Nebojujte s přírodou! Běhejte a žijte s ní
Redakce mi dala ke komentáři texty do nového Běhej na téma běhu veteránů. Zaujal mne jeden z mezititulků: PROTI PŘÍRODĚ. Nesouhlasím s tímto termínem, byť je patrně myšlen jako nadsázka. Každý, kdo se snaží dělat něco proti, tak bojuje. A pokud někdo bojuje proti přírodě, je velmi naivní, když si myslí, že je větší než „ona příroda“ a že by mohl vyhrát.
Každý člověk cítí v jiném věku, že dochází ke změnám, ale když přijdou, boj je zbytečný. Boj (ať fyzický nebo psychologický – a především ten proti přírodě, který je předem prohraný) je velká ztráta energie, kterou bychom mohli mít k dispozici na něco užitečnějšího – třeba pro své zdraví. Proto doporučuji tento termín nepoužívat. Chápu, že někteří lidé svůj postoj ve skutečnosti jako „proti přírodě“ nemyslí, ale pozor na slova – podvědomě nás programují! A naše podvědomí pak podle tohoto programu opravdu jedná!
Když poslouchám klienta, který je starší, má problémy a přitom chce běhat nebo jinak cvičit, aby si udržel zdraví, bavíme se vždy o realitě. Uvědomění si toho, co je, jaký je stav těla i mysli – to je pro každého člověka důležité. Když plně uvidí a pochopí, jak na tom opravdu je, pak se to může i změnit.
Inspirující bývá diskuze o tom, jak moc může pohyb stárnoucí organismus osvěžit a oživit, pokud se dělá ve správné míře. A ona míra je vysoce individuální, souvisí nejen s momentálním stavem, ale i s předchozími zkušenostmi, genetikou a schopností regenerace. Regenerace je vázána na výživu, schopnost trávit a zpracovávat živiny. A taky úzce souvisí se stavem mysli, s pozitivním naladěním. To se u starších dostavuje právě tehdy, jestliže jsou plně v souladu a smířeni se svým věkem a svými případnými omezeními. Pak mohou s potěšením běhat střídavě s chůzí a vytvořit si své tempo a styl odpovídající jejich zdravotnímu stavu.
A to platí nejen u starých, ale už i u začínajících veteránů, tedy čtyřicátníků. Jak uvnitř smutní a unavení jsou lidé, kteří se s utrápeným výrazem v tváři ptají, jaké výživové doplňky by měli jíst, aby se cítili jako zamlada?
Je nutné pochopit, že stáří přináší svá úskalí, že se častěji objevují nemoci a že regenerace je skutečně poněkud pomalejší. Že je potřeba soustavné práce už jen pro udržení stávajícího stavu, zvyšování výkonnosti je pak bonusem navíc. Každý má nějaké ty rezervy a u převážné většiny lidí taky ke zvýšení výkonů nakonec dochází. Kdo na to má chuť, pak bych aktivitu určitě doporučovala. V zimě jsou třeba vhodné i běžky – klouzání klasickým způsobem zapojuje i paže, a tak se tělo procvičuje ještě komplexněji. A je úžasné, jaké potěšení jen mírné zlepšení výkonnosti lidem přináší do celého jejich života.
Jestliže se člověk vzdá potřeby boje proti stárnutí a naopak bude využívat jeho výhod, stane se mnohem klidnějším a spokojenějším. Dnešní společnost je hodně orientována na tzv. anti-aging. Kult věčného mládí jakoby se stával mantrou dnešní společnosti. Podle mého názoru se jedná o boj proti přírodě a o základní neúctu ke stáří, k přirozenosti a získané životní moudrosti – a myslím tím i moudrost těla, nejen mysli.
Psychologicky můžeme vystopovat u mnohých lidí středního věku i neúctu ke svým starším příbuzným, ke svým kořenům a potom i pocit osobní životní neukotvenosti a nestability. Nedostatek respektu k starším a důchodcům se pak odráží v celé společnosti a bohužel se s takovými lidmi dost často zachází jako s nadbytečnými a nepotřebnými. Kruh se uzavírá tím, že i tito starší pak ztrácí motivaci k tomu být potřebnými a užitečnými – až se nakonec obávané stane realitou. Aktivní pohyb, nabytí sebeúcty a samostatnosti by mnohým lidem možná pomohlo tento kruh otevřít.
Starší lidé jsou v hloubi velmi moudří – pokud dokážou přijmout, že skutečně zestárli. A ona moudrost se projevuje i v těle, v regeneračních a sebeuzdravujících procesech, takoví lidé působí vitálně a i přes své bolesti zdravě a vyrovnaně. Prostě to nezabalili, nelekli se svého věku. Proč by měli? Stáří nemusí být hendikep, ale spíše kredit, který s sebou nese holt i nějaké to nepohodlí.
Když se starý člověk dokáže otočit nazpět a podívat se, co všechno ve svém životě dělal, zažil a předal dál, co všechno přežil, vydržel, co všechno se povedlo a jaké chyby a omyly jej v životě provázely a jaká z toho nakonec vytěžil poučení, když pochopí, že jeho životní cyklus se pomalu završuje, pak začne předávat ostatním to, co sám dosud získal a pochopil, pak… se stane moudrým.
Bohužel – málokdo umí takto zestárnout. Častěji vidíme boje proti vráskám, boje proti stáří dětinskou módou oblékání a podobně.
Vzpomínám na rozhovor s doc. Vélem, který již léta jako důchodce stále noblesně ukazuje mladým studentům FTVS, jaké může stáří být. Má na to recept – neustále zaměstnávat mozek i tělo. Proto stále pracuje, předává studentům své poznatky, vědecky bádá, tvoří a pohybuje se, jak jen to tělo dovolí.
Martina Vystrčilová
Po studiích na Univerzitě Karlově působila jako lektorka atletiky, přitom se věnovala výzkumu sportovní fyzioterapie. Zajímala se i o východní metody cvičení a léčení. V současnosti pracuje jako fyzioterapeutka v ambulanci na poliklinice Zbraslav a v soukromé praxi nabízí konzultace a masáže.
Komentáře (Celkem 5)
mvystrcil 11.10.2011 09:32:59
Redakce mi dala ke komentáři texty do nového Běhej na téma běhu
veteránů. Zaujal mne jeden z mezititulků: PROTI PŘÍRODĚ. Nesouhlasím
s tímto termínem, byť je patrně myšlen jako nadsázka. Každý, kdo se
snaží dělat něco proti, tak bojuje. A pokud někdo bojuje proti přírodě,
je velmi naivní, když si myslí, že je větší než „ona příroda“ a
že by mohl vyhrát.
Odkaz
na článek
Černošice
Mary 12.10.2011 17:47:59
Ten článek je výborný. Bylo by krásné, kdyby se všichni senioři, kteří to ještě nevzdali, dostali k takto uvažujícím zdravotníkům. Jak častá je reakce lékařů „no co byste chtěl(a) ve vašem věku“ i v případě problémů, které jsou docela snadno řešitelné. Cítím, že pokud s něčím musím bojovat, tak je to spíš tlak společnosti, že pro ženu v mém věku už je tak nějak nepatřičné třeba běhat půlmaratony nebo chodit s batohem po horách. Doufám, že se to postupně změní a až se dožiju důchodového věku, bude tu spousta spokojených sportujících seniorů, takových, jaké jsme potkávaly letos třeba na Mohanské cyklostezce. Nehonili mládí, nebyli narvaní v elastických oblečcích, na horských kolech v lautr rovině. Ale bylo vidět, že si dokáží vychutnat i jízdu na kole, i dobré jídlo a vínko, či pivo. Prostě radost a vzor do budoucna.
SABZO Praha
Tomáš
Miřejovský
12.10.2011 20:32:23
Je to sice sofistikovaně napsáno, nicméně žijeme v době, kdy zaměstnavatelé i lidi kolem padesáti let věku ždímou jako hadry a nic jiného než výkony v práci je nezajímá. Pak můžete zažít období, že přestože jste celý život sportovali najednou v padesáti nemáte na trénink a závodění energii. Mozek chce, ale tělo vyplivané prací přes čas vás do zátěže najednou nepustí. Po dlouhodobém přetěžování v práci zjistíte, že zaměstnání, které vás dřív bavilo najednou nenávidíte a těšíte se už jen na dovolenou a na to jak si zasportujete. Vrátit se ke sportování za těchto okolností je opravdu boj.Povolit v něm ale nesmíte, protože jinak máte za chvíli na krku civilizační choroby.
Černošice
Mary 13.10.2011 17:23:27
>> Tomáš Miřejovský, 12. 10. 2011 20:32:23
Zase boj! Není lépe to sportování brát jako odměnu? Nejsem ždímaná zaměstnavatelem, ale jako OSVČ sama sebou a tlakem nerovné konkurence. Vůbec to neznamená, že jsem méně vyšťavená, ale jdu-li běhat, často třeba v 9 večer, beru to jako příjemné zakončení dne, nikoli jako další fázi denního zápasu. Možná to my ženské máme nastavené jinak.
Martina V. 13.10.2011 19:21:30
Ano, Mary, tak nějak jsem to myslela. Většina z nás je více či méně propírána realitou života… a běhání (a jiné koníčky) jsou přínosem, když se dělají s láskou a radostí. Díky za příspěvek.
Každý ví, že sport sám o sobě problémy v zaměstnání nevyřeší, to je věc z jiného soudku. Může být ale dobrým přítelem v překlenovacím období krizí – pro uvolnění napětí a pro trénink zmíněných kardiovaskulárních parametrů (abychom to v práci vydrželi, než to vyřešíme )
Praha
anajpo 13.10.2011 21:05:53
Proč pořád s něčím chcete bojovat? Pohodu a radost z toho, že vyjedu ješte tenhle kopec nebo že v limitu dokončím maraton! A co mám na sobě? Do toho nikomu nic není!!! Když někdo rád nosí burku, já zase kraťasy! A když kouknu na některé mladé „hamburgrové Američanky“ tak snad estetické cítění tolik neurážím. Výkony už budou horší a horší, ale o tom to přeci není!
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.