Ve druhé půli června vydáme speciál pro běžecké začátečníky. Jeho součástí bude velký rozhovor s Milošem Škorpilem, který svůj život zasvětil předávání svých přebohatých zkušeností právě nováčkům. Pokud tedy v sobě nosíte trauma z hodin tělocviku a běh máte spojen s utrpením, dejte na Milošovu radu a zpomalte. Což ostatně neplatí jen o běhání, že?
Odkaz na článek

S pozdravy to může být tak či onak, ale když běham ve velice frekventované lokaci co se běžců týče, je to už dost otrava a odvádí to pozornost od tréninku, když se potřebuješ soustředit na držení tempa, frekvence, těla, na správné dýchání nebo jinou techniku došlapu a švihu nohama. Zdravim jen u easy běhů. Když se na něco potřebuji soustředit, nevidim nalevo napravo (dobře, ohleduplnost tam je) a je mi jedno, co si cizí lidi budou myslet o mým nezdravení. Stejně mi je úplně šumák, co si myslí lidi o mým ploužení, když potřebuji lehký den o tempu 5:45/km a víc.

Navíc si na nezdravení v určitý míře buduji „nárok“ – když při běhu neodpoví na pozdrav 10 lidí z 20, při dalším běhu už se při nepozdravení 10 běžců necítim tak provinile. Zpočátku jsem si připadal jak hlupák a i jsem byl nervozní, když se blížil běžec – „má sluchátka? uslyší mě? pozdraví? nepozdraví?“. Teď už to neřešim a kolikrát si hledim svýho.

A ještě na někoho třeba hejkat „Šťastný běh“ :D Volnost a svoboda jsou ta hesla? Tak proč se nechat svazovat ještě nějakými pravidly ohledně zdravení náhodných cizích lidí?

S tím zdravením. – Ano s přibývajícími běžci to ubývá. Ale to je normální. Podobně při chůzi se nezdraví cizí lidé na ulici ve městě. Ale když někoho potkáte v pustém lese, tak ho spíš pozdravíte. A tak i s běžci – když se potkáme někde v pustině, tak se pozdravíme, ale zdravit ve městě co půl minuty by asi fakt byla pitomost. Mnohdy dokonce člověk přímo trénuje v tempu, kdy už není vhodné dělat něco jiného nebo i volně běží ale je ve svém vlastním světě. Takže to asi falt nepřehánějme. Jinak holky radši vůbec nezdravím. Hlavně dřív, když jich ještě tolik něběhalo, jsem měl pocit, že je tyhle projevy od neznámých lidí jenom vylekaly.

Se zdravením je to stejné jak na kole, někdo zdraví nékdo ne. Nemusím zase na nikoho hulákat a myslím že i lehké pokynutí rukou stačí. Na slečny se usmívám a zatím žádná nevypadala vylekaně :D některé to asi spíše potěšilo a některé totální ignorance.

Jak si říkám, kývnutí rukou me nic nestojí a to aní když se snažím držet nějaké tempo ale pokud človék běhá někde kde by kýval pořád, tak to chápu že někdy to není jednoduché.

Já zdravím první a KAŽDÉHO běžce, kterého potkám. Cítím se lépe, možná udělám někomu radost a hlavně: Ústa mi neupadnou… A to i za cenu, že tímto ztratím v hodinovém tréninku třeba 0,78 nebo dokonce už velmi citelných 3,4 vteřiny v případě velkého množství běžců. A to, že někdo nepozdraví a dělá, že nevidí a neslyší, je pouze jeho/její problém. Já jsem prostě přející člověk:-) Howgh!

P.S.: Mimochodem, i česká vítězka letošního pražského maratonu děkovala skoro za každý pozdrav a každé povzbuzení přesto, že by snad mohla cítit „nárok“ tento přenos pozitivní energie ignorovat… 

Taky zdravim kazdeho bezce, kdyz uz se mi nahodou nedostava dech tak alespon pozdravim zvednutim ruky. Mam tendenci bezce zdravit i kdyz jedu autem a potkavam je na silnici 

V drtivé většině případů zdravím a odpověď na pozdrav vždycky povzbudí. Výjimkou jen ty případy, kdy už jasně předem vidím, že se žádné odpovědi nedočkám…

tož pravda, ale krátkej pozdrav nikoho nezabije a potěší spíš ne! … když je o víkendu natřískaná Ladronka, tak to by se člověk uzdravil :)

>> Jachym, 29. 05. 2014 17:01:50

Jsme na stejné vlně. Taky zdravím první a každého běžce. Někdy bývám zklamán reakcí běžců a někdy jsem potěšen, když zejména běžkyně se usmějí a pozdraví. Myslím si, že zdravení (nemyslím tím pouze hlasový projev, ale kývnutí či zvednutí prstu „ne toho prostředního“)není nic za co by se měl člověk stydět, právě naopak, je to vzdání úcty každému i třebas pomalému běžci. Nikoho nehodnotím, ale občas mám chuť se rozběhnout zpět za nedzdravícím a zakřičet BŮŮŮŮ. Ale tento pocit naštěstí potlačím, běžím dál a myslím si něco o p… Takže běžci, zamyslete se nad sebou, zda je to něco potupného zdravit, já myslím, že ne. 

Mně je zcela jedno, jestli druhý pozdraví, či ne, zejména pokud se jedná o člověka, kterého neznám, dost možná jsem ho nikdy neviděl a stejně tak dost možná nikdy už neuvidím. Nikdy neznám důvody, proč někdo neodzdraví – třeba je zamyšlený, třeba unavený, třeba soustředěný na běh, třeba se mu prostě nechce, no a co? Zdravením mi nikdo úctu vzdávat nemusí. Prostě pozdravím, protože se to v běžecké komunitě dělá, a je mi dost jedno, jak druhý reaguje, je to zcela jeho věc …

>> kanovsky, 02. 06. 2014 15:40:02

Je dobře, že zdravíš. Každý jsme ale jiný, a to je taky dobře. Já však nezdravím, „protože se to v běžecké komunitě dělá“, zdravím protože chci, protože mě to těší. Stejně tak se od tebe liším v tom, že mi to není jedno, zda druhý odpoví na pozdrav. Naši mě vychovávali v duchu „Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost.“ A dost těžko někdy chápu, že někdo nemá ani kapku slušnosti odpovědět třebas pohledem. 

>> hf, 02. 06. 2014 15:50:28

A proč zdravit zrovna běžce a ne třeba i kohokoliv, koho během dne potkám, při běhu či při chůzi, či třeba v autobuse? Jistě, s lidmi, s kterými strávím určitý čas, nebo jsem s nimi už určitý čas strávil, má smysl se pozdravit, ale s lidmi, se kterými se vidím půl vteřiny? Ale budiž, když zdravíš rád, tak je to správně, proč Tě ale irituje, že Tě druhý neodzdraví? Ostatně, u některých běžců těžko říct, jestli vůbec o zvyku zdravení vědí. 

Upřesním: v místech, kde je relativně málo lidí, zdravím i chodce, zejména od nadmořské výšky cca. 1000m výše, a to i když jenom jdu, ale neumím si představit zdravit každého chodce třeba na Václaváku. 

>> hf, 02. 06. 2014 15:50:28

proč vztahuješ svoje chování a jeho naučené vzorce na ostatní ? jak tu napsal Petr, zdravíš každého při chůzi a je to snad nějaké nepsané pravidlo o kterém všichni běžci ví ? Píšeš, že nikoho nehodnotíš, ale jak jinak si vysvětlit pocity vůči těm kteří nesdílí TVOJE chápání potkávání se :) Já zdravím i nezdravím, někdy jen kývnu a nemyslím si, že to je pravidlo které je nutno dodržovat. Když přijdu na závody, tak neobejdu všechny běžce a nepozdravím se s nima :D

Osobně se snažím pozdravit každého běžce na stezce. Nevadí mě ani tak to, že mi někdo (je jich minimum) neodpoví, ale trošku mě to mrzí. Běhám totiž většinou stále stejnou trasu a tak ty lidi znám a oni mě. Přiznám se, že jednoho mladýho namyšlenýho cápka jsem se pokoušel zdravit asi 3×, ale nemělo to cenu. Tak toho už samozřejmě nemá cenu zdravit:-) Jinak ale se všema O.K Pochopitelně někdy vidím běžce či běžkyni, která se pere s nějákým problémem, nebo je v zamyšlení a tak neodpoví,což se dá pochopi, ale většinou se na sebe normálně koukáme a zvednem ruku, případně prohodíme „ahoj“.

Jinak je to ale samozřejmě relativní a na Václaváku se samozřejmě taky nezdravím s každým, ale třeba při tůře na horách se lidi normálně zdraví. Podle mě je lepší pozdravit, než nezdravit:-)

Zdravím tak nějak automaticky první i když bych možná vzhledem k pohlaví a věku ani nemusela; bohužel zdravím zcela automaticky občas i v situaci, kdy sama nejsem v běžeckém a pak raději ani nepřemýšlím, co si myslí běžec, na kterého se stará baba s kabelkou přes rameno a s igelitkou s nákupem v ruce tlemí a říká mu ahooooj 

chcete si beh uzit ? behejte do bordelu

>> rudo, 02. 06. 2014 23:29:01

rychle nebo pomalu?

>> Desert, 02. 06. 2014 23:47:14

podla pocitu, ak ta nuti rychlo, tak utekaj na plne gule

ak si to chces vychutnat tak dlhsi rege rozklus

rozhodne neodporucam garmina a tepovu analyzu, tep bude hodne skresleny psychikou

>> rudo, 03. 06. 2014 00:11:57

smysl titulu je ekvivalentem smyslu tandry, stačí vyměnit běh za sex,

>> Desert, 03. 06. 2014 06:35:50

smysl titulu je ekvivalentem smyslu tandry, stačí vyměnit běh za sex,

tandry nebo tundry ?

tantric sposob zivota podla mna nie je difovany : prestan behat a zacni sexovat cize nie je to vymena behu za sex

>> rudo, 03. 06. 2014 00:11:57

>> Desert, 03. 06. 2014 06:35:50

Vy dva jste se dlouho hledali…

>> milan, 03. 06. 2014 10:37:47

hlavně, že se našli

>> tinaB, 05. 06. 2014 20:56:10

Tinka, pridaj sa,, ved vies ze vsetci len predstieraju ze nic.

>> tinaB, 05. 06. 2014 20:56:10

A ruku v ruce pujdou dal spolu zivotem, coz?

Tino, proc si vymenila tu profilovou fotku? Ta a la gymnastika s hvezdou byla uzasna. Kocka dobry, ale hvezda je hvezda.

>> rudo, 05. 06. 2014 21:32:15

s tím běháním a sexem je to jako když kohout honí slepici, otázka je kdo si co myslí,

>> milan, 03. 06. 2014 10:37:47

>> tinaB, 05. 06. 2014 20:56:10

bez toho by to nebylo ono,

>> Desert, 05. 06. 2014 22:47:43

ano zo zvieratiek si ludia mozu vziat priklad, nic sa nepredstiera, tie zdomacnele sliepky odkukali to spravanie od ludi.

poznas o tom kohutovi prebornikovi, co na treti den lezi nehybne na smetisku ?

Osobně mi důraz některých běžců na zdravení není přiliš pochopitelný a příjemný. Vnímám to tak, že pozdrav není automatický, musí být k němu důvod. Doma na vesnici se všichni zdraví, protože se znají. Zatímco v Praze v anonymních davech logicky nikoli. Podobně při běhu (jiném sportu) mám důvod zdravit známého člověka, neznámého kromě vyjímečných okolností nikoli. Často se mi při běhání stává že mně někdo zdraví, tak zareaguju abych neurazil, ale sám aktivní nejsem. Někdy si třeba ani nevšimnu, při běhání totiž příliš nevnímám okolí (ani hezké holky), ale jsem soustředěný dovnitř do sebe pro relax či sportovní výkon. Co mi příliš nesedí jsou řeči o komunitě. Vždyť každý jsme jiný, máme k běhání odlišné pohnutky a přístup a rozhodně se s někým necítím automaticky spřízněný jen proto že oba běháme (zvlášť ne s těmi co s běháním začli vlivem módního trendu). Jsem málo společenský člověk a běhání jsem si zvolil mimo jiné proto, že se jedná o individuální sport k jehož provozování není třeba žádná skupina. A už vůbec si nepřeju, aby mně někdo bez mého svolení a proti mé vůli považoval za člena jakékoli komunity. Takovou kolektivistickou mentalitu upřímně nesnáším. Potřeba je vysoká míra tolerance, ať si každý koná po svém, ale nevnucuje svůj postoj jiným.

>> Petr_P, 06. 06. 2014 15:34:23 Dobře, ale ty jednou větou říkáš, že je potřeba určitá tolerantnost a druhou, že je ti nepříjemné, když tě někdo zdraví. Já to osobně vnímám tak, že to „pozdravení“ je vyjádřením spíš takové radosti z toho, že potkám dalšího běžícího „blázna“, který má stejnou radost z pohybu, jako já a baví ho stejný sport. Že bych to měl považovat za členství v jakési komunitě, nebo že budu zdravit jen „opravdové běžce a ne "módní trendysty“ to mě připadá jako trošku zoufalý přístup k věci.

>> Petr_P, 06. 06. 2014 15:34:23

" Potřeba je vysoká míra tolerance, ať si každý koná po svém, ale nevnucuje svůj postoj jiným."

vnucovat a komunikovat je trochu rozdíl, myslím si, že pozdravit kohokoliv je slušnost,

pokud tobě vadí tato komunita potom se divím, že diskutuješ, respektive sděluješ ( dle tvé definice vnucuješ) své názory i na jiných vláknech,