S Ivem Domanským už rok jen z nebeské tribuny
Šestého listopadu tomu bude přesně rok, kdy odešel Ivo Domanský, dobrá duše českého běhu. Znal téměř každého běžce, objížděl závody, povzbuzoval, popularizoval běh i v dobách, kdy byl na hony vzdálen dnešnímu „boomu“. Řadu let byl vydavatelem časopisu Maraton a tvůrcem tištěné termínovky běhů mimo dráhu.
Připomeňme si jej úryvkem z jeho seriálu osobních vzpomínek „Už jen z tribuny“, který vycházel na serveru Běhej.com v roce 2008:
Zlatá léta šedesátá
Tuhle mi mailoval jeden čtenář, abych prý prozradil, jestli jsem v životě aspoň jeden závod vyhrál. Heč, já jich vyhrál několik, ale převážně chodeckých, protože sportovní chůze mi šla daleko líp než běh. V inkriminovaném roce 1966 to byly třeba závody II. ligy družstev v Liberci za 52:36,6 nebo v Praze na Strahově proti Spartaku Plzeň za 51:13,6.
Já byl v týmu Slavie VŠ B vlastně dvojka, talent Tomáš Tomášek mě předcházel, kdy chtěl, a tak třeba v Českých Budějovicích proti tamnímu Slavoji jsem zase uzavíral pole časem 56:42,6.
Na velkých závodech jsem ale nevyhrával. Když už jsme u té chůze, tak jsem se pokusil poprvé o 50 km na dráze (125 kol), ale nikomu z vás to neradím opakovat. Ani já na to tenkrát ještě neměl a když mi rozhodčí hlásili „ještě 57 kol“, mávl jsem rukou a šel pod sprchy smýt prach a škváru stadionu Tankisty Praha (dnešní stadion Přátelství na Strahově).
V následujícím roce jsem poprvé okusil další sport a to orientační běh. Tehdy se ještě běhalo na zelených dvoubarevných mapách v měřítku 1:25 000, kontrol bylo méně než dnes, a to na výraznějších terénních tvarech, protože ty mapy byly staré a nepřesné. Ale už tenkrát se na orienťácích scházela výborná parta. Já jsem sice ze začátku dost přebíhal kontroly (jako všichni, kdo jsou lepší běžci než mapaři), ale v tehdejší konkurenci jsem se tak docela neztratil. Dokonce jsem si ještě v tomtéž roce vyběhl třetí a pak i druhou výkonnostní třídu.
V oněch letech jsem se opravdu více než běhu věnoval závodní chůzi v kombinaci s dálkovými pochody většinou na 100 km, ale i kratšími. Některé stovky jsem skoro celé běhal, jiné chodil turisticky (zvláště, když se na startu objevila nějaká osamělá squaw, a to bývalo tehdy dost často, tak jsem se hned nezištně nabídl coby doprovod).
Díky bodům, které jsem pro Slavii VŠ získal ve II. lize jako chodec, mě vybrali do dalšího zájezdu na západ, v tomto případě spíš na sever. Přes tehdejší NDR a Balt jsme se přesunuli k několika závodům v jižním Švédsku.
Zažili jsme tam mnoho pěkných chvilek díky sexuálně uvolněným švédským děvčatům, která už tehdy byla zvyklá spíše lovit než být lovena. Ve švédském městě Värnamo jsem ale také poprvé v životě zažil atmosféru letního skandinávského mítinku, kde hlavní jsou běhy na střední tratě. Kolem dráhy stálo v ochozech několik tisíc diváků a řeknu vám, že atletice rozuměli. Úroveň skvělá, já byl na tu trojku s časem 10:11,2 min. daleko poslední…
Za propašovaný alkohol platili Švédové královsky, jen jsme to nesměli prodávat mladistvým, za to prý byl kriminál natvrdo.
Cítil jsem, že jsem běžecky skoro na dně a po návratu jsem začal ostře trénovat v Kladně, kde jsem pracoval, i na Strahově, kam jsem třikrát týdně dojížděl. Projevilo se to už koncem srpna, kdy jsem v Malém svrateckém maratonu ve Víru doběhl na pátém místě v čase 2:08:31.
Ten závod se běží zrovna tuto sobotu, takže kdo tam budete, můžete si to se mnou rozdat přes propast 41 let, třeba budete lepší než tenkrát já na těch 32 km…
Tolik z jednoho z dílů seriálu Už jen z tribuny. Dovolte ještě jednu osobní vzpomínku týkající se Iva Domanského. Při jedné společné cestě autem, tehdy to bylo na Pardubický vinařský půlmaraton, projíždíme obcemi směrem na Lázně Bohdaneč. Jednou z nich je Rohovládova Bělá. „Zajímavé, takové legrační jméno pro obec,“ říkám. Ivo, mimo jiné i znalec místopisu, mi vysvětluje, jak vznikl tento název a potutelně se při tom usmívá.
O řadu měsíců později mě po předchozí domluvě registruje na Velkou kunratickou. Všechny údaje o mě má k dispozici, kromě názvu klubu. V den závodu si vyzvedávám startovní číslo. Údaje sedí, jen u názvu klubu, za nějž startuji, se zprvu zarazím, pak propukám v smích. Petr Kostovič – SK Rohovládova Bělá stojí v prezenční listině. I takový byl Ivo Domanský, člověk se smyslem pro humor.
Znali jste jej? Jak na něj vzpomínáte vy?
Komentáře (Celkem 18)
PetrK 04.11.2013 11:42:50
Šestého listopadu tomu bude přesně rok, kdy odešel Ivo Domanský, dobrá
duše českého běhu. Znal téměř každého běžce, objížděl závody,
povzbuzoval, popularizoval běh i v dobách, kdy byl na hony vzdálen
dnešnímu „boomu“. Řadu let byl vydavatelem časopisu Maraton a tvůrcem
tištěné termínovky běhů mimo dráhu.
Odkaz
na článek
Praha 9 - Prosek
hf 04.11.2013 12:01:01
Vzpomínám na něj často. Schází mi jeho hlas na závodech. Zrovna včera v Motole by byl potřeba. Věděl o každé běžkyni a bežcovi několik informací a jeho moderování bylo velmi poutavé. Nikdo mu nemůže konkurovat.
Praha 10 - Strašnice
šlčka7 04.11.2013 12:25:16
Já se s ním potkala a popovídala také naposledy před rokem v Motole a letos mi tam moc chyběl. A když jsem dobíhala osamocená na konci startovního pole, kromě blízkých přátel si mě nikdo nevšímal a moderátor vykládal, myslím, něco o tom, jak bude probíhat vyhlašování výsledků. To loni jsem to měla s nádherným trefným komentářem – a nezbylo mi než přidat ještě trochu, i když jsem si myslela, že už to nejde
Olomouc
321919 04.11.2013 18:30:03
Vzpomínám na něj velice často, vždyť jsme se znali od roku 1969. Naposled nyní v sobotu ve Frýdku – Místku při Hornické desítce, kde měl vždy svoji židli u stolu a vybíral peníze na Termínovku. A já vždy s údivem pozoroval jak přichází běžci a on neomylně vypisuje jména na stvrzenku, aniž by se na ně dotazoval. Jeho znalosti a orientace v běžeckém prostředí byly až neskutečné. A to vše dokázal využít při komentování závodů, které bylo vždy perfektní.
Praha
anajpo 04.11.2013 19:56:29
Znala jsem ho od vidění ze 70.let z dálkových pochodů. A pak z AVC, jehož jsem též byla jeden čas členkou. Na Memoriálu Jardy Kopce, jehož byl spolupořadatelem běhaly kategorie nad 40let bez čísel, Ivo všechny znal a pamatoval si jména. Nám ještě loni na jaře pomáhal coby časoměřič na Jardově kopci
Filip 04.11.2013 20:04:41
Někteří lidé jsou nenahraditelní a Ivo je jedním z nich… Co takhle klusnout ve středu v Krčáku a zavzpomínat? Nechystá „někdo“ „něco“?
Brno
Petr Kaňovský 04.11.2013 20:10:38
>> Filip, 04. 11. 2013 20:04:41
Každý člověk je jedinečný a z určitého pohledu nenahraditelný.
Praha
frankm 04.11.2013 20:13:55
Startovné na závodech – 50,– Kč, tištěná termínovka – 140,– Kč, běžecké boty – 2 500,– Kč, slyšet své jméno z úst Iva Domanského – K NEZAPLACENÍ! U mě osobně to trvalo 3 roky, ale ten pocit … Kdepak pan Domanský, na toho nedám dopustit. Jeho legendární „A termínovku už máš?“ mě prostě chybí
Ústí nad Labem
PetrK 05.11.2013 15:07:36
>> mirekk, 05. 11. 2013 11:10:11 :)) – První písemný doklad o obci je z roku 1282. Týká se založení dřevěné kaple sv. Jiří, kterou nechali postavit majitelé tvrze Bukůvkové. Ti vlastnili tuto osadu ještě v 15. století. V roce 1375 bylo zboží Bukůvků rozděleno mezi pět sourozenců a Bělá připadla jednomu z nich – Rohovladovi. Původní název obce Bělá trval až do roku 1923, poté začal platit současný název Rohovládova Bělá.
Tohle nemám od Ivoše, ten mi tehdy „jen“ řekl, že Rohovlád bývalo ve středověku jméno. Někdy jsem nevěděl, co je pravda a co si vymyslel, ale vždy bylo jeho vyprávění zajímavé. Někdy kecal při jízdě autem tak dlouho, až se ukecal uprostřed věty do spánku. Takže to bylo třeba: „No a proto si myslím, že jsou dálkové pochody… hodně… dobrým tréninkem. Dá se z nich… dobře zaběhnout…chrrrrrr.“ „Co se z nich dá dobře zaběhnout? "Chrrrrrrr.“ „Aha tak jo. Tak dobrou.“ Chybí mi, dědek jeden chytrej :)
zk148p15 05.11.2013 16:15:45
Měl jsem tu čest jako mnoho běžců Ivoše poznat.
Obecně se tvrdí, že každý je nahraditelný. Co se týče aktivit Ivoše, tak je asi nahrazen. Ale velmi těžko při sběru termínů bude nahrazen jeho elán, optimismus, zapálení pro věc. Odchodem Ivoše se ztratila jedna velká studnice „historických a statistických“ vzpomínek na různé běhy, které dával k dobru na každém závodě kde se objevil. Zmizelo jedinečné podání zážitků. Zmizel i pan moderátor. Ten co měl v hlavě databázi běžců a dokázal z hlavy vydolovat na závodech informace o běžcích TOP kvality jako i hobby, veteránech, juniorech a ženách vůbec atd.
Na trati závodů nepatřil k té špičce dle výkonu, ale svojí houževnatostí a chutí byl tím vzorem pro spousty špičkových běžců. Nejednou jsme glosovali jeho přístup s Jirkou Šoptenkem, říkali si jakým vzorem nám je. Smutek mám v srdci. Jsem velice poctěn a rád, že jsem ho potkal, mohl s ním v závodech běžet a najít tak obrovskou běžeckou i lidskou inspiraci.
Díky Ivoši.
Praha 4 - Chodov
TotalZero 05.11.2013 18:02:16
Navždy mi zůstane jeho „Koloc už je tady, můžeme to sbalit a vyrazit na vlak…“ v cíli Miřejovic 2010 a je mi líto, že už to nebude mít pokračování…
daliluh 06.11.2013 12:31:30
Iva jsem potkával hlavně na pražských bězích do kopce a tam ovlivnil i můj osobní život, seriál kopců totiž doporučil mé budoucí manželce:-). Když jsme časem na závody začali jezdit společně a po závodě čekali na vyhlášení či seděli v hospůdce, Ivo nezapomněl směrem k nám prohodit pár humorných vět. Teď v čase dušiček, kdy se modlíme za zemřelé, nezapomeneme ani my. Stále zůstáváš v našich vzpomínkách a věřím, že se jednou shledáme a budeme ti moct za všechno poděkovat.
Iva Milesová 06.11.2013 22:14:48
Domaňáku, znám Tvý dobrý i Tvý špatný stránky. Tvé činnosti kolem běhů naštěstí úspěšně nahradili jiní, ale Tvý třeskutý hlášky a především Tebe samotného nahradit nejde. Vždyť víš;)
Černé Voděrady
Ratlik 08.11.2013 13:58:28
někdy může mít drobnost dalekosáhlé důsledky. Třeba i v dobrém.
U zápisu mi chybělo 10Ká do startovného. Byl tam Ivo s prodejem „Běhej“ a dal mi svojí pětku. Slíbil jsem mu, že za to má u mě pivo.
Správně tušíte, že k tomu už nedošlo. Když jsem se přes rokem dozvěděl tu smutnou zprávu, první co mi blesklo hlavou, že jsem mu nesplatil dluh a budu ho u něj mít už navěky.
Já mu samozřejmě dlužím mnohem víc. Za to vše co pro běh udělal a já z toho těžil i pro jeho osobní povzbuzování na závodech nebo filozofující řeči v hospodě.
Nicméně díky tomu visícímu pivu si na něj vzpomenu po každém běhu. Výčitku z toho, že dluhy se mají platit včas, mi však přebíjí milá vzpomínka na něj jako energickou všudypřítomnou osobnost.
Praha 4
Dav 08.11.2013 19:22:34
Vzpomínkového běhu se zúčastnila Gábina, Jana, Martin a já. Proběhli jsme se za lehkého deště setmělým Krčákem, na schodech altánu kousek od startu Velké kunratické zapáli svíčky, chvíli postáli a zavzpomínali. Těšíme se zase příští rok ve stejnou dobu a snad ve větším počtu.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.