úspěšnost nebo spokojenost v životě

* Na spoustě škol lze dohodnout individuální studijní plán a rozložit studium do více let – pokud ne, vždycky jde přestoupit na školu, které to umožní; navíc téměř každé studium se dá přerušit a dokončit později

* Díky účastem ve vrcholových sportovních soutěžích získává sportovec ohromnou spoustu nevšedních zážitků a zkušeností, které později může zúročit: pohybuje se v zajímavém prostředí mezi neobyčejnými lidmi, učí se cizí jazyky, nasává cizí kultury…

* Bývalí sportovci jsou skvělí zaměstnanci a úspěšní podnikatelé: oproti ostatním velice dobře rozumí tomu, že pokud chtějí něčeho dosáhnout, musí na tom cíleně pracovat: jsou ve svých snahách vytrvalí a nenechají se odradit prvním neúspěchem

Jak to vidíte vy? Dáváte přednost vzdělání před vrcholovou sportovní kariérou?

Chcete své sportování posunout o úroveň výš? Zkuste to se sportovním psychologem!