Zdeňka vstala ve 4:20. Celkem brzy, pomyslela si. Vlak do Ostravy totiž odjížděl přesně v 6:11. Celkem brzy, pomyslela si. Na vlakovém nádraží nikdy takto brzy nebyla. Pomyslela si. Lidé ospalí, naštvaní, nevlídní, s opicí. Celkem hnus, pomyslela si.

O tři a půl hodiny později…

Zdeňka s kamarádkou Martinou vystoupily z vlaku na ostravském hlavním nádraží. Nikde žádný smog. Celkem divné, pomyslela si. V dáli se objevil bosý muž ve skotské sukni. Celkem jiné, pomyslela si. ,,To je Tomáš. Poběží pětku i desítku,” řekla Martina. Celkem frajer, pomyslela si Zdeňka. ,,Poběží bos,” doplnila Martina. Celkem… cože? Pomyslela si Zdeňka.

O hodinu a půl později…

Hlavně si to užij, jo? Prostě nemysli na to, že jsi v žebříčku malé RunTour na pátém místě. Prostě na to nemysli a užij si to, jo? Slyšíš mě? Hele, víš, jak jsi to psala minule, že jsi suchar? No, tak prostě si to konečně užij. Vždyť jsi vůbec neběhala, netrénovala. A zítra tě čeká ten mini triatlon. Jako, bylo by hezký, kdybys měla čas třeba 24:01, ale prostě to neřeš a běž si jen tak na pohodu, jo? Hlavně nepřepal ten začátek. Asi to bude celý po silnici a je docela vedro. Tak v klidu, jo? A dojdi si ještě na toaletu, jo? Hele, vnímáš mě vůbec?…

O půl hodiny později….

Ty jo, dneska ti to celkem běží. Celkem… No, už ti to tak dobře zase neběží. Cejtíš to… to vedro? A ten smog. Nebolí tě břicho? Ty jo, fakt mě nějak bolí břicho. A je mi vedro. Fakt jako dost velký vedro. A ten smog. Moc dobře se mi teda nedejchá. Fuj. Nemůžu dejchat. Ty jo, to je jako celý po silnici? Jako celý? Ty jo! Už nemůžu. Ty jo, takže čas asi nic moc… ty jo. No co! Tak v tom žebříčku budu zas až někde… Tak to ještě zkusím… No, nejde to. Prostě nemůžu zrychlit. Fakt to nejde. Prostě to fakt nejde a nech toho už! Tak to nějak doklušu. No, ty jo. Čas fakt nic moc, o dvě minuty horší než normálně. No, ty jo! Ale co…

O hodinu později…

„Ahoj, já jsem Zdeňka. Ahoj, Zdeňka. Čau, Zdeňka… Těší mě.“ „Tak tohle jsou Báječné ženy v běhu,“ říkala Martina. „Mají tady svůj stan a jsou v pohodě.“

O půl hodiny později…

Tak takhle jsem si RunTour ještě nikde neužila, pomyslela si Zdeňka ležící na trávě ve stanu Baječných žen s vyhlídkou na industriální budovy areálu Dolních Vítkovic. ,,Dáte si někdo muffin? Včera večer jsem pekl,” řekne Miloš, člen Báječných žen v běhu. ,,Vy jste si ještě nedali buchétku? Jsem se s tim včera večer dělala…,” doplnila jakási další Báječná žena, pravděpodobně kdesi z Opavska. Tak takhle jsem si RunTour opravdu ještě nikdy neužila…

O dvě hodiny později…

Jsem plná. Plná jídla, plná vizuálních zážitků a plná nových setkání. Moje skóre: Jídlo – 3 čokoládové tyčinky, jablko, banán, 3 muffiny, 4 buchétky, 1 obložená ciabatta se sýrem a šunkou a salátem a rajčetem a… 20 deka halušek se zelím a uzeným, 10 litrů vody, půl litru divného modrého iontového nápoje, 1 káva…

Vizuální zážitky – krásná ostravská industriální panoramata, rezavé trubky, rezavý vlak, rezavé komíny, dělníci se žlutými helmami…

Setkání – Báječné ženy v běhu, báječný stan, báječný otec, který pokaždé startuje se svým dvouletým synem ve sportovním kočárku, báječný devadesátiletý stařík se svým psem na desetikilometro­vé trase…

O čtyři hodiny později…

Zdeňka má radost. Běh si užila a pomalu se přesouvá z běžecké skupiny D do skupiny C. Pomalu, ale jistě. Celkem báječné, pomyslí si.

Pozn. red.: Zdeňka se rozhodla objet celou letošní RunTour a přinášet své dojmy a postřehy nejen o tomto seriálu, ale i svém vztahu k běhání.