Pokud přijmeme teorii, že olympijský triatlon je vyváženě složený, pak platí poměr 1:1:1. Z toho vyplývá, že 1,5 km plavání odpovídá 10 km běhu, stejně tak jako 40 kilometrů cyklistiky. Celkové zatížení v olympijském triatlonu by tedy mělo odpovídat běhu na 30 kilometrů. Jenže tak jednoduché to není.

„Podíváme –li se na výkon v triatlonu s ohledem na energetický výdej v jednotlivých disciplínách, pak platí, že u plavání při rychlosti 3 km/hod. je energetický výdej přibližně 1000% náležitého bazálního metabolismu v klidu, tedy zjednodušeně desetinásobek výdeje energie v tělesném a duševním klidu. Stejně tak je tomu u cyklistiky při rychlosti vyšší než 20 km/hod. U běhu na deset kilometrů v tempu 14 km/hod. je to 1280% náležitého bazálního metabolismu,“ vysvětluje trenér triatlonu Josef Smetana.

Z toho vyplývá, že běh je z tří disciplín triatlonu energeticky nejnáročnější disciplínou. Ke stejnému závěru dospějeme, porovnáme-li srdeční frekvenci. „Porovnáme-li hodnoty na úrovni anaerobního prahu, jsou u běhu nejvyšší. U plavání je to zhruba 160 tepů za minutu, u cyklistiky 155 tepů za minutu a u běhu 170 tepů za minutu,“ říká Smetana. „Objektivně by zatížení olympijského triatlonu mělo odpovídat přibližně běhu na 25 kilometrů.“

S vlastní zkušeností přichází špičkový český triatlonista, reprezentant v dlouhém triatlonu Petr Vabroušek. „Olympijský triatlon trvá podle výkonnosti závodníka od jedné hodiny 45 minut do zhruba tří hodin. Časově je tudíž o něco delší, než půlmaraton,“ říká. To platí na základě zobecněných údajů. Každý jsme však jiný, máme různé genetické dispozice. Někdo je navíc lepší plavec, jiný zase s vodou bojuje. Stejně tak existují rozdíly i v cyklistice a běhu.

„Je několik vlivů, které mohou vnímání triatlonového závodu posunout více na stranu běhu, nebo naopak plavání a cyklistiky. Jste-li slabší plavec nebo je-li výrazně studená voda, ztíží to plaveckou část a do běhu pak závodník nastupuje ve větší únavě. Slabší cyklista nebo silně kopcovitý terén opět znamenají větší únavu při zahájení běhu. Naopak, jste-li dobrý plavec, v cyklistické části je povolena jízda v háku nebo je profil trati rovinatý, znamená to pocitově menší únavu při zahájení běžecké části triatlonu,“ říká Smetana.

„Při olympijském triatlonu běžíte jen 10 kilometrů, takže otřesů pro tělo je výrazně méně než při čistém běhu. Pro zkušeného běžce-vytrvalce s minimem plaveckých a cyklistických zkušeností však může být olympijský triatlon pocitově i náročnější než celý maraton,“ myslí si Vabroušek. „Určitě ho však tolik nezničí. Pokud si s vodou a kolem trochu rozumíte, budete se po něm naopak cítit možná lépe než po půlmaratonu, byť vám určitě zabere více času.“

Podle trenéra Smetany tedy olympijský triatlon odpovídá běžeckému závodu odpovídajícímu délce přibližně 25 km, pro hobíka začátečníka se slabším plaváním nebo cyklistikou však bude odpovídající vzdálenost delší, až 35 km. Vabroušek si dokonce myslí, že toto rozpětí je ještě větší, nezkušený hobík může vnímat únavu stejně jako při maratonu.

Máte-li tedy za sebou běžecký půlmaraton a váháte-li, zda přidat další běžecké kilometry, nebo jít cestou přidání disciplín a rozhodnete-li se pro druhou variantu, zvažte, jak dobří jste v jednotlivých disciplínách a soustřeďte se v tréninku na ty, které vám jdou nejméně. Abyste při prvním olympijském triatlonu překvapeně nenarazili do „maratonské zdi“.

Podrobnější text věnovaný triatlonu, včetně porovnání běžeckých a triatlonových výkonů, najdete v připravovaném čísle časopisu Běhej.com, které vychází 5. června.